Karolina Limrová: Dvě zrcadla
Kdysi dávno byly bohy vytvořeny dvě zrcadla, jež mají magickou moc seznámit jednou za tisíc let dvě osoby, které jsou pro sebe jako stvořené. Jedno z nich získal upír Joshua Merboth spolu se svým starobylým domem nacházejícím se nedaleko od Longville a druhé si koupila Kate Simmonsová do svého pokoje.
Když spatří vášnivý a talentovaný malíř Joshua v prastarém zrcadle cizí pokoj a v něm překrásnou dívku, nedokáže od ní odtrhnout zrak. Kate je na tom stejně, protože by mohla hledět do stříbrných očí překrásného muže ze zrcadla celé věky. Bohužel je jim vymezen čas, kdy se vidí navzájem, zatímco během dne vidí střídavě pouze jeden druhého. Oba dva se touží poznat osobně, ale dvě stě dvacet let starý upír Joshua má strach, že až Kate uvidí osobně, bude toužit nejen po ní, ale i po její krvi. Postupně propadají kouzlu lásky a přestávají jim stačit letmá setkání v zrcadle.
Linie příběhu je krásná pro svou jednoduchost a přímočarost, kolem ústřední dvojice zamilovaného páru se pohybuje pár vedlejších postav, z nichž některé mají zásadní roli a rozhodnou o tom, zda bude Joshua či Kate žít. Moralizování nad tím, co je dobré a co špatné, získává pro některé z postav nový rozměr (zejména v případě Dannyho a jeho povahy upíry zabíjet a ne s nimi spolupracovat). Kate je pro Joshe jako droga a on se kvůli ní snaží být lepší osobou. Všechno mu na ní připadá fascinující a její chování a reakce jsou jako balzám pro jeho ztrápenou duši. Užívá si každého okamžiku a příliš nevěří, že jejich štěstí potrvá dlouho. Neustále je připraven Kate opustit kvůli jejímu bezpečí, jenže jak to má udělat, když je na něj citově napojena a šestým smyslem vždy vytuší, co hodlá udělat? Mají vůbec nějakou naději na společnou budoucnost? Je možné, aby žil upír po boku člověka a neublížil mu?
Kate je zmítána pocity vůči Joshuovi a letitému příteli Dannovi, do něhož byla po celý život zamilovaná. Dann jí však vyznal lásku příliš pozdě a ona už mu nyní nedokáže dát šanci, protože má plnou hlavu svého záhadného muže ze zrcadla.
Čtenáři je skrz Joshuovu postavu předestřena fyzická i psychická proměna člověka v upíra. Autorka ve stručnosti vylíčila jeho zvířecí instinkty a potřeby, včetně pokusu o abstinenci, po níž následovalo krvežíznivé období. Jeho postava je zajímavá, galantnost a ochranitelské instinkty vůči něžnému pohlaví se k němu hodí, ale občas se mi zdálo, že se autorka zapomněla a obohatila mu slovník, protože k tak starému upírovi mi příliš neseděly některé výrazy. Vzpomínky na Joshuovu minulost z různých koutů světa pomůžou čtenáři pochopit jeho povahu a dotvoří celkový obraz jeho osoby.
Zapůsobil na mě nápad se sluncem a jeho dopad na upíry. V této knize totiž upíry nezabije, ale odhalí jejich skutečný věk, takže si představte několik staletí starého upíra v jeho pravé podobě a je jasné, že utrpíte šok.
Karolina Limrová rozvíjí příběh plný vnitřních monologů, domněnek, emocí a naděje a vypráví ho střídavě z pohledu obou hlavních postav. Díky tomu má čtenář lepší představu o smýšlení a jednání zamilované dvojice, z nichž jedna je lovec a druhá smrtelník (ve světě upírů jednoduše řečeno – jídlo).
Dvě zrcadla jsou knižní prvotinou Karolíny Limrové, což knize neubírá na profesionalitě a kvalitě. Fantasy příběh s prvky romantiky a hororu, akčními scénami a nadpřirozenými bytostmi, je určen teenagerům a romanticky laděným duším všech věkových kategorií. Nadějná česká autorka se zaměřila na upíry, kteří jsou stále ještě v módě a pojala příběh poměrně netradičně (už jen seznámení hlavních postav neproběhne podle bontonu). Obálka knihy není příliš nápaditá, ale kniha je natolik poutavá, že tento nedostatek mnohonásobně vynahrazuje.
Vydal: Host; 2011
Jsem zkusila pár kapitol a vadil mi autorčin sloh. Působí to ještě hodně nevypsaně.
Protože jsi zvyklá na samý profesionály :) Čeští autoři nemají tolik zkušeností, hodně jich je začátečníků, ale dějově se mi kniha opravdu líbila. V porovnání např. s L.J.Smithovou je Limrová lepší.
Přečetla jsem i prvotiny, na kterých to poznat není. A tím by se neměla kniha omlouvat.
To já neříkám, ale mě to příšerný nepřipadalo – právě naopak. Knihu už jsem půjčila kamarádce a taky se jí moc líbí. Možná, že by tě chytila, kdybys četla dál. Hodně taky záleží, po jaký knize ji čteš. Pokud jsi předtím četla nějaké hodně dobré dílko, tak to porovnáváš. Já zjistila, že to tak dělám (např. po Hunger games mi dalších pár knih připadalo hodně slabých, protože u týhle série je laťka hodně vysoko).
Tvorbu Karoliny Limrové sleduju celou dobu, co publikuje na ff webu a v posledních měsících i mimo něj. Dvě zrcadla jsou její knižní prvotina, ale jinak už je opravdu vypsaná – řekla bych, že už od první povídky na webu má vlastní osobitý styl, neuvěřitelně bohatý slovník a skvěle promyšlené příběhy. Můžu od ní doporučit nejen Dvě zrcadla, ale vše, co v budoucnu vydá. A to jsem velmi náročný a vybíravý čtenář…
Renčo, máš úplnou pravdu. Nevěděla jsem, kdo autorka je a co píše, takže jsem si s hrůzou říkala – to je nějaké ff? Na motivy Stmívání?! – a ono bylo. Škoda, že jsem to nevěděla.
Já si myslím, že jsou Dvě zrcadla skvělá kniha. Přečetla jsem ji jedním dechem. Příběh Kate a Joshe mě moc bavil. Nápad se zrcadly byl skvělý a zpracování úžasné. Četla a čtu toho od Karolky víc a její styl psaní pro mě nemá chybu. ;-) Jen můj názor, ale budu si za ním stát, i kdyby se dělo cokoli… :-)
Ke knížce jsem se dostala úplnou náhodou, ale okamžitě jsem ji zamilovala a přečetla během dvou dnů. Moc se mi Líbí styl Limrové a její popisy, dějová linka je také originální. Určitě si od ní v budoucnu ráda přečtu něco dalšího. Knížku bych doporučila hlavně všem milovníkům upírských romanťáren;-)
Knížku Dvě zrcadla jsem přečetla na "jeden nádech". Nedokázala jsem se od děje odtrhnout, strhl mě jako lavina. Ačkoli je to autorčina prvotina, nemyslím si, že by to bylo nějak špatně napsané. Děj je poutavý a zajímavý, střídání pohledů Joshe/Kate skvělé. Nemám co vytknout, knihu mohu jen doporučovat.:)
Dvě zrcadla mi byla nabídnuta k přečtení, a jelikož jsem zrovna v období, kdy nemám co číst, neváhala jsem a koukla se na ně. Musím dát za pravdu Renči. Příběh nemusí být špatný, vlastně jsem se k jeho rozvinutí ani moc nedostala, ale nezaujal mě styl autorky. Možná jsem sama, ale zdá se mi to tak vznešeně psané, až je to přehnané. Přečetla jsem asi 6 stránek a knížku vrátila majitelce. Tohle pro mě není.
Každý má svůj názor a styl, takže je jasné, že se kniha nemůže líbit všem. Je to opravdu spíš pro romanticky laděné duše, není to žádná krvavá akčňárna. Já spokojená byla a vím, že až vyjde další kniha Limrové, ráda si ji přečtu.
Mně třeba hodně vadily kapitoly psané z pohledu upíra, který má 200 nebo kolik let a myšlenkové pochody prvně zamilovaného puberťáka. Už tu knihu u sebe nemám, abych mohla uvést příklady, ale nad formulací některých vět jsem žasla.
Rozhodně je to kniha, která bude mít v mé knihovně vždycky místo. Možná je styl oproti tomu, co jsem od K. Limrové četla naposledy, nevypsaný, rozhodně však není špatný. Má veliký potenciál a já tu knihu můžu s klidným svědomím doporučovat.
Autogramiáda K. Limrové 27.4. v 17.00 v knihkupectví Dobrovský v Brně
Kniha se mi líbila a sloh mi rozhodně nepřipadá nevypsaný. Ale píši z pohledu člověka, který je na její styl zvyklý. Vždy mi stačí pár stran, abych byla součástí děje. Snažila jsem se oprostit od FF, přesto je zde inspirace patrná. Celkové hodnocení, těším se na další díl.
Autorku jsem znala už ze stránek s FF, kde jsem také poprvé narazila na titul Dvě zrcadla. Byla jsem neskutečně zvědavá a na knihu se hrozně těšila. Ovšem musím přiznat, že jsem čekala trochu víc.
Nebylo to špatné a do děje mě to vtáhlo, to musím přiznat a jsem ráda, protože to jedna z hlavních věcí, na kterých mi při čtení záleží – toužila jsem se dozvědět, jak to bude pokračovat, to je pravda. Ale přeci jenom… spoustu věcí mi tam přišlo nedomyšlených, chvílemi jsem měla pocit, že celý děj postupuje tak rychle, že ho ani já jako čtenář nestíhám zaznamenávat, a proto mi připadalo trochu nesmyslné, aby to stíhaly ty postavy, jindy mi to zase připadalo až moc pohádkově nereálné (a nemyslím upíry ani kouzelná zrcadla – mám na tu sladkou romantiku a lásku, která vykvetla z pár pohledech v zrcadle). Také mi bylo nepříjemné tak časté střídání pohledů – nic proti tomu nikdy nemám, je příjemné nahlé
Jsem velmi náročný čtenář a knížky si pečlivě vybírám. Šla jsem do toho s jistým váháním, ale musím říct, že mě to zaujalo. Knížka byla velmi čtivá a krásně napsaná. Jediné, co mě tam trošku rušilo bylo časté střídání pohledů, ale dalo se to vydržet. Knihu vřele dopořučuji. :)
Knihy s fantasy žánrem naprosto miluju a do téhle knížky jsem se pustila s nadšením. Ale byla jsem zklamaná už po prvních pár kapitolách. Autorku už jsem předtím zaznamenala na FF stránkách. Jsou tam spousty skvělých autorů s naprosto dokonale napsanými a poutavými povídkami, a když jsem se doslechla, že někdo z nich vydal knihu, řekla jsem si: "Páni, ta musí být ze všech nejlepší, když se jí to povedlo." Ale teď bohužel můžu s klidem říct, že mi to připomínalo úplného amatéra a že na stránkách jsou autoři stokrát lepší. Je to Stmívání okopírované v trochu pozměněné a horší podobě… Sorry, ale nezaujalo mě to.
Mně se knížka líbila :)
Začala sem ji číst a přišla mi nudná, ale po dvou kapitolách sem změnila názor. Zhltla sem ji za dva večery a už se těším až si přečtu druhý díl.
Bohužel jsem nepřečetla tuhle knížku ,protože jsem hned začla číst druhý díl kvuli tomu ,že jí neměli v knihovně. To byla největší chyba na světě. Druhý díl je fantastickej ,ale když vím co se stane s hlavními hrdiny prvního dílu i s vedlejšími postavami ,který jsou pak hlavními hrdiny druhé knížky už mě to tolik neláká. Byla to moje blbost ,měla jsem počkat a užít si to na plnou čáru ,ale stim se nedá nic dělat.