Charlaine Harris: Pravá krev – Všichni mrtví

Už nějaký ten týden se na pultech knihkupectví válí nový díl knihy Pravá krev s podtitulem Všichni mrtví od oblíbené autorky Charlaine Harris. Pokud se zpětně podíváme na recenzi předposledního dílu („Po několika méně zdařilých dílech od této autorky se nám konečně dostává do ruky kniha, jejíž děj je svižný, napínavý, nenatahovaný a zajímavý.“), u tohoto se kvalita opět dostala mnohem výše a je vidět, že autorka se začíná přizpůsobovat starší generaci čtenářů.

O čemž svědčí nejen děj, ale i psychologie postav a rozpracování. Ale pěkně popořadě. Na začátku knihy jsem se (hned po přečtení Poděkování) zařekl, že příště budu tento sloupeček číst jako poslední. Díky výčtu osob a jejich povolání bystřejším čtenářům okamžitě dojde, co bude jednou z hlavních náplní díla a mírně to kazí dojem z celé knihy, která v některých pasážích hodně sází na nečekané momenty, jindy na akce, ke kterým se schyluje postupně během celého děje.

Sookie Stackouseová, telepatka a číšnice, mladá a půvabná žena, nemá lehký život, zejména od té doby, kdy upíři oficiálně oznámili svoji existenci a vyšli „na světlo“. Její první přítel byl jeden z nemrtvých a díky němu se už několikrát zapletla do situací, kdy jí šlo doslova o krk. Všichni mrtví, plynule navazujíce na poslední díl, nás přivádí bez většího vysvětlení rovnou do akce. Sookie přislíbila účast na mezinárodní upíří konferenci, vesele dovádí se svým tygřím přítelem Quinnem a užívá si v rámci možností spokojen život se svou spolubydlící Amelií. Až na první bod vcelku příjemné a ničím nerušené trávení času hned v prvních stránkách přeruší menší aférka jejího bratra…ale to nebudu prozrazovat, každý nechť si přečte. Tato situace mi nicméně přišla velmi uměle naroubovaná, protože do konce knihy o ní není ani zmínka a je prakticky zapomenuta, byť to není žádná bezvýznamná událost. Prvních sto stran tedy ubíhá v loudavém tempu a krom ničím nezajímavých debat a úvah se můžeme opět dočíst spoustu informací o módním vkusu obyvatel městečka Bon Temps a o sexuálním životě Sookie.

Přehoupnutí se přes první třetinu znamená výraznou změnu, zejména co se prostředí týče. Sookie, Eric, Bill, Pam, královna Sophie-Anne a další (resp. ti, kteří přežili řádění hurikánu Katrina) se spolu s mnoha upíry ze Spojených států setkají na konferenci v Rhodes, kde se jako hlavního bodu programu účastní soudu mezi Louisianskou královnou Sophie-Anne a Arkansaským králem Peterem Threadgillem. Skvělý tah, ve kterém autorka dává prostor novým postavám a místům, ale i těm starým a někým možná zapomenutým – např. telepat Barry. Krom jiných se právě on stane jednou z klíčových postav děje a možnost telepatie a zkoumání duševních pochodů odhaluje nitro a psychologii jednotlivých postav více, než tomu bylo v předchozích dílech. Sám čtenář si musí u několika osob hlídat své sympatie a ne všichni jsou natolik černobílí, jako tomu bývalo doposud.

Zbylé dvě třetiny se tedy odehrávají prakticky pouze v upířím hotelu, který může působit stísněně i rozlehle zároveň. I zde dostanou prostor Sookiiny city, ale už ne v takové míře, protože její Quinn je mnohem přímočařejší, než tomu bylo u předchozích partnerů. Oproti předchozím dílům se kniha četla velice dobře a kvalitativně je zase o stupínek výše, stejně jako sebevědomí naší mladé telepatky. Bezhlavě se pouští do situací, ve kterých by mohla velmi lehce přijít o krk, přesto ji vše až podezřele vychází podle plánů a splní se prakticky všechno, co ji napadne. V některých místech mi to příliš nesedělo, stejně jako rozpor v Sookiině bystrosti. Všímá si a upozorňuje na věci, které by mohli být pro mnohé neviditelné, ale přehlíží to, co čtenáři dojde téměř okamžitě. Pro mě je to nepříjemný zápor, který hodnocení knihy mírně sráží.

I přes to všechno je ale Pravá krev – Všichni mrtví příjemnou odpočinkovou četbou na jeden, možná dva nudné večery a autorčin styl nikoho neurazí, oproti předchozím dílům naopak příjemně potěší a místy i překvapí.