Slovanští upíři

Tento příspěvek vychází z podkladů ve slovenštině a taky byly lokalizovány na Slovensko, takže na chvíli si představme, že se tam zrovna nacházíme.

Mluvit o tom, kdo je Bram Stoker, by bylo zbytečné, třeba však říci, že charakteristika upíra, již uvádí ve své knize, je dost nerealistická a někdy až přehnaná, a proto se budeme bavit o tom, jak si vlastně upíra představovali naši předkové, no na začátek si řekneme něco o Vladovi III. Draculovi.

Giussepe Maiello

Giussepe Maiello ve své knize Vampirizmus v kulturních dějinách Evropy říká, že historici, a především ti rumunští, považují představu Draculy jakožto upíra za totálně absurdní, i když se tato představa stala populární již před více jak sto lety a drží se dodnes. Vlad III. je skutečná historická postava z 15. století, ale upíři jsou součástí nejenom rumunské, ale hlavně slovanské mytologie již od nepaměti. I samotné slovo upír pochází ze slovanštiny, přičemž např. v srbštině se upír řekne vupir, nebo vapir, ze kterého poté vzniklo vampír a tohle slovo pak přibylo do angličtiny. Je zajímavé, že podobné slovo se nachází v staroslovanském psaném textu již v roce 1047.

Můžeme tedy říci, že upíři jsou součástí slovanské mytologie již mnohá staletí a pak je objevili západní autoři romantických hororů, kteří si je následně upravili k obrazu svému. Původnímu obrazu upíra, tak jak ho znali naši slovanští předkové, však chybí ten oblíbený krvežíznivý prvek, šlo totiž spíše o nepokojnou duši, jež opouštěla své tělo ať už po smrti, tak po čas spánku. Děti noci právem patří spolu s vlkodlaky, strigojmi, denními a nočními můrami do mytologie Slovanů. Jako důkaz toho, že byli upíři běžnou součástí života našich předků, nám poslouží archeologické nálezy.

Víra v nemrtvé

Mytologie jako taková byla taktéž součástí života Slovanů, a to v době před příchodem křesťanských misionářů Cyrila a Metoděje, ale také i velice dlouhou dobu poté, ono se totiž na rozdíl od tvrzení církevních otců pohanské zvyky udržovaly ještě desítky let hned vedle těch křesťanských, a tudíž i víra v nadpřirozené bytosti. Vzhledem k tomu, že Slované na rozdíl od Židů nebo Egypťanů neměli písmo a vše se předávalo ústně, jsme odkázaní na strohé zmínky a pátrání vědců, kteří se snaží dopátrat ke kořenům. Mytologie je velice cennou pomůckou při zkoumání každého etnika, je totiž možné se z ní dozvědět o jeho představách, fantazii a myšlení, vraťme se však zpátky k upírům.

Víra ve vampyrizmus byla mezi tehdejšími lidmi velice rozšířená, tvrdí to i Naďa a Martin Profantovci ve své Encyklopedii slovanských bohů a mýtů říkajíc: Často se ti, jenž se měnili po smrti v upíry a vstávali z hrobů, odlišovali od ostatních lidí již za života. Na rozdíl od zaužívaných představ slovanští upíři sáli krev nejenom lidem, ale také dobytku, a dokonce pojídali mrtvé, každopádně šlo o zlé a nebezpečné bytosti, před nimiž se muselo míti na pozoru.
Podle autorů existuje záznam jistého Bucharda Wormského z počátku 11. století, jenž je již ovlivněn křesťanstvím: Ženy pokládaly svá mrtvá nepokřtěná miminka na tajné místo a tam jej probodly kolíkem, aby nevstávalo z hrobu a nezabíjelo lidi.
O těchto praktikách z našich krajů jsou nejstarší doklady již z doby, kdy se přestaly pohřbívat nespálená těla, tedy z 9. století. Možná že právě pro jiný způsob pohřbívání se objevily obavy a nepříjemné představy o nelehkém přechodu mezi světem živých a světem mrtvých.

Hle toť jistě býti upír

V dávných časech se mohli upírem stát sebevrazi, lidé s fyzickou poruchou i duševní chorobou, proto se pohřbívali na okraj pohřebiště. Když si vzpomeneme na to, že církev ještě nedávno odmítala pohřbívat sebevrahy, v očích obyčejných lidí to mohl být jasný signál na provedení preventivních opatření, jež byla často až morbidního charakteru, přičemž nebylo ničím výjimečným zřizování samostatných pohřebišť pro lidi podezřelé z vampyrizmu.

Ochranných opatření proti upírům bylo hodně, kromě nejznámějšího způsobu, tedy propíchnutí srdce kolíkem, bylo možné přibít upíra k zemi, a to tak, že se mu do břicha zatloukl kůl. Další nejoblíbenější způsoby byly: vyřezání a spálení srdce, uříznutí hlavy anebo prosté spálení celého těla nemrtvého, přičemž popel se následně smíchal s vodou a vypil jakožto prevence.

Víra v upíry byla v našich předcích hluboce zakořeněna, o čemž nejlíp vypráví archeologické nálezy hrobů nebo dokonce pohřebišť s protiupírskými opatřeními. Zářivým příkladem je nález pohřebiště v Čelákovicích, kde nenajdete žádný normální hrob, stejný extrémní případ našli archeologové i na pražském Strahově, kde mrtvé vyjímali z hrobů, spálili je a pak opětovně vraceli do hrobů. Jeden z posledních případů odkryli v slovanském sídle v Modrej při Starém Městě. Na odkrytí a vykopání se podílel Tomáš Chrasták z Archeologického oddělení Slováckého muzea v Uherském Hradišti, přičemž samotný nález udělali náhodou dělníci, kteří v dubnu 2010 dělali na překládce káblu v místním archeoskanzenu.

Tomáš Chrasták

Tomáš Chrasták s kolegy rozšířili výkop a zjistili, že nad celým hrobem je veliká vrstva kamene. Když ho odstranili, zůstal jediný, a to ten, jenž byl zaražen do jeho lebky, přičemž hrob byl tak úzký, že musel být docela problém nacpat do něj nebožtíka. V dalších hrobech byli na mrtvých nalezeny známky svazování rukou, přibíjení těla k zemi, nebo utínání hlavy post mortem atd.

Archeolog Michal Hanuliak ve své práci Porušovanie telesných zvyškou zomrelých vo veľkomoravskom prostredí říká, že zajišťování hrobů protivampírskými opatřeními nebylo u našich předků ničím výjimečným, dokonce deset procent hrobů pocházejících z přelomu 9. a 10. století na území Slovenska nese totožné znaky.

Dále také tvrdí, že důvodem k této činnosti nemusela být jenom osobnost člověka, ale i problém, jenž mohl vzniknout při složitých pohřebních rituálech s množstvím ochranných a očistných opatření. Zemřelí, tedy revenanti, mohli vstávat z hrobů také proto, že jim nebylo prokázáno dost žalu z jejich ztráty, anebo nebyli na pohřeb dostatečně vystrojeni. Pak tu byli lidé pochovávaní na okrajích pohřebišť, např: sebevrazi, náhle zemřelí lidé bez zjevné příčiny, utopenci, lidé s velice násilnou nebo bolestivou smrtí, u nichž se většinou automaticky předpokládal návrat mezi živé a jejich škození.

Hysterie jménem vampyrizmus

Je zajímavé, že skutečnou hysterii zažili nejenom naši velkomoravští předkové, ale celá Evropa, a to v 18. století, tedy ještě před vydáním Stokerova Draculy a tolik oblíbených hororových filmů. Zajímavé však je, že naše končiny byli opět mezi hlavními jevištěmi. Zašlo to až tak daleko, že lidé vykopávali mrtvé dokonce za přítomnosti kněží a spalovali je, přičemž je nacházeli bez známek rozkladu, záznamy totiž říkají, že byli často vyhrabáváni týden po pohřbu v zimě.

Takovéhle případy se množily na Olomoucku, ale první doložení případ vyšetřování pochází opět ze Slovenska. Giuseppe Maiello uvádí, co se událo v roce 1718. Šlo o jistého Michala Kašpárka z Liptova, přičemž představitelé medicíny a policie našli důkazy, jež potvrzovaly vampyrizmus, a proto byla povolena exhumace a následná likvidace údajného upíra. Dalším případem byl jistý Peter Plogojowitz, jenž zemřel v roce 1725 a po sérii nenadálých úmrtí v okolí byl uznán za upíra a následně exhumován, bylo mu probodnuto srdce a následně byla jeho mrtvola spálena.
 
Hon na upíry se v Rakousko-Uhersku rozšířil natolik, že musela panovnice Marie Terezie vydat dekret, jenž zakazoval otvírání hrobů a hanobení mrtvých, kterému předcházelo šetření jejího osobního lékaře, jenž na konkrétních příkladech dokázal, že nejde o vampyrizmus, ale lidové pověry. Navzdory tomuhle faktu zaznamenali etnologové ještě na počátku 20. století na slovenských vesnicích zvyk potírat veřeje domů a maštalí česnekem, a tím byla kapitola vampyrizmus u našich východních sousedů, definitivně uzavřena.

5 komentářů k článku: Slovanští upíři

  1. Cukýna [28.2.2011]

    O Čelakovicích jsem věděla, ale o Modrej při Starém Městě jsem doteďka neslyšela, takže to pro mě byla novinka. Článek je opravdu hezky sepsaný.

  2. darkwitch [28.2.2011]

    Pekně napsané :)

  3. Ayu [22.6.2011]

    Som rada, že sa o tieto veci niekto zaujíma a uverejňuje to na blogoch pre niekoho koho to zaujíma. Mňa to zaujalo, ale čo sa Slovenska týka chýba mi tam osoba, ktorá mala k vampírizmu ešte bližšie ako Dracula a to je naša Čachtická pani – Báthoriča :).

  4. Angel Darkwood [26.7.2011]

    Skvělý článek plný zajímavých informací!

  5. lilith [4.2.2012]

    Giussepe Maiello – Vampirizmus v kulturních dějinách Evropy… zajímavá kniha, která stojí za přečtení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít