Within Temptation – The Unforgiving

Letošní rok je pro fanoušky nizozemské kapely Within Temptation opravdu nabitý. Už v lednu obdrželi pozdní vánoční dáreček v podobě singlu Faster z dlouho očekávaného alba The Unforgiving, které se na trhu objevilo v tomto týdnu. Navíc je deska doprovázená třemi krátkými filmy a komiksovým příběhem a tvoří tak ojedinělý projekt, dalo by se říct, že dosud neviděný. A komu by to bylo málo, ten se může těšit na turné, které kapela rozjíždí v polovině srpna (k nám zavítá 21. října), nebo na tradiční zářijové setkání s fanoušky, tentokrát v Tillburgu. Ale zpět k samotnému albu The Unforgiving. Když jsem dostala příležitost napsat recenzi na tento čerstvý skvost, říkala jsem si, jak to bude jednoduché a hned jsem se dala do psaní. S každým přibývajícím slovem jsem ale zjišťovala, že to zas tak snadné nebude, jelikož po mnoha stranách, plných nadšených výkřiků, jsem usoudila, že sama to nezvládnu. Proto jsem velmi uvítala, když se mi náš drahý šéfredaktor Dark Knight nabídl, že mi pomůže a společně vám nyní přinášíme tuto neobvyklou „rozhovorovou recenzi“. Snad ji oceníte.

Dark Knight: Zdravím tě, Antrey.

Antrey: I já tebe, Knighte.

Dark Knight: Dnes oficiálně vychází nové album skupiny Within Temptation (dále jen WT) nazvané The Unforgiving. Za 14 let existence kapely je to jejich 5. oficiální album. Oproti některým jiným kapelám to není mnoho, ale zde vítězí kvalita nad kvantitou, co si myslíš o jejich dosavadní tvorbě?

Antrey: Já osobně mám jejich hudbu moc ráda, jak po hudební, tak po textové stránce. Jejich zpěvačka Sharon má velmi dobrý a příjemný hlas a příběhy, které svými texty kapela vypráví, jsou vždy velmi působivé.

Dark Knight: Sharonin hlas je krásný, tenhle styl hudby jí sedne. Možná bychom neměli zapomínat i na melodickou stránku písniček, přece jen gothic/symphonic metal na tom docela staví a nástroje jako housle nebo klávesy tam hrají docela prim. Což se krásně ukázalo právě v novém albu.

Antrey: To je pravda, přestože mám při poslechu The Unforgiving pocit, že právě na tomto albu dala kapela znatelně víc prostoru kytaře a celkově se přiblížili spíš rocku, nezdá se ti?

Dark Knight: Momentálně mi hraje Iron, šestá písnička alba, což je právě je jedna z těch rockovějších, jak píšeš. Myslím, že se jim povedlo skloubit více hudebních složek, o čemž svědčí třeba právě Iron. Začátek mírně připomíná např. Iron Maiden, melodie později opravdu dostává rockový spád, ale refrén je vsazen do odlišného stylu. Nicméně nebudeme předbíhat, k té písni se ještě dostaneme. Jak tu rockovější složku vnímáš ty?

Antrey: Já myslím, že tenhle styl WT velmi sluší. Je to něco nového, v jejich tvorbě možná trochu neobvyklého, ale rozhodně to albu neškodí. Naopak, dodává mu to takové zvláštní kouzlo a činí ho tak jedinečným.

Dark Knight: To album je opravdu jedinečné, tohle se jim povedlo. Nicméně je pravda, že je to něco neobvyklého, nejen pro WT, ale celkově pro tento hudební styl. Oproti jiným kapelám dávají velký důraz na melodii, což se mi velmi líbí, svým způsobem se The Unforgiving dá přirovnat k albu Liberatio od skupiny Krypteria, která ale bohužel nedává dohromady souvislý koncept a skladby jsou poskládány špatně, zato zde krásně navazují a dohromady tvoří jedinečný celek. Což vlastně musí, vzhledem k tomu, že jsou provázány s filmem a komiksem. Myslím, že tahle citace od Sharon vystihuje vše:

    "Chtěli jsme napsat texty pro film. Hledali jsme nějaký kvalitní film s dobrým příběhem, ale problém byl s datem vydání. Kdyby se něco zvrtlo, mohl by se film snadno odložit třeba o rok a my nechtěli riskovat, že bychom kvůli tomu museli odkládat vydání našeho alba. Proto jsme se rozhodli vzít to do vlastních rukou.“

Antrey: A dostáváme se k tomu nejzajímavějšímu, co se tohoto alba týče. Nestojí totiž samo o sobě, jako jejich starší desky, ale vytváří příběh, úzce provázaný s tebou zmíněným komiksem a třemi krátkými filmy, které vznikly jako takové dokreslení dějové linie komiksu. Samotný příběh vypadá více, než zajímavě, slyšel jsi, o čem je?

Dark Knight: Mohl bych tak usuzovat pouze na základě textů z písniček, takže se ani já, ani čtenáři nebudeme zlobit, když příběh více přiblížíš.

Antrey: Šestisvazkový komiks (zatím vyšel prequel (http://www.within-temptation.com/1655-2/) a první část) pojednává o silném médiu jménem „Mother Maiden“ a jeho služebnících. Mother Maiden je schopná přivést zpět na svět ztracené duše a nabízí jim možnost vykoupit se ze svých hříchů tím, že budou trestat ty, kteří páchají zlo. Tyto ztracené duše z komiksu se pak odráží v textech a postavách samotného alba. Myslím, že je to dobrý námět, což potvrzují i ony krátké filmy, které kapela postupně od začátku roku vypouští (zatím jsou ke zhlédnutí dva).

Dark Knight: Nabízí se srovnání s chystaným Imaginariem od Nightwish, kde má krom alba též vyjít i film, o kráse života a světa. Zatím ale nemůžeme soudit, jak to dopadne, přibližně rok si na to ještě počkáme. Teď ale zpátky k The Unforgiving… Unforgiving… Zajímavý název pro album, nemyslíš?

Antrey: Ano, ten název je opravdu zvláštní, ale když se zamyslíš nad příběhem, který vypráví, je celkem logický. Je o nadpřirozených mstitelích, kteří trestají neodpustitelné hříchy – domácí násilí, pedofilii, znásilnění,… A ani oni jen tak neodpouštějí. Celý tento "The Unforgiving projekt" je velmi důkladně a dobře promyšlený.

Dark Knight: Všechno sedí tak, jak má, bez jediné chyby. Je vidět, že se ta léta práce vyplatily. Vrhneme se tedy na CD samotné a na jeho obsah. Koncept alba tvoří 12 písní, na polské verzi 13 a na japonské edici 14. Základní linie ale zůstává stejná a začíná krátkým intrem Why Not Me, které je podbarveno pěknou houslovou linkou a text posluchače náležitě navnadí.

Antrey: Tohle intro je obsaženo v prvním filmu, Mother Maiden (http://www.youtube.com/watch?v=qGdzgcDllYE), a je namluvenou právě touto postavou, která má celý náš příběh "na svědomí". Úvodní skladba, stejně jako krátký film, působí poměrně temným dojmem a opravdu navnadí na všechno, co má následovat.

Dark Knight: Po zhruba půlminutové úvodní skladbě se dostáváme k, byť to tak zpočátku nevypadá, rychlé "vypalovačce" Shot in the Dark. Pro mě osobně jedna z nejlepších písní alba. Kapela pracuje s poměrně netradičním kompozičním stylem, jak po nástrojové stránce, tak po stránce melodické. Co na ni říkáš ty?

Antrey: Tahle písnička krásně uvozuje celý příběh alba, prakticky shrnuje vše, o čem má celý příběh být. Mne osobně velmi upoutal právě text, který navíc perfektně sedí k hudebnímu podkladu, který nám kapela v této skladbě předkládá.

Dark Knight: Text je dobrý, ačkoliv není originální, přináší hodně pěkných slovních obratů a je poskládán skvěle. Co tam máme dál?

Antrey: Třetí písní alba je In the Middle of the Night, další z řady rychlejších skladeb, které na tomto CD kapele opravdu sednou. Je energická a doslova plná nástrojů. Co si o ní myslíš?

Dark Knight: Zrovna tahle skladba je taková rozporuplná, aspoň pro mě. Na své si přijdou fanoušci bicích a kytar, přesto si nemohu pomoci, ale zní to tuctově, jako každá druhá písnička od jakékoliv metalové kapely. Text je dobrý, ale nesedí mi k tomuhle stylu, asi bych si jej dokázal více představit u nějaké balady. Ale energií hýří, to máš pravdu. Paradoxně je pro mě ale méně energická, než Faster, čtvrtá píseň na albu a první singl, který k The Unforgiving vyšel.

Antrey: Tuhle píseň fanoušci kapely znají už dva měsíce a po pravdě musím říct, že jsem na ni neslyšela ani jeden negativní ohlas, přestože se kolem mne pohybuje spousta Within posluchačů.

Faster je pomalejší, než předchozí skladba, ale přesto je mnohem silnější, alespoň mě to tak připadá. Poutavá melodie, před-refrén, který si každý bude mumlat, i když píseň zrovna neuslyší, a – opět – velmi zdařilý text. Sto bodů :)

Dark Knight: Faster, takový náš miláček. Já mám v oblibě housle, takže když už nic, tahle písnička by mi sedla jen díky té krásné lince v refrénu. Následuje první balada, Fire and Ice. A ta je textem… prostě úžasná. Mám tady trochu problém s tím, že mi Sharonin hlas moc nesedí ve výškách, kterých zde není málo, ale umí s ním krásně pracovat, takže se to postupně ztrácí. Předpokládám ale, že ty podobné problémy nemáš…

Antrey: Jediné, co mi na Sharoniných výškách vadí je, že jsou tak ojedinělé, že je po ní málokdo zopakuje :). Opět bych u této písně mohla vyzdvihovat text, ale mám pocit, že je zbytečné neustále opakovat, že toho album se po textové (příběhové) stránce opravdu povedlo.
Tahle píseň mi asi nejvíc z celého alba připomíná jejich starší tvorbu. WT měli vždy velmi pěkné balady a Fire and Ice se tak přidává do dlouhého seznamu jejich příjemných pomalých písní.

Dark Knight: Také jsem si vybavil starší kousky typu Mother Earth, Ice Queen, Caged apod. Ale zrovna tohle všechno jsou skladby, které mi díky jejímu hlasu nesednou :(. Ale nemůžu se na Sharon zlobit, protože mi to bohatě vynahradí další písní, Iron. A Iron je zajímavá, poutavá a v refrénech velmi, velmi chytlavá.

Antrey: Ach, Iron… "You can"t live without the fire, it"s the heat that makes you strong…“ Tohle je zase pro mě jedna z nejlepších písní alba. Před-refrén mi hrál v hlavě velmi dlouho a jsem si jistá, že jakmile si ji pustím, bude mi v ní hrát zase. Velmi působivá skladba, navíc v ní opět slyšíme hlas Mother Maiden.

Dark Knight: Iron je i pro mě jedna z nejlepších, bohužel hned další, Where Is the Edge, ta je pro mě zklamáním. Nezajímavá, nemá čím zaujmout a jediné, co se na ní dá vyzdvihnout, je text, taková EMO hymna. Opět i tady si myslím, že nesnažit se to tlačit jako metalový song, mohla by z toho být krásná smutná balada.

Antrey: Where Is the Edge má tu nevýhodu, že je umístěná mezi dvěma velmi silnými písničkami, což jí možná trochu škodí, jelikož je to, i dle mého názoru, pomyslný nejslabší článek alba, který tím ještě víc vynikne, protože jej obklopují tak skvělé písně, jakými Iron a následující Sinéad bezpochyby jsou.

Dark Knight: Áááááá….. *slint* Sinéad je z mého pohledu nejhezčí a nejlepší píseň, jakou na CD můžeme najít, resp. slyšet. Tu nedokážu posoudit nezaujatě, je prostě geniální, po všech stránkách!

Antrey: Co víc k tomu říct? :) Snad jen to, že i kapela zřejmě ví, jak se jim tato písnička povedla, jelikož Sinéad je hlavní postavou jejich druhého filmu (http://www.youtube.com/watch?v=CRcqrBrZnDM) i prequelu komiksu, který je k dispozici k přečtení na jejich stránkách.

Dark Knight: Sinéad… taková moje láska, sedne mi tam vše. Klávesy, zpěv, text, bicí, housle, kytary, basa, prostě vše je sladěné do nádherné čtyř a půl minutové kompozice a dohromady to dává to snad to nejlepší, co kdy nahráli. I když… Our Solemn Hour, What Have You Done a It‘s the Fear (kterou mi Sinéad trochu připomíná) jsou taky moc dobré.

Antrey: Po evidentně velmi zdařilé Sinéad nastupuje další baladická píseň, Lost, která mě sice na první poslech dostala, ale čím víc ji poslouchám, tím víc se mi zdá neoriginální, třeba začátek velmi silně připomíná Nothing Else Matters od Metallicy. Ne, že by Lost byla špatná, to ani v nejmenším, kapela opět velmi šikovně zapojila housle a zajímavý text… Co myslíš?

Dark Knight: Nothing Else Matters se mi vybavila taky, stejně jako Jane Doe, bonusová skladba na albu The Silent Force. Špatná není, zní relativně příjemně a nenásilně, houslovou složku pochopitelně ocením, ale navíc by mi sem sednul kupříkladu klasický klavír, nějaká pianová linka by namísto bicích udělala své, ale co se dá dělat. Originálně i neoriginálně začíná následující píseň, Murder, která mě ale moc neoslovila. Má pěkný refrén a i textově je pochopitelně zajímavá, přesto mi ale přijde, že skladba neví, čím chce být. Střídají se tam zajímavé hudební složky a styly, ale pro opakovaný poslech to není melodicky moc přitažlivé.

Antrey: Murder začíná přesně tak, jak by se podle názvu dalo očekávat :). A na této písni mě upoutal hlavně ten refrén a instrumentální mezihry. Jinak samozřejmě text opět výborný, ale myslím, že fanoušci si na albu najdou jiné favority.

Dark Knight: Např. A Demon"s Fate? Tato skladba v počátečních sekundách připomíná Rytmuse a jeho Zlatokopky, pak se ale naplno rozjede a i zde funguje krásné sladění hlasu a hudby, opět houslová složka, kterých na albu není málo, a chytlavý text. U mě lehký nadprůměr.

Antrey: A Demon"s Fate mi trochu připomíná The Escapist od Nightwish a celkově celé album Dark Passion Play. Už jen proto ji nemůžu hodnotit negativně, ale je pravda, že ve srovnání například s Iron nebo Faster působí tato poměrně… obyčejně.

Dark Knight: Připomíná, ale rychlejším písničkám stylu Sahara se rovnat nemůže a na ty pomalejší má moc velké tempo. Já se ale konečně dočkal piana, i když zpočátku ne příliš originálního, a to u skladby Stairway to the Skies. Ta je po nástrojové stránce docela dobrá, žádný instrument nevyniká ani nezaniká, ale Sharonin zpěv z ní děla opět tuctovou záležitost. Na kráse ale rozhodně neztrácí.

Antrey: Poslední píseň alba je takovým příjemným dojezdem, milou tečkou za opravdu nabitým projektem plným velmi kvalitně odvedené práce; příběhu, který na posluchače/čtenáře/diváka zapůsobí a písní, které budou fanouškům znít v uších ještě velmi dlouho. Chceš k tomu něco dodat?

Dark Knight: Snad jen fakt, že The Unforgiving vyjde ve více verzích, konkrétně polské, jež obsahuj krásný song Utopia (necháme jako překvapení na posouzení posluchačům a čtenářům), japonské s bonusovými skladbami I Don’t Wanna a Empty Eyes a iTunes navíc přidá ještě The Last Dance. Krom CD se můžeme těšit i na DVD set s filmy, promo videi, komiksem a plakátem.

Ode mne je to asi vše a všem návštěvníkům webu přeji příjemný a ničím nerušený poslech toho nejlepšího, co se zatím tento rok na gothic, potažmo (a s tímto albem více) symphonic metalové scéně objevilo.

Antrey: A já ti moc děkuji, že ses se mnou vrhl na tuto nelehkou recenzi. :)