Crimes of Passion – 4. část

Krev, krev, krev. A bolest…bolest ze ztráty bližní osoby, bolest následovaná další, mnohem větší?

(http://www.youtube.com/watch?v=SHAALE90xUU)

    „Proooč?! Proč se to muselo stát? Za co, bože, za co???“ Thomas se potloukal nočními ulicemi New Yorku a přiopilým hlasem nadával na vše, na co mohl. „Marietto…má lásko…bezmezně jsem tě miloval, byla jsi jediná žena v mém životě, drahá Marietto, řekni mi, že to není pravda, ukaž se, vím, že se mi to jen zdálo, prosím, netrap mě!“ Ale vše bylo marné, a Thomas to moc dobře věděl. Nedokázal se smířit se smrtí ženy, které propůjčil své srdce. A nikdy se nedozvěděl, jestli jeho láska byla opětována…to ho tížilo ze všeho nejvíc. Na tolik věcí se ji chtěl zeptat a nestihl to, nikdy už nedostane tu možnost, nikdy ji už nepolíbí, neutopí se v jejích krásných tmavých očích…už nikdy. Nevnímal svět kolem sebe, nevěděl, co se stalo s Burnsem, nezajímalo ho to, věděl, že zítřejší noviny podají dvojnásobnou vraždu po svém, nechtěl je číst, chtěl zapomenout, ale nemohl. Nejdřív Coringher, pak Marietta, kdo bude další? Co když on? S touto myšlenkou zamířil do nejbližší hospody a zpil se do němoty…

    Druhý den neměl sebemenší náladu pracovat, nedokázal potlačit slzy a smutek, jedna jeho část si zoufale přála najít vraha a pomstít smrt milované ženy, druhá polovina jeho já ale propadala panickému strachu, znal oba mrtvé, nevěděl, co jej čeká. Z myšlenek a příšerné kocoviny jej probralo klepání na dveře. Chtěl dělat, že není doma, ale v rozzuřeném hlase za zpoza dveří poznal seržanta Charlese Smitha. Došoural se ke dveřím s neochotně je otevřel. Tím pravým překvapením ale byla pistole, která mu mířila přímo na čelo. „Langu, vy bastarde! Kde je?“ Thomas se propadal čím dál tím hlouběji do deprese a pocitu viny, věděl, že už nemá co ztratit. Proto se zničehonic rozkřičel: „Zabte mě! Střílejte, seržante, tak dělejte! Stejně už nic nemám, nemám smysl života, tak mě toho zbavte, toho utrpení!“ Podobnou reakci Smith nečekal, sklonil ruku se zbraní a sám se pozval dovnitř, do Langova bytu. Malý podnájem se skládal z kuchyně, koupelny a jedné obytné místnosti. Soudě dle skrovného nábytku usoudil, že detektiv zde netráví příliš mnoho času. Smith přešel k oknu, rozhlédl se po frekventované silnici a pak se otočil na Langa, zhrouceného v křesle: „Kde je Marietta?“ Podobné vtípky Thomase vytáčely na nejvyšší míru: „MRTVÁ!!! Je mrtvá, seržante, viděl jsem její tělo, na vlastní či jsem viděl její zkrvavenou tvář, co po mě ještě kurva chcete?!“ Smith odložil pistoli do pouzdra, přešel k baru, nalil dvě sklenky skotské a usedl naproti Thomasovi. Jednu mu po stole poslal a druhou do sebe otočil. „Asi nejsem ta pravá osoba, která by vám to měla říkat, Langu, ale Marietta zřejmě nezemřela. Její tělo se ztratilo z pitevny, někdy během dnešního rána. Navíc jsme identifikovali toho mrtvého taxikáře. Shodou okolností jsme našli jeho fotky v obálce, kterou měl Coringher doma. A oba víme, že ta obálka byla od vás. Jste jedním z podezřelých, Langu. Z tohohle se asi jen tak nevykroutíte.“ Thomas Lang, samotářský detektiv obývající New York léta páně 1930, bez přátel a rodiny, u sebe doma v malém ponurém bytě pár dní před Vánoci omdlel…

***

    Odmítal otevřít oči. Dlouho odmítal a věděl, že to všechno byl jenom zlý sen. Probudí se vedle Marietty na posteli a všechno bude jako dřív. Netoužil po ničem jiném, chtěl jenom ležet, nebo umřít. Facka, kterou dostal od klečícího Smitha jej chtě nechtě vrátila do kruté reality každodenního života. Neochotně otevřel oči, chvíli pozoroval mrtvé mouchy na lustru a přemítal o tom, co se před…bůh ví kdy…dozvěděl. Smith byl trpělivý člověk, ale vše má své meze. „“Vstávejte, Langu, chcete prospat celej den?“ Jeho hlas doprovázelo zachrastění něčeho kovového, očekával želízka a okamžité zavření do vazební věznice, místo toho se mu před očima zhouply klíče. „Patřily Mariettě, kde bydlí, víte, třeba na něco přijdete. Jestli se někdo dozví, že je máte, opovažte se říct, že jsou ode mě. Pokuste se něco najít. Jste dobrej, vím to, stejně tak vím, že ať už je Coringherovým vrahem kdokoliv, vy to nejste. Na tu druhou vraždu máte dobré alibi a dá se předpokládat, že ani s tou první vraždou nemáte nic společného.“ Po té se Smith zvedl a chystal se k odchodu, Thomas jej ale mezi dveřmi zastavil: „Seržante! Proč jste mi předtím řekl, že jsem jedním z podezřelých?“ Odpověď dostal po dlouhém zamyšlení: „Musel jsem vidět vaši reakci, nevím, co všechno vám Marietta řekla, co jste na ní poznal, co vše víte, ale…to je jedno, nehrabte se v tom. Tohle nechte mně, některé věci jdou mimo vaše chápání.“ Odešel a Thomas zůstal v bytě sám, ale potřeboval akutně s někým mluvit, ujasnit si pár věcí. Zvedl telefon a zavolal do redakce New York Times…

***

    „Burnsi, nemám přátele, nemám rád lidi a ani vás, ale potřebuji s vámi být v kontaktu, vy jediný mi můžete pomoct.“ Novinář si usrkl whiskey a rozhlédl se po Thomasově kanceláři. Pak se mu zadíval do očí a zvážněl: „Poslyšte, Langu, nevím, o co tady jde, ale rozhodně se nechci do ničeho namočit. Mám své postavení, skvělou práci, žiju sen mnoha milionů Američanů a rád bych, aby to tak zůstalo.“ Detektiv si zapálil cigaretu a nahlas přemýšlel: „Vražda Mariettina otce – ano, byl to její otec, policie mi to potvrdila – a ty další vraždy spolu podle mě úzce souvisí. Jde o něco velkého, tohle není mafie, tohle není zločin ze žárlivosti ani z rozmaru, jde o něco mnohem horšího. A tajemnějšího. Někdo, a nevím kdo, vraždí z vášně, nadšení pro smrt, zálibě v krvi, teroru. Představte si tu slávu a úspěch, které vám připadnou, pokud tohle rozluštíme.“ „Ale já oboje už mám, pro bych měl nasazovat krk za vás, Langu?“ Thomas vytáhl trumf, kterým novináře uzemnil: „Protože Marietta možná není mrtvá…“

   Burns neomdlel, pochopitelně, Mariettu neznal tak dobře, jako on, ale očividně to s ním otřáslo víc, než co jiného. „Chcete…chcete říct, že ať už jsme to včera viděli cokoliv, nebyli to dvě…mrtvá těla, ale pouze jedno?“ „Já nevím,“ povzdechl si Lang, „ale smrdí to. A hodně. Její tělo zmizelo z márnice, nikdo nic neviděl, nikdo neví, kde je, a policejní důstojník má domněnku. Podle něj je Marietta stále mezi živými.“ „“Kecy, viděli jsme ji, celá od krve, nedýchala, bylo pro ni moc pozdě, je mrtvá, víte to stejně jako já.“ Thomas dokouřil a podíval se z okna na projíždějící soupravu hromadné dopravy. „Sice jsme viděli krev,“ prohlásil po chvíli, „ale všiml jste si zranění? Stopy po kulce, řezné ráně, čehokoliv? Ani doktoři nic nenašli, jenže než stihli provést pitvu, tělo zmizelo. Ano, nedýchala, ale jak zemřela, když ne na fyzickou újmu?“ Burns dlouho, předlouho přemítal a zvažoval všechny možnosti, ale moc jich neměl. „Dobře, Langu, máte moji podporu. Tohle vyřešíme spolu, já pro slávu, vy pro klid duše. Ale jestli se mi něco stane, máte mě na svědomí, to si pamatujte.“ „Jestli se někomu něco stane, budu to já,“ pomyslel si Lang, ale nahlas se to neodvážil říct. Věděl, že zanedlouho bude další na řadě…ale nedokázal přijít na to proč.