Melissa de la Cruz: Modrá krev

Bohatí, krásní, mocní – takoví jsou příslušníci rasy modrokrevných, nesmrtelní potomci padlých andělů vyhnaných z nebes. "Nemáte se čeho bát. Tady jste v bezpečí, protože jsme všichni stejní. … Jste nejnovější modrokrevní. … Vítejte v novém životě."

Upíři? Zbláznili se snad? Tak přesně tohle si pomyslí patnáctiletá Schuyler Van Alenová, když vyslechne prohlášení předsedkyně Výboru pro krevní banky, navenek charitativní organizace, ve skutečnosti však spolku upírů, tedy tzv. modrokrevných, o nichž lidé (červenokrevní) nesmí nic tušit. Tedy až na pár výjimek, což jsou ti, jež upírům slouží. Schuyler to všechno připadá jako vtip, než se dozvídá o příznacích – vystouplá modrá znamení na rukou, fotografická paměť, vzpomínky na dávnou minulost – které začala nedávno pozorovat i na sobě. Patnáct je totiž věk, kdy se upírské geny začínají projevovat.

Americká autorka Melissa de la Cruz rozehrála příběh ze současnosti a zasadila ho do atraktivního prostředí života bohaté americké mládeže. Tedy až na hlavní hrdinku, která je sice členkou v minulosti významné rodiny, ale zřejmě pro lepší sžití se čtenářů s odvážnou rebelkou Schuyler ji autorka nechala zchudlou a skromnou, jíž nevadí, že se mezi nafintěnými manekýnkami ve škole prodírá v nepadnoucích, obnošených hadrech.

Čtenář je postupně seznamován s odlišnostmi upírů, jejich původem a schopnostmi, stejně tak, jak se informace o tajnůstkářské společnosti dozvídá Schuyler. Staří upíři udržují záměrně mladé v nevědomosti o hrozícím nebezpečí – ač je ujišťují, že jsou nesmrtelní (neublíží jim ani slunce, ani kříž atd.), po světě se potulují stříbrokrevní – jediní tvorové, kteří jsou schopni zabít modrokrevné. Když jeden z nich napadne i Schuyler, dívka začíná klást nepříjemné otázky, pátrat a odhalovat pravdu.

Říkáte si, příběh ze střední – kde je nějaká ta láska? Něco málo tu začíná, ale nejedná se o hlavní osu příběhu. Autorka totiž příběh vypráví prostřednictvím tří spolužaček, nejen již zmíněné Schuyler, ale nahlédne i do duše namyšlené Mimi či nevyrovnané Bliss, která neví, zda se v  nové škole držet všemi obskakované Mimi, nebo odpadlíků, jakými jsou Schuyler a její kamarádi Oliver a Dylan.

Autorka pár let pobývala pracovně v New Yorku a na její knize je to znát – detailní popisy, kterými ulicemi se postavy zrovna procházejí či projíždějí autem, čtenáře bijí do očí. Někdy to zase vypadá, že čteme reklamní kampaň na drahé značkové oblečení. Pokud kniha měla dějově vyznít jako odsouzení snobského světa, tak tohle "značkování" působí na čtenáře spíše opačně. Ale co jiného byste čekali od módní redaktorky prestižních časopisů…

V příběhu je mnohé nakousnuto a nedořešeno. Možná až moc. I když víme, že se jedná jen o první díl zatím pětidílné série, alespoň jakýs takýs závěr autorka knize mohla dát. Přitom zpočátku to vypadalo slibně, ale pak jako by spisovatelka ztratila niť, kam vlastně chce příběh vést. Možná ji chytí v dalším díle. Můžeme jen doufat.

Dostali jsme předkrm nepříliš výrazné chuti, a tedy netušíme, zda se těšit na další chod, či si raději sednout k jinému stolu a objednat znovu. Ale možná máte rádi příběhy ze střední, rebelující hrdinky, nevyjasněná tajemství, a nebude vám jako mně vadit chybějící napětí, nedostatek emocí, všednost a nedotažený závěr.

Vydal: BBart; 2011