John Meaney: Píseň kostí

Literární recenze / 11.3.2011 /

Slyšíte kosti? Slyšíte je zpívat?
Kosti uchovávají vzpomínky a prožitky svých majitelů a jejich píseň je jednou z nejsilnějších drog, které ve světě Tristopolis existují…

Donal Riordan je obyčejný polda, vyrůstal v sirotčinci, žije v miniaturním bytě a zajímá se jen o svou práci a snad ještě o čtení sci-fi románů. Ten den pro něj začíná docela nevinně, dostane rutinní rozkaz, aby se postaral o bezpečí slavné operní zpěvačky Marii da Livnova, která zavítá do města. Zdá se totiž, že někteří mocní lidé mají dost prostředků na to, aby nečekali na smrt slavných a talentovaných umělců, ale zařídili si přístup k jejich kostem mnohem dřív. Donal se pouští do příprav bezpečnostní akce, ale netuší, že je jen obyčejnou figurkou v mnohem složitější hře. Není jeho vina, když se jedno z operních představení ošklivě zvrtne, Maria zemře a on téměř s ní. Téměř. V rehabilitačním centru ho zanedlouho navštíví mladá, neobvykle bledá žena a nabídne mu práci ve speciální jednotce. A co by to bylo za příběh, kde by se takové nabídky odmítaly?

Jak začátek zápletky napovídá, nepůjde v Písni kostí o nijak složitý a mnohovrstevný příběh. Naopak děj neustále plyne vpřed bez odboček a zastavení. Jde o urban fantasy se stopami science-fiction, cyberpunku, noir a new weird, nebo je to jednoduše temný fantasy příběh s detektivní zápletkou v nezvyklém prostředí? Na každé z odpovědí je něco pravdy.

Svět Tristopolis, města smrti, i přes výše zmíněná srovnání nepřipomíná nic z toho, co jste kdy četli. Od základní otázky výroby energie reaktorovými články z kostí mrtvých (i těch vašich až zemřete), přes odlišné počítání času a poměrně neoriginální způsob klení (u Háda), až po specifické fungování metra anebo děsivý a nebezpečný… archiv.

Město je vystavěno na smrti a všude vám ji také připomíná. Neogotická architektura, silniční uzel ve tvaru lebky, oživlé chrliče, fialové nebe a déšť ze rtuti. Ale to není vše. Ve městě nežijí pouze lidé. Potkáte zde téměř na každém kroku uvězněné přízraky řídící různé věci od výtahů po motorky a auta, jsou tu smrtivlci, kteří fungují jako ochranka, sledovací netopýři, obyčejné neobyčejné kočky, ošetřovatelky s malými ostrými zoubky i zombie, kterým hrozí ztráta lidských práv. Čarodějové provozují svá kouzla a forenzní naslouchači zase čtou kosti, aby odhalili příčiny smrti obětí. Jinými slovy magie, věda a lehce morbidní tóny se tady proplétají v jedno. A nevypadá to vůbec špatně. Každý kousek do sebe logicky zapadá a snadno se můžete přistihnout při myšlence, jaké by bylo skutečně se v Tristopolis ocitnout a procházet se tam po ulicích.

Za předpokladu, že by se i postavám dostalo takové pozornosti jako městu, mohla být Píseň kostí výborná kniha. Jenže nejen Donal jako hlavní hrdina, ale i ostatní jsou zoufale nudní a bez jakéhokoliv vývoje. Přitom spolupracovníci z Donalova nového týmu mají určitě svůj potenciál (Xalia je svobodný přízrak, Harald cynik a fešák), ale bylo by třeba jim dodat na uvěřitelnosti. Ani načrtnutou romantickou linii protagonistům zkrátka nejde uvěřit, a největší emoční pouto si tak dost možná vytvoříte k výtahovému přízraku.

Donalova šéfka Laura Steelová má být druhým tahounem příběhu. Bledá kráska žije v luxusním apartmá, kde je zima a v kuchyni žádné jídlo. Ne, v příběhu nejsou žádní upíři, i když by do prostředí jistě výborně zapadali. Jejich nepřítomnost je ale v tomto případě docela osvěžující. Laura však tahounem není, dokonce o ní víme ještě méně než o ostatních.

Víc odpovědí by mohlo přinést pokračování, v zahraničí vydané pod názvem Dark Blood. Vzhledem k nečekanému a poměrně nelogickému zvratu na poslední stránce a otevřenému konci knihy nezbývá než si počkat, jakým směrem povede autor, jinak britský fyzik a IT specialista, příběh dál. Píseň kostí není dobrá, ale rozhodně ani špatná kniha. Osobně se ale do Tristopolis docela ráda znovu podívám…

Vydal: Fantom Print; 2011

komentáře 3

  • Renča 11.3.2011na0.00

    Díky za recenzi, z téhle je mi jasné, zda knihu číst či nečíst (to druhé, já potřebuji příběh proživat přes postavy, a píšeš, že ty nic moc nejsou). Četla jsem i recenzi na Sardenu, a z té jsem byla poněkud zmatená. Takže pěkně, Sevi ;)

  • Cukýna 11.3.2011na0.00

    Taky se mi recenze líbí, I já se rozhodla, že se bez týhle knížky obejdu.

  • Sevia 11.3.2011na0.00

    Díky. Už dlouho jsem zkrátka nečetla tak nevyváženou knížku. Ale mít možnost, okamžitě se seberu a udělám si do Tristopolis výlet :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít