Jenny Nowak: Noční lovci
Knihou Noční lovci se autorka Jenny Nowak vrací k upírům v Čelákovicích. Setkáme se zde opět s Adreenem, jehož otcem byl vampýr Dakh a matkou lidská žena Graen – dcera čaroděje.
Po smrti rodičů Adreena vychovávala vampýrka Orhea, která ho učila nejen, jak se má vampýr chovat, ale také že základním Zákonem je opovrhovat lidmi a necítit k nim nic, snad jen pohrdání. Adreenovou družkou se stala Ulrika, bývalá řeholnice, která zachránila Adreenovi život a zůstala s ním.
Adreen s Ulrikou začínají svou pouť ve Francii jedenáctého století, kde jsou vlivem nepříznivých okolností od sebe odloučeni. Po nějaké době se jim podaří znovu se sejít a vydávají se na cestu do Adreenova rodiště. V Čelákovicích je vezme pod svá ochranná křídla čarodějka Lita. Ulrice a Adreenovi se narodí dcera Arghao, a příběh tím dostává další rozměr a možnosti se rozvíjet. V Čelákovicích potkávají další tvory noci, o kterých neměli ani tušení, že se v zemi vyskytují. Léta plynou a zastaví se zase až v šestnáctém století, kdy se nám příběh rozeběhne novým a nečekaným směrem.
Kniha se poměrně dobře čte, ale pokud nemáte načtené autorčiny další knihy, tak to raději udělejte, a nemluvím jen o Jiné rase, která se tak nějak nabízí, ale i o „drákulovské sérii“. Některé věci jsem pak pochopila až na konci knihy z doslovu.
Děj navazuje plynule na Jinou rasu. Jenny Nowak tu nechala své temné hrdiny zlidštět a láska už není něco jen tušeného a skrytého pod povrchem, ale zřetelný cit. Skrze pocity Adreena poznáme blíže, i co asi prožívala Orhea v Jiné rase, takže i hrdinové z předchozího dílu získají lidštější podobu. Příběh se točí kolem hledání rovnováhy, rovnováhy mezi pitím krve a láskou v případě upírů, láskou a posedlostí v případě lidí a obecně mezi člověkem a zvířetem. Dalším důležitým rysem je smíření s minulostí, ke kterému Adreen dojde v Čelákovicích, i když si myslel, že šel hledat pomstu.
Autorčin styl mi připomíná rytmus středověkých písní, kde se střídalo pomalé a rychlé tempo. Autorka používá přímou řeč trochu méně, než jsme zvyklí, ale ne tak málo, aby to člověka znudilo, nebo dokonce odradilo od dalšího čtení. Vytváří se tak osobitý styl autorky, který nemusí vyhovovat každému, ale své příznivce si našel a stále nachází.
Celkově se mi kniha líbila víc než Jiná rasa, asi díky té méně ponuré atmosféře, nebo jen proto, že jsem nevěděla, jak hrdinové dopadnou. I když jsem chvílemi byla zmatená z toho, kde v příběhu jsem a kam se zase posunul, když jsem se nedívala. Přestože jsem měla chvíli pocit, že kniha není nic moc, po jejím dočtení jsem věděla, že dočkáme-li se pokračování, budu se hnát do knihkupectví pro další díl.
Vydal: Netopejr; 2011
Hodně pěkná první recenze, jen tak dál :) Už se těším, až si knihu přečtu.
Opravdu moc hezky napsaná recenze. Líbí se mi přirovnání k rytmu středověkých písní.
Knihu jsem měla ještě "teplou" rovnou od Netopejra z křestu – byla zhltnutá ještě ten večer. Dobrá, jako všechny od Jenny. A krásná obálka. Doporučuju, kdo ještě nečetl.
Zrovna čtu a je úžasná.. jako všechny knihy Jenny Nowak :)
S velkým zpožděním přečteno, ale užila jsem si to. Snad ještě o kousek lepší než Jiná rasa, což je dáno zřejmě tím, že Adreen je víc "lidský" než byl jeho otec, jeho láskou k Ulrice i k dceři.