Druhy vampírů 8

Je tu další díl a s ním i další písmenko, tentokrát tu máme „I“. Bohužel jsem našel jen jednu věc, ale zato plnou informací. Takže se připravte na jízdu, a to skrze Slovany, Němce, Skandinávce i Řeky.

Někdo ji zná pod názvem Mora, další pod Mahr, nebo Mara. Všechny tyhle názvy mají ale jedno společné – Noční můru. A ať věříte, či ne, máme tu slovo latinské. Ze spojení slova „In“, což je výraz pro „Já“,  a slova „cubo“, které říká „ležím“, máme tu Incuba, neboli toho, co leží nahoře.

Incubus – Evropa

Žádná z potvůrek, co jsme tu měli, nemá snad takové teritorium jako Incubus. Jedná se o astrálního upíra. Není přesně určeno, jak to s tou energií je a jak ji upír „vysává“. Díky odkazům na „Můry“ víme, že se bude jednat o potvoru, co napadá spící jedince (jak originální) a od nich přebírá „energii“.

Přes moji oblíbenou knížku Malleus Maleficarum víme, že se jedná o démona (respektive mužského ega), a podle určitých pramenů prý čerpá energii ze spícího jedince (kdo by to řekl, vytříbeně žena), a to skrze sexuální spojení. To je samozřejmě jen jedna verze. 

Podle dalších legend tak může vzniknout další Incubus. Guazzo píše ve svém „Compendium Maleficarum“ z roku 1608, že incubus může měnit svůj vzhled, a to i z muže na ženu. „Někdy jest mužem plně vzrostlým, jindy jak Satyr, před ženou temného řemesla však podobu svou v kozla mění.“ říká Guazzo.

Už vidím ty výrazy na tvářích všech okultistů a démonologů, ne nebojte, nezapomněl jsem na jeho kámošku Sucubu. Podle toho, co jsem vytáhl, prapůvod odkazuje na Mezopotámii, následně pak do Řecka, kde šlo o kult spojovaný s Lilith. Takže jak vidíte, jde tu o legendu tak propletenou, že se přeměnila v kulty dvou osob (chtěl jsem říct démonů).

Tito démoni, co skrz sexuální sny vysávali životní energii, nesli označení „Bořliváci“, což znamenalo, že jsou démony bouřek a pohrom. Nesprávným (v tomhle ohledu křesťanským) zařazením se z nich stali démoni noci.

Ale jedeme dál a po končící říši mezopotamské je tu nástup Řeků. Incubus v jejich etymologii bylo označení kněze, který měl takzvanou prorockou duši. Šlo o víru, kde sny nebo vize jsou „inkubovány“ v děloze země, kterou nazývaly průrva. Tyto průrvy byly umístěny pod pohanským chrámem a každý, kdo poblíž spal, mohl být obdařen jasnovideckým snem. Uvádí se tu chrámy v Asklepiosu a Hygieii. Pythagrský učenec a filozof Thaleus z Milétu kdysi řekl: “Jsem jeden ze sedmi vědoucích, který načerpal svých vědomostí od bohyně zkušeností v Abatonu.“

Za říše římské (původně ortodoxně polyteistické) nám tu nastupuje křesťanství a nové myšlenky. Původně šlo o anděla ochránce, který se vzápětí změnil a „diablizoval“ na démona. Potom jen stačil zásah a z jednoho démona jsme měli následně dva – Incuba a (nově) Sucuba. Zkostnatělá církev chtěla a potřebovala kompletně očernit a zneuctít možnost matriarchálního smýšlení a nagradit ho patriarchálním. 

Ale jedeme dál je tu nástup temné doby a „rozvoj“ démonologie. Náš Incubus byl finálně zčerněn a prohlášen za démona, co navštěvuje panny a svým znesvěceným světem přivádí na svět hordy dalších Incubátek.
 
Trochu tu nakousneme i teorie vzniku:
1) Žena, co otěhotněla avšak manžela neměla – příčina – Incubus
2) Máš noční můry, nebo divoké sny – příčina – Incubus
3) Znásilnil tě někdo – příčina – Incubus
4) Probudíš se a nemůžeš se hýbat – příčina – Incubus

Takže, jak posoudíte, jednička – klasika: svobodná máti, může za to incubus, a ne ta aférka ze soboty (P.s. bude mít mimochodem incubátko, takže proč ji neupálit). U dvojky – hmm, jsem puberťák a sním o té selce od vedle, sakra, mám tu někde Incuba (psychický stav nikdo přece neřeší). U trojky – jó, Mařko, tebe znásilnil pán vedlejšího statku, to je nesmysl, to byl Incubus a vzal na sebe jeho podobu (klasickej případ zproštění viny ve středověku). Ale ta čtyřka – jedná se o případ, kdy tělo trpí tzv. spánkovou paralýzou.

To je asi tak vše zatím, samozřejmě se vrátíme ještě k Sucubům, ale to až příště.

Konec osmé části