G. Del Toro, Ch. Hogan – Zhoubný kmen: Pád

Prototype. Prototype. Prototype! Kdo nezná tuhle skvělou hru a líbí se mu trilogie Zhoubný kmen, zahrát! Kdo Prototype hrál, ale nečetl dílo autorského dua Guillermo del Tora a Chuck Hogana, přečíst! Kdo nezná ani jedno, vypnout Večerníček a jít spát. Tohle je apokalypsa, tohle je peklo na Zemi, tohle je svět, ve kterém žijí upíři. Zapomeňte na Stmívání nebo Pravou krev, tohle je realita, a je nelítostná!

Recenzi prvního dílu vám přinesla Renča před více než rokem, pro osvěžení si ji můžete znovu přečíst zde. Pád, druhý díl trilogie, plynule navazuje na Nákazu přesně tam, kde končí, pro čtení této knihy je tedy nutná znalost prvního dílu. Což není nijak lehké, protože autoři nás v Nákaze postavili před velké množství postav a jejich osudy se vzájemně proplétali, zde podobné machinace naštěstí nehrozí. (Postapo)světa znalí už vědí, kdo je doktor Efraim Googweather, Abraham Setrakain, Fet, Nora, Zack, Kelly, Gus, Sardu a další, pokud si aspoň z části vybavíte jejich úlohu v prvním díle, chytnete se rychle. Většinu hlavních postav autoři spojili, takže ve chvílích, kdy je Gus se svojí partou mexikánců uprostřed krvelačné bitvy před hotelem, Abraham s Efraimem a Fetem trůní v deratizátorově sídle a Nora se Zackem opouští New York. Nahnání několika hlavních postav na jedno místo knize nesmírně prospělo, děj se tak posouvá rychleji kupředu a čtenář se nemusí vracet o deset kapitol zpátky, aby zjistil, kde přesně se jeho oblíbený hrdina ocitl naposledy.

Příběh Pádu posouvá na jedné straně Mistr se svými plány na dobití světa, na druhé straně Setrakainovi chlapci, kteří se ve snaze ukořistit vzácnou knihu Occido Lumen a zahnat nákazu probojovávají hlouběji do vampýrské říše. Přesto všechno má kniha zhruba 320 stran, a kdyby jich měla méně, nic by se nestalo. V první polovině se takřka nic neděje, což je obrovská škoda, protože ze zničeného a panického New Yorku, potažmo celého světa, by se dalo krásně těžit. Apokalypsa se ale nejvíce odehrává v myslích hlavních hrdinů a o osudu zbytku světa nejvíce řekne krátký odstaveček na konci knihy. Podtrženo sečteno, apokalypse tady chybí třetí rozměr a myšlenky nebo city hlavních postav nejsou zas natolik srdcervoucí, aby plně nahradily pasáže, ve kterých se hroutí ekonomika státu, policejní a armádní složky začnou potlačovat krizi, nepokoje v ulicích zuří a svět se postupně mění v prach a špínu. Podobných scén je tu na můj vkus příliš málo.

Retrospektivně se dozvíme, komu patří ono pulzující srdce, jenž si Setrakain uchovává několik desítek let v láhvi, tím ale veškerá zpětná vazba s postavami končí. Minulost ostatních nám zůstává skryta, a jelikož hlavním hrdinou bude pro poslední díl zřejmě někdo jiný, autoři nemají moc dobře nakročeno. Uvidíme, budeme držet palce a těšit se, protože podobná „upířina“ se na trhu ještě neobjevila a bráno čistě z hlediska milovníka postapokalyptických příběhů, ani v tomto žánru se typově podobných děl moc nenajde.

Závěrem této krátké recenze (o prostředním díle trilogie, ve kterém se takřka nic moc nestane, se toho vážně nedá víc napsat!) bych rád vyzdvihnul či vypíchnul jednu zvláštnost tohoto díla. Autoři dovedli v Nákaze pracovat s dějem na vynikající úrovni a gradace jednotlivých částí či celého příběhu pro ně nebyla překážkou, tady to místy pokulhává, tak jako tak se jim ale povedlo vystupňovat už tak strhující příběh, takže kdo čeká nějaký klidný či pozvolný konec, pravé peklo začíná až s koncem Pádu.

Děkuji nakladatelství Beta za poskytnutí recenzního výtisku.