The Rocky Horror Picture Show

Kult, klasika nebo ještě lépe kultovní klasika. Devalvované slovní spojení lepené distributory poslední dobou na jakýkoliv film, který je potřeba prodat. Pokud si však něco tohle přirovnání plně zaslouží, je to nepochybně slavná The Rocky Horror Picture Show.

Když s tímto muzikálem v roce 1973 scénárista Richard O´Brien a režisér Jim Sharman prorazili v londýnském Royal Court Theatre, aby ho o dva roky později převedli na filmové plátno, zrodila se legenda, která v žánru nemá obdoby. Doba se sice změnila, ale filmu to možná paradoxně pomohlo. Vše, co tehdy bylo šokující a kontroverzní, již nyní považujeme pouze jen za lehkou extravaganci či drobnou výstřednost, což vůbec není na škodu a snímek naopak ještě více zpřístupňuje současnému publiku.

Již úvodní zpívané intro, kdy se na obrazovce pohybují pouze obrovské červené rty na černém pozadí, slouží díky mnoha odkazům jako svérázná poklona pokleslému brakovému žánru. Tady je však nutné na okamžik odbočit, protože písničky samozřejmě pouze neprokládají jednotlivé scény, ale obvykle i více či méně posouvají děj, je k plnému vychutnání celého díla nutná dobrá znalost anglického jazyka nebo kvalitní titulky. V oficiálně dostupné verzi na DVD u nás totiž byly přeloženy pouze mluvené pasáže (tedy cca polovina filmu), což výsledný dojem trochu kazí. Samozřejmě není zas tak složité alespoň rámcově odhadnout, o čem jednotlivé postavy asi tak zpívají, ale proč už si něco neužít úplně, když je to při troše internetového hledání možné a rozhodně se to vyplatí.

Samotný děj začíná svatbou, která nenásilnou formou plynule přechází k pohřbu a už tady se začne ukazovat, jestli budete s tvůrci naladěni na stejnou (černo)humornou vlnu. Brad (Barry Bostwick) a Janet (Susan Sarandon) podlehnou kouzlu okamžiku, zasnoubí se a odjíždějí pryč. Jak už to tak bývá, za tmavé noci křižované hromy a blesky se jim pokazí auto, a musejí vyhledat pomoc v nedalekém zámku, který jako by z oka vypadl Frankensteinovu panství.

Naši hrdinové se postupně seznamují s podivnými obyvateli zdejšího domu (Riff Raff/Richard O´Brien aneb autor osobně, Magenta/Patricia Quinn, Columbia/Nell Campbell a Eddie/Meat Loaf), za názorného výkladu se naučí tančit vyhlášený transylvánský Time Warp, aby se pak konečně setkali s pánem domu a požádali ho o zapůjčení telefonu. Nástup Doktora Frank´n´Furthera na scénu patří k tomu nejpůsobivějšímu, co film přináší. Vidět Tima Curryho v koženém korzetu a umřít, dalo by se dokonce napsat, pokud bych si dovolil sklouznout k lacinému bulvárnímu přirovnání.

Romanticky založení diváci si následně užijí i poměrně neobvyklý milostný čtyřúhelník mezi ústřední dvojicí, šíleným vědcem a jeho monstrem. Samozřejmě k vidění je i další várka parodovaných žánrových klišé, ale nechci zbytečně kazit divácký zážitek dalšími spoilery, pouze dodám, že nic není takové, jak se na začátku zdá, a jako třešnička na dortu na konci nechybí ani nezbytné morální ponaučení o úloze lidského druhu ve vesmíru.

Na závěr se ještě sluší připomenout, že představení i nadále zůstává v repertoáru prestižních světových scén a stalo se nejdéle nepřetržitě hraným muzikálem všech dob. Při jeho půlnočních projekcích by asi také nikoho nenapadlo, že by někdy vůbec mohl být součástí amerického Národního filmového archivu, stejně jako se nedávno dočkal i samostatné tematické epizody v seriálu Glee.

The Rocky Horror Picture Show budete buď milovat, nebo nenávidět, a nic mezi tím. Pokud pravidelně navštěvujete tento web, snímek o „trochu jiných“ nočních tvorech by vás mohl zaujmout, i pokud zrovna nevyhledáváte hudební filmy. Tento unikátní kousek se totiž dá jen těžko popsat slovy a musí se vidět na vlastní oči!