Rebecca Hohlbein: Vzhůru k nebesům

Padlého anděla překvapilo, jak snadné je lhaní, které dosud považoval za velmi složitý a vědomě promyšlený proces. Ale ono přicházelo samo od sebe, skoro jako smích. (str. 143)

Stosedmnáctiletá upírka Tabea s modročernými hedvábnými vlasy a bílou pokožkou bez vady má políčeno na novou oběť v podobě mladého Lukáše. Ten stihl toho večera zkonzumovat tolik ilegálních látek, že o sobě sotva věděl, a proto se krásná upírka po jeho vysátí skácí a skončí na patologii jako další mrtvola. Když se konečně probere, zakousne se do první krční tepny, na kterou narazí, jenže k její smůle nebesky vonící muž před ní je anděl a jeho krev je pro ni jedovatá. Kdy už ta smůla konečně skončí?

Krásný Alvaro s blond loknami je osobním andělem strážným osmnáctiletého vyvoleného Lennarta, jehož zrod plánoval Pánbůh od první buňky. Má za úkol proroka Lennarta hlídat a chránit ho před nebezpečím. Bohužel se mu stává osudnou jeho slabost pro lidi, která zapříčiní Lennartovu smrt a Alvarovu ztrátu křídel. Alvaro se rozhodne svou chybu napravit, a ačkoliv přijde o své schopnosti, hodlá pokračovat ve svém poslání. Snaha najít prorokovu mrtvolu a oživit ho se však potýká s jeho nově získaným lidstvím a protivnou upírkou, která mu jako jediná může pomoct.

Lennart se prvně v životě odvázal, okusil alkohol a svody ženského těla. Namísto toho, aby večer úspěšně zakončil s dívkou v posteli, je však zastřelen. Po smrti se ocitá na místě, kam by se obyčejný smrtelník neměl nikdy dostat, a dozvídá se spoustu informací, kterým se ovšem zdráhá zcela uvěřit.

„Nechci se vnucovat. Půjdeme každý svou cestou,“ navrhnul anděl.
„Já tou krátkou, ty tou dlouhou.“
„Já musím jít nejkratší cestou. Musím zachránit Nového proroka.“
„Já jsem skoro nahá.“
„Tak půjdeme oba tou krátkou.“
„No dobrá, když jinak nedáš,“ ustoupila vynervovaná Tabea. „Ale neznáme se.“
„Právě jsme se seznámili.“
„Ale nemáme nic společného.“
„Máme společnou cestu.“
„Ale nikdy předtím jsme se neviděli.“
„Díváme se na sebe celou dobu, mé dítě.“
„Ale my se nechceme vidět.“
„Jsi moc hezká.“
Tabea to vzdala. (str. 77)

Alvarovo začleňování mezi lidi bylo vtipné a dobře popsané. Autorka nezapomněla ani na základní problémy, objevování funkcí tělesných partií a orgánů, lásky k jídlu a fungování věcí. Alvarův první smích a učení se něčeho tak spontánního byly nakažlivé a já se začala smát spolu s ním. Některé situace byly nepochopitelné, například vztek Tabey na Alvara za to, že jí neřekl, že je anděl, nebo třeba to, že Alvaro jako anděl neměl ponětí o existenci upírů. Trvalo mu docela dlouho, než přijal skutečnou realitu.

Centrem veškerého dění jsou Oberfrankenburg se zhruba čtyřiceti tisíci obyvateli, dva hrady a jedno jezero. Zprvu neustále nabručená a smutná upírka se snaží zjistit, jaká ve skutečnosti je a po čem touží. Čtenář ji lépe pozná až skrze vzpomínky na její lidský život a století strávené po boku Jeronýma. Tabea se snaží změnit svou povahu a být lepší upírkou, jenže ať dělá, co dělá, vždycky to nakonec skončí tak, že to vypadá, jako by měla v úmyslu zabíjet a ubližovat.

Rozdílnost charakterů a vyjadřování Tabey a Alvara už snad nemůže být větší, přesto se skvěle doplňují. Tabea kleje, je hrubá a mrtvá. Alvaro je živý, padlý anděl mluvící spisovně, všemu se diví a často si sype popel na hlavu. Do toho můžeme přidat oživlou mrtvolu v podobě proroka, který delší dobu odmítá uvěřit, že existují nadpřirozené bytosti a že se narodil s posláním hlásat proroctví, a dostáváme natolik neobvyklou trojici, až to zavání šílenstvím. Ano, u této knihy se budete chechtat jako blázni, protože německá autorka vsadila na akci v kombinaci s humorem.

Grafické zpracování obálky díky pestré škále barev lahodí oku. Část dívčího obličeje znázorňuje Tabeu, zrovna tak jako netopýři, zatímco andělská křídla symbolizují Alvara.

Fantasy román Vzhůru k nebesům napsala dcera i u nás dobře známých německých spisovatelů Wolfganga a Heike Hohlbeinových. Dobrodružný příběh boje mezi nebem a peklem je plný napětí, dramatických zápletek a ironických narážek. Děj je vyprávěn ve třetí osobě, dialogy se střídají s myšlenkami postav a někdy i zvířat, což vše jen okořeňuje. Pokud toužíte po knize, u níž se zasmějete, máte rádi nadpřirozené bytosti a nevadí vám, že jsou scény střídavě vyprávěny nejen z pohledu výše zmíněných tří hlavních „hrdinů“, jejichž osud se prolíná, ale i z pohledu mnoha dalších postav, určitě si tuto knihu pořiďte a nebudete litovat.

Vydal: Plejáda publishing; 2011