Druhy vampírů 3

Dneska tu máme písmeno „C“, což znamená další čtyři pomyslné druhy, a to:
Callicantzaros – Řecko
Chiang-shih – Čína
Churel – Indie
Civatateo – Mexico

Callicantzaros
Jak poukazuje křesťanské Řecko, každé dítě zrodivší se mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů stane se vampýrským Callicantzarem (to je tak inteligentní název, že se mi už nechce psát). Dítě je vždy v tomto dvanáctidenním cyklu aktivní hrozbou pro každého v okolí. Popisy a sebrané spisy tvrdí, že jsou obvykle napůl lidského vzezření  a napůl zvířecího (v čem ví snad jen bůh), ale očekávejte asi klasiku s tesáky, ušima a srostlým obočím. V tomto ohledu je Balkán velice podobný. Přes den prý spí povětšinou v  jeskyních a za nocí navštěvují statky, vesnice a samoty, kde unáší ženy, ze kterých pijí a plodí další Callicantzary. Vlastně z ní udělají tzv. „nevěstu“. Jakožto první oběti bývají povětšinou jejich rodičové, či bratři a sestry z lidské rodiny. Co s nimi? Podle jedněch pramenů jeden z rodičů má to nebožátko držet nad ohněm, a to do té chvíle, než se mu nehtíky na nožkách připálí, či očoudí (to je hardcore).

Chiang-shih
V čínské mytologii a popkultuře se setkáváme nemálokrát s názvem „Hopsající mrtvola“ (ne, není to místní zesnulý pankáč). Jedná se o potvoru, co hopsá kolem a vysává životní energii z okolí. Teď si říkám, konečně něco, co nesaje. Když tato potvůrka přichází, podivné mrtvolné světlo halí celé okolí, poslední, co zahlédneš, je jen záblesk tesáků a drápů. Ano pokud zaútočí, tak máte problém. Teď mě napadá ještě k tomu hopsání –  celý fakt tohoto „jumpingu“ je prý způsoben tím, že chůze je pro mrtvého bolestivá. Vychází se ze stavu rigor mortis, neboli posmrtné ztuhlosti, proto tenhle upír radši hopsá. Povětšinou je oděn v šat dynastie Qing. Podle výzkumů byl předobrazem lid Manchuů, kteří v dynastických příbězích doslova nesli nálepku krvežíznivých monster. Aby se z Vás stal Chiang-shih, musíte zemřít nějakou nepřirozenou smrtí (vražda je v tomhle ohledu dokonalá), utonutí, oběšení, fantazii se meze nekladou. V příbězích tu máme učitelku, co nachází ráno svého manžela vysátého a bez hlavy, nebo příběh rakve ležící uprostřed cesty.

Churel
Churel, neboli „Churail“ je ženský duch ve folklóru Hindu. Je to žena nečesaná, se svěšenými prsy, jazykem černým a dlouhým zubem. Jo, OK,  problém je ale v tom, že jakmile jste mužskej tak vás očaruje a vy vidíte dokonalost samu. Celý příběh začíná tím, že zemře dívka, která byla těhotná, nebo právě rodila, nebo začala menstruovat ve svatý den, nebo patřila k nejnižší kastě a byla nedotknutelná. Pěkný chudák holka, ale co, po smrti si to vynahrazuje pitím mužské krve. Nejdříve muže svede a pak ho pomalu vysává, a on je z toho pako a nechává se, dokud není šedivý a svraštělý. A co na tu potoru platí, teď tu máme celý výčet. Pomáhá piercing za nehty mrtvoly, a to na místě palec a prostředníček, dál tu máme probití pat velkým železným kruhem, zlomení holení, pohřbení tváří dolů, pohřbení na místě za domem, kde je pořád stín (i za úplňku) atd. Každá vesnice má jiný styl.

Civatateo
Vampýří čarodějnice, která se sbližuje s muži, a tak dává zrod novým Civatateo. Jojo, Mexiko, země tortilly, pálivých papriček, Chupacabry (o té jindy) a aztéckého boha Tezcatlipoca (to mi dalo zabrat, myslím napsat to). Říká se, že tyto čarodějky s bohem Tezcatlipocou mají nějaké pouto, prý jsou jeho služebnice a jsou prý i služebnice Tlazolteotla, ale nejsme tu na semináři o vyslovitelnosti mexických božstev. Zpět k naší čarodějnici, normálně se tak stane, když zemře kněžka, či vysoce postavená žena, že z ní bude Civatateo. Zahnat ji můžete speciálními koláčky ve tvaru motýlků, které necháte v malých oltářcích. Ty jsou povětšinou na rozcestích. Ví se o nich málo, např. že mají mrtvolně bledou pokožku a že oblečení má kresbu kostí. Lidí si všímají jen za účelem množení, či potravy. Takže se vyhýbejte opuštěným chrámům a hradům, kde straší.

Konec třetí části