BLOOD-C

Středoškolačka s mečem vraždící stvůry. Povědomý koncept, stejná produkční společnost jako v případě Blood: The Last Vampire (2000) a Blood+ (2005–2006). Po tradičních pěti letech se otvírá nová kapitola s název Blood. V čem se bude lišit verze 2011 od těch předchozích?

Saya je bezstarostná, upřímná a milá dívka. Žije sama s otcem, kterému svědomitě pomáhá ve svatyni, každé ráno posnídá v blízké kavárně a vyrazí na dlouhou cestu do školy, kam málokdy dorazí včas, protože ji zdrží třeba uklízení odpadků nebo roztomilé štěně. Nic se ale neděje, ve škole jsou na ni všichni hodní, po vyučování se zdrží chvíli s kamarády a pak vyráží opět na cestu domů tichým, klidným městečkem a zpívá si přitom nahlas hloupé písničky. No není na ní něco podezřelého?

S příchodem noci otec dívce předává katanu a Saya vyráží bojovat proti Furukimono (Prastarým). Těmto stvůrám připomínajícím lovecraftovská monstra zjevně nedělá nic větší potěšení než zabíjení nevinných lidí. Hlavním úkolem Sayi je samozřejmě jim v tom vytrvale bránit.

Anime běží od počátku července 2011, zatím vyšly tři díly. Koncept je skutečně podobný jako u předchozích dvou Blood reinkarnací, přesto se najdou rozdíly. Tím prvním, co vás uhodí do očí, je proměna grafiky (nynější má na svědomí CLAMP) a pak je tu atmosféra. Narozdíl od Blood+, kde se vše odehrávalo ve více méně temných tónech, Blood-C prozatím vyznívá neobyčejně optimisticky. Saya si nemusela projít žádným traumatickým zážitkem, od počátku moc dobře ví, kdy a jak máchnout mečem a čemu čelí. A když už je řeč o posvátné kataně, která má moc monstra zabít, dochází v příběhu i k jedné na první pohled ne úplně postřehnutelné, ale podstatné změně – místo snahy o vědecké vysvětlení původu monster nastupuje mysticizmus a víra. Nakolik je to krok správným směrem a nakolik bude celá série úspěšná, ukáží až další pokračování.