L. J. Smith: Soumrak

Temnota se šíří městem. Damon, který býval vždy lovcem, se sám stává kořistí – obětí zlomyslného stvoření, které dokáže ovládnout jeho vůli a které netouží pouze po Elenině krvi, ale přímo po její smrti. Starý les zabydlují podivní krvelační hmyzí tvorové a stromy ožívají vlastními zlovolnými úmysly.

1
V prvních dnech po návratu z mimosvěta Stefan Elenu vždy ukládal do postele brzy, přesvědčil se, že jí je teplo, a pak spolu psali na
jeho počítači – Elena pokračovala ve svém deníku tak, že mu myslí posílala své představy, co se ten den stalo, a on k tomu připojoval své dojmy.
Nyní v zoufalství otevřela soubor s deníkem a nalistovala poslední stránku.
A tam to našla.

Moje nejmilovanější Eleno,
vím, že se sem dřív nebo později podíváš – doufám, že spíš dřív.
Miláčku, věřím, že teď už jsi schopná se sama o sebe postarat, nikdy jsem nepoznal silnější a nezávislejší dívku.A to znamená, že je čas. Čas, abych šel. Nedokážu tu
zůstat déle, aniž bych z tebe znovu udělal upíra – a oba víme, že to se nesmí stát.
Prosím odpusť. Prosím zapomeň. Ach, lásko, nechci odejít, ale musím.
Pokud bys potřebovala pomoc, přiměl jsem Damona, aby mi dal svoje slovo, že tě bude chránit. Nikdy by ti neublížil, a ať už jsou ve Fell’s Church jakékoliv temné síly,
pokud ti bude Damon nablízku, neodváží se ti uškodit.
Moje lásko, můj andílku, vždycky tě budu milovat…
Stefan

P. S.: Abych ti pomohl pokračovat v každodenním životě, nechal jsem paní Flowersové peníze na platby za pokoj na celý další rok. Pod druhým podlahovým prknem ode zdi proti posteli máš 20 000 dolarů ve stodolarovkách. Použij je, aby sis vybudovala novou budoucnost s kýmkoliv, koho si vybereš.
Znovu připomínám, že pokud budeš cokoliv potřebovat, Damon ti pomůže. Důvěřuj jeho úsudku, pokud budeš potřebovat radu. Ach, moje malá lásečko, jak jen dokážu odejít? I když je to pro tvoje vlastní dobro?

Elena dočetla dopis.
A pak prostě jen seděla a zírala před sebe.
Po všem tom horečném hledání našla konečně odpověď.
A nevěděla, co má dělat jiného, než se rozkřičet.
Když budeš potřebovat pomoc, jdi za Damonem… Důvěřuj Damonovu úsudku… Tak křiklavou reklamu na Damona by snad nedokázal napsat ani Damon sám.
A Stefan je pryč. Jeho oblečení je pryč. Jeho boty jsou pryč.
Opustil ji.
Vybuduj si nový život…
Tak ji našly Bonnie s Meredith, které vyburcovalo, že jim celou hodinu nebere telefon. Bylo to poprvé, co se nebyly schopné dovolat ke Stefanovi od doby, kdy přijel na jejich prosbu, aby jim pomohl zlikvidovat netvora.
Ale netvor je mrtvý a Elena…
Elena sedí před Stefanovou skříní.
„Dokonce si sbalil i všechny boty,“ pronesla tiše a bezbarvě.
„Vzal si prostě všecko. Ale zaplatil za pokoj na rok dopředu. A včera ráno mi koupil jaguára.“
„Eleno…“
„Copak to nechápete?“ vykřikla Elena. „Tohle je moje Probuzení. Bonnie předpověděla, že bude náhlé a šokující a že budu potřebovat vás obě. A co Matt?“
„Nezmínili ho jménem,“ odpověděla Bonnie zasmušile.
„Ale já myslím, že budeme potřebovat jeho pomoc,“ prohlásila nekompromisně Meredith.
„Když jsme se Stefanem spolu začali chodit – ještě než jsem se stala upírem – tak jsem celou tu dobu věděla, že přijde čas, kdy se mě pokusí opustit pro moje vlastní dobro.“ Náhle prudce udeřila pěstí do podlahy, tak silně, že si mohla ublížit. „Věděla jsem to, ale myslela jsem si, že mu to dokážu rozmluvit! Je tak ušlechtilý a obětavý… a teď je pryč!“
Meredith se na ni podívala a tiše řekla: „Tobě je opravdu jedno, jestli zůstaneš člověkem nebo se staneš upírem.“ „Máš pravdu – je mi to jedno! Všechno je mi jedno, pokud můžu zůstat s ním. I když jsem ještě byla napůl duchovní bytost, věděla jsem, že mě nic nedokáže proměnit – ale na tom nezáleží.“
„Možná, že to je Probuzení,“ pokračovala Meredith stále tím tichým hlasem.
„Chm, a možná je Probuzení to, že jí ráno nepřinesl snídani do postele,“ prskla Bonnie popuzeně. Hleděla do plamene a pokoušela se psychicky spojit se Stefanem.
„Buďto nechce odpovědět – nebo nemůže,“ pronesla, aniž si všimla Meredithina výstražného vrtění hlavou, dokud jí ta slova nevyjela z pusy.
„Co myslíš tím, že nemůže?“ zbystřila Elena a vyskočila z podlahy, kde předtím seděla jako hromádka neštěstí.
„Já nevím! Eleno, to bolí!“
„Je v nebezpečí? Soustřeď se, Bonnie! Ubližuje mu někdo kvůli mně?“
Bonnie pohlédla na Meredith, která jí signalizovala jedno velké NE každou částečkou svého elegantního těla. Pak se podívala Eleně do očí, které se dožadovaly pravdy. Zavřela oči. „Nejsem si jistá,“ odpověděla.
Pomalu oči otevřela a čekala, že Elena vybuchne. Ale ta neudělala nic takového. Jenom sama zavřela oči a ústa dostala tvrdý výraz.
„Před dlouhou dobou jsem přísahala, že ho budu mít, i kdyby nás to mělo oba zabít,“ řekla tiše. „Jestli si myslí, že ode mě může jen tak odejít, pro moje vlastní dobro nebo z nějakého jiného důvodu… tak to se plete. Nejdřív zajdu za Damonem, když si to Stefan tak moc přeje.
A pak se vydám za ním. Někdo mi už poradí, kde začít.
Nechal mi dvacet tisíc dolarů. Použiju je k tomu, abych ho našla. A když se mi rozbije auto, půjdu dál pěšky; až už nebudu moct jít, tak se poplazím. Ale najdu ho.“

„Sama ne, Eleno,“ ujistila ji Meredith. „Jsme v tom s tebou.“
„A pak, pokud to udělal z vlastní svobodné vůle, dostane největších pár facek v životě.“
„Cokoli si přeješ, Eleno,“ utěšovala ji Meredith, „ale nejdřív ho pojďme najít.“
„Jeden za všechny a všichni za jednoho!“ zvolala Bonnie. Přivedeme ho zpátky a bude litovat… nebo nebu de,“ dodala spěšně, když si všimla, že Meredith už zase vrtí hlavou. „Eleno, no tak! Neplač!“ dodala okamžik před tím, než Elena propukla v pláč.

***

„Takže Damon je ten, kdo se má postarat o Elenu,
a Damon byl zřejmě poslední, kdo viděl Stefana,“ shrnul Matt, když ho vyzvedly doma a vysvětlily mu situaci.
„Ano,“ odpověděla Elena s tichou jistotou. „Ale Matte, pleteš se, jestli si myslíš, že by Damon udělal něco, aby nás se Stefanem rozdělil. Damon není takový, jak si všichni myslíte. On se tenkrát v noci opravdu snažil Bonnii zachránit život. A opravdu ho zranilo, když jste se proti němu všichni obrátili v nenávisti.“
„Tomu se myslím říká ‚důkaz motivu‘,“ poznamenala Meredith.
„Ne, to je důkaz charakteru – důkaz, že Damon má pocity, že mu záleží na lidech,“ oponovala Elena. „A Stefanovi by nikdy neublížil, kvůli – no, kvůli mně. Ví, co by to se mnou udělalo.“
„Dobře, ale proč mi teda neodpovídá?“ ozvala se Bonnie tázavě.
„Možná proto, že když nás naposledy viděl pohromadě, všichni jsme na něj dštili nenávist,“ poznamenala vždy férová Meredith.
„Řekni mu, že se omlouvám a že s ním chci mluvit,“ prohlásila Elena.
„Připadám si jako komunikační satelit,“ postěžovala si Bonnie, ale bylo jasné, že do každého zavolání vkládá celé své srdce a celou svou sílu. Byla už úplně vyčerpaná a vyždímaná.
Nakonec i Elena musela připustit, že to k ničemu nevede.
„Možná přijde k rozumu a začne volat tebe,“ prohlásila Bonnie. „Možná už zítra.“
„Dneska v noci zůstaneme s tebou,“ oznámila Meredith.
„Bonnie, zavolala jsem tvojí sestře a řekla jsem jí, že zůstaneš u mě. Teď zavolám tátovi a řeknu mu, že budu u tebe. Matte, ty nepatříš mezi pozvané…“
„Dík,“ odfrknul Matt suše. „Musím taky jít domů pěšky?“
„Ne, jeď domů mým autem,“ odpověděla Elena. „Ale prosím tě, přivez mi ho zítra brzy ráno. Nechci, aby se na něj lidi začali vyptávat.“
Toho večera si dívky připravily společně spaní, jako když byly ještě na škole – z prostěradel a dek, které měla paní Fowlerová navíc (není divu, že ráno prala tolik prostěradel, asi to musela nějak vytušit, pomyslela si Elena).
Nábytek odstrkaly ke stěnám a doprostřed položily provizorní spacáky z dek. Hlavy měly k sobě a těla se hvězdicovitě rozbíhala jako loukotě kola.
Elena si pomyslela: Tak tohle je Probuzení.
Je to poznání, že po tom všem jsem přece jen mohla být znovu opuštěná. A jsem tak vděčná, že Meredith a Bonnie stojí při mně. Znamená to pro mě víc, než jim dokážu říct.
Automaticky přešla ke svému počítači, aby zapsala další den do svého deníčku. Ale po prvních několika slovech se znovu rozplakala. Nakonec byla vděčná, že ji Meredith objala kolem ramen a víceméně ji přinutila vypít horké mléko se skořicí, muškátovým oříškem a vanilkou a že jí Bonnie pomohla do hromady dek a držela ji za ruku, dokud neusnula.

Matt s nimi zůstal dlouho, takže slunce už zapadalo, když se rozjel domů. Je to vlastně závod s temnotou, napadlo ho najednou. Pokoušel se ignorovat vůni nového auta evokující nákladnost a luxus a snažil se uvažovat.
Nechtěl děvčatům nic říkat, ale na Stefanově dopisu na rozloučenou bylo něco, co ho znepokojovalo. Akorát se musí přesvědčit, že to z něj nemluví jenom jeho uražená pýcha.
Proč se Stefan vůbec nezmínil o nich? O Eleniných celoživotních přátelích, kteří s ní vytrvali až dosud. Člověk by si myslel, že zmíní alespoň děvčata, i kdyby v bolesti nad konečným odloučením od Eleny zapomněl na Matta.
A ještě něco… Určitě tu bylo ještě něco, ale Matt si to nedokázal uvědomit. Jen se mu vybavila neurčitá představa posledního roku na střední škole… ano, a profesorka Hildenová, která učila angličtinu.
I když byl Matt hluboce zamyšlený, řídil velmi opatrně.
Na dlouhé úzké silnici, která spojovala penzion se samotným Fell’s Church, se nedalo úplně vyhnout Starému lesu, takže pečlivě sledoval cestu a byl ostražitý.
Ten padlý strom uviděl hned za zatáčkou a ihned dupl na brzdy, až pneumatiky zaječely, a zastavil smykem v pravém úhlu k původnímu směru.
A pak se musel zamyslet.
Jeho první instinktivní reakce byla zavolat Stefana.
Dokázal by ten strom jednoduše zvednout. Ale uvědomil si realitu dost rychle na to, aby ho napadla další možnost – zavolat holky?
Nějak se k tomu nedokázal přinutit. A nebyla to jenom otázka mužské pýchy, šlo i o to, kolik ten obří kmen před ním váží. I kdyby zabrali všichni společně, touhle věcí by nedokázali pohnout. Kmen byl prostě příliš velký a těžký.
A padl přímo ze Starého lesa, takže ležel napříč přes cestu, jako by chtěl oddělit penzion od zbytku města.
Matt opatrně stáhl okénko u řidiče. Napjatě pozoroval Starý les a snažil se rozpoznat kořeny stromu nebo, jak si otevřeně přiznal, jakýkoliv pohyb. Ale neviděl nic.
Neviděl sice kořeny, ale tenhle strom vypadal až moc zdravě na to, aby se jednoho letního odpoledne rozhodl, že jen tak spadne. Nebyly žádné bouřky, déšť ani blesky a bobři tu nežijí. Ani drvoštěpové, pomyslel si zasmušile.
No, alespoň že škarpa na pravé straně silnice je mělká a koruna stromu nesahá úplně až k ní. Mohlo by se podařit…

Pohyb.
Ne v lese, ale přímo ve stromě před ním. Něco rozhýbalo horní větve stromu – něco silnějšího než vánek.
I když to viděl na vlastní oči, nedokázal tomu uvěřit.
A to byla jen část problému. Druhá potíž byla, že řídil Elenino auto, a ne svoji starou rachotinu. Zatímco zoufale šátral po kličce, aby si zavřel okénko, oči měl stále přilepené na tu věc, která vylezla ze stromu, takže šátral marně.
A poslední problém byl, že ta věc byla zatraceně rychlá.
Až příliš rychlá na to, aby byla skutečná.
A pak už s ní bojoval o okno.
Matt nevěděl, co ukázala Elena Bonii na pikniku. Ale jestli tohle není malach, tak co to sakra je? Matt žil mezi lesy celý svůj život a nikdy neviděl žádný hmyz, který by alespoň vzdáleně připomínal tohle.
Protože tohle určitě je hmyz. Kůži má jako kůru stromu, ale to jsou jenom mimikry. Když to narazilo do napůl vytaženého okna – a on to odrazil oběma rukama – slyšel a cítil chitinovou skořápku. Bylo to dlouhé jako jeho paže a létalo to zřejmě roztáčením tykadel do kruhu – což by mělo být nemožné, přesto se na to dívá a má to napůl vražené do okýnka u auta.
Vzhledem to připomínalo spíš pijavici nebo oliheň než hmyz. Dlouhá hadovitá tykadla připomínající úponky, ale tlustší než prst a s velikými přísavkami – a uprostřed těch přísavek něco ostrého. Zuby. Jeden z úponků se mu omotal kolem krku a najednou ucítil sání i bodavou bolest.
Úponek se mu obtočil kolem krku třikrát nebo čtyřikrát a začal se utahovat. Musel ho jednou rukou strhnout, což znamenalo, že mu zůstala jen jedna ruka na obranu před zbytkem té bezhlavé věci – která najednou ukázala, že sice nemá oči, zato má tlamu. Stejně jako všechno ostatní na té nestvůře byla tlama přísně symetrická – kruhová a kolem celého kruhu ostrá zubiska. Ale hluboko uvnitř toho zubatého kruhu, jak si Matt ke své hrůze všiml, zatímco bestie polykala jeho ruku, se skrýval pár klepet dost velkých na to, aby dokázala ucvaknout prst jako nic.
Bože, to ne! Zatnul ruku v pěst a zoufale se snažil tvora zranit zevnitř.
Nával adrenalinu mu přitom dodal sílu strhnout úponek z krku, přísavky se konečně uvolnily. Ale to už měl ruku spolykanou až po loket. Matt se vrhnul na tělo té potvory a udeřil ho jako žraloka, kterého mu to mimochodem také vzdáleně připomínalo.
Musí tu ruku dostat ven. Zoufale se snažil otevřít spodek té kruhové tlamy, ale podařilo se mu jen odštípnout kus vnější schránky, která mu přistála v klíně. Zatím ta hrozná tykadla stále vířila kolem, narážela do auta a hledala cestu dovnitř. Nakonec si ta mrcha uvědomí, že stačí tykadla jen složit a dokáže se procpat skrz pootevřenou škvíru.
Něco ostrého mu odřelo klouby. Klepeta! Paži už měl skoro celou spolykanou. I když se Matt plně soustředil na to, jak se osvobodit, jakási část jeho vědomí se divila: kde to má proboha žaludek? Tohle zvíře prostě nemůže existovat.
A tu ruku musí hned dostat ven. Jinak o ni přijde stejně jistě, jako by ji strčil do drtiče odpadků a pak ho zapnul.
Bezpečnostní pás měl už rozepnutý. Teď se prudce vrhnul vpravo směrem k sedadlu spolujezdce. Cítil, jak mu zuby dřou kůži, zatímco paže klouže ven. A viděl dlouhé krvavé škrábance, které za sebou ty zuby zanechaly.
Ale na tom nezáleželo. Jediné, co bylo podstatné, bylo dostat tu ruku ven.
V té chvíli našel druhou rukou tlačítko zavírání oken.
Posunul ho nahoru a přitom konečně vyrval zápěstí a pěst z huby toho hnusného brouka, těsně před tím, než ho okno přivřelo.
Čekal praskot chitinové skořápky a výtrysk tmavé krve, která možná poleptá podlahu Elenina nového vozu, něco jako ve filmu Vetřelec.
Místo toho se brouk prostě vypařil. Jednoduše… zprůhledněl a pak se rozpadl na drobounké částice světla, které mu zmizely před očima.
Zůstal tam sedět, jednu paži ošklivě poznamenanou dlouhými krvavými šrámy, hrdlo oteklé a bolavé a na druhé sedřené klouby, jak tu mrchu mlátil. Ale nemarnil čas prohlížením utrpěných zranění. Musí se odsud dostat; větve už se zase hýbou a on tu rozhodně nemíní čekat, aby se přesvědčil, jestli to náhodou není vítr.
Existuje jediná možnost úniku – škarpa.
Nastartoval vůz a sešlápl plyn naplno. Zamířil do škarpy a jen doufal, že není příliš hluboká a že strom nějak nepoškodí pneumatiky.
Následoval prudký propad, až mu zacvakaly zuby a prokousl si ret. Uslyšel, jak se větve drtí pod koly auta, a na okamžik se veškerý pohyb zastavil, ale Matt vytrvale držel nohu na plynu a najednou byl volný a nadskakoval na sedadle, jak se auto řítilo škarpou. Konečně se mu podařilo znovu nad vozem získat kontrolu a vrátit se zpátky na silnici – akorát včas, aby vybral prudkou levotočivou zatáčku, kde škarpa končila.
Namáhavě dýchal a švihal zatáčky skoro osmdesátikilometrovou rychlostí, přičemž polovinu pozornosti
stále soustředil na Starý les – až se najednou, díkybohu, objevilo osamělé červené světýlko jako maják za soumraku.
Křižovatka na Mallory. Musel se přinutit k dalšímu ječivému zabrzdění. Jedna ostrá pravá zatáčka a už se hnal z lesů pryč. Bude muset objíždět spoustu okolních vesnic, ale alespoň se vyhne všem velkým skupinám stromů.
Byla to dlouhá objížďka a teď, když bylo nebezpečí zažehnáno, ozvala se bolest v poraněné paži. Ve chvíli, kdy parkoval jaguár před svým domem, mu už bylo mdlo. Chvíli seděl pod pouliční lampou, než se konečně donutil popojet do stínu mimo okruh světla. Nechtěl, aby ho někdo viděl v takovémhle stavu.
Že by zavolal děvčatům teď? A varoval je, aby dnes v noci nechodily ven, že lesy jsou nebezpečné? Ale to už přece vědí. Meredith by v životě nenechala Elenu jít do Starého lesa, ne teď, když už je Elena zase člověk. A Bonnie by strhla obrovský povyk, kdyby někdo jen zmínil, že půjde ven v noci – vždyť jí ty věci Elena přece ukázala, ne?
Malach. Ohavné slovo pro opravdu ohavné tvory.
Co je ale opravdu zapotřebí udělat, je zavolat nějaké úřady, aby se postaraly o odklizení toho stromu. Ale ne v noci. Dneska v noci už není pravděpodobné, že by po té opuštěné cestě někdo jel – a poslat tam nic netušící lidi, to je jako by je nabídl malachovi na stříbrném tácu.
Zavolá na policii hned brzy ráno. Ti už budou vědět koho tam poslat, aby ten kmen odklidil.
Byla tma a mnohem později, než si myslel. Přece jen by asi měl děvčatům zavolat. Kéž by měl alespoň jasnou hlavu… Škrábance svrbí a bolí. Zjistil, že se mu hrozně těžko přemýšlí. Možná, když si na chvilku vydechne… Opřel čelo o volant. A pak ho obklopila temnota.

Vydá: Fragment, leden 2011