Rozhovor s J. R. Ward

V červnu 2008 poskytla autorka Bratrstva černé dýky rozhovor pro web Love Vampires, ve kterém se rozpovídala zejména o svých knihách, ale také o oblíbených autorech. (obsahuje spoilery pro první až šestý díl série – pozn. překl.)

Vítáme J.R. Ward, autorku série o Bratrstvu černé dýky. Povězte nám něco o Bratrech.
Páni, kde začít. Jsou to upíří válečníci, kteří slouží své rase a ochraňují ji před Vyhlazovací společností, která si dala za cíl upíří populaci vyhladit. Bratři nejsou dokonalí. Jsou to samci. A jsou zatraceně sexy. A knihy vyprávějí o vztazích každého z nich se svými družkami.

Jste již zavedená autorka romancí. Píšete pod jménem Jessica Bird. A pak jste změnila zaměření na paranormal romance. Co vás k té změně pohnulo a dalo vám inspiraci k vytvoření Bratrstva černé dýky?
No, byl čas na změnu … A v hlavě se mi najednou objevil Wrath. Objevil se, zformoval a najednou prásk, měla jsem v hlavě celé Bratrstvo i s jejich příběhy. Začala jsem Milencem z temnot, sepsala první tři kapitoly a během dvou týdnů jsem měla sepsaný obsah celé série. Ty scény byly tak živé a skutečné. Celých těch 14 dní jsem pracovala vlastně bez přestávky – byla to neobyčejná zkušenost. Prostě jsem ze sebe potřebovala dostat to, co vidím. Takže mohu říct, že mou inspirací byl Wrath.

Co bylo pro vás tou největší výzvou a překážkou, když jste se zaměřila na paranormal romance?
Vlastně to bylo snadné. Uvnitř mé hlavy se mi ozýval hlas, který se plně oddával tomu syrovému a temnému příběhu Bratrstva, a objevovaly se mi obrázky scén z jednotlivých příběhů. Přede mnou stála jediná výzva – abych na papír dostala, co vidím, a abych to tam dostala tak, aby si to čtenáři dokázali živě představit. Tak to je a nezáleží na tom, v jakém žánru píšu. Ale můžu říct, že mou skutečnou láskou je paranormal romance.

Když jste začala psát Milence z temnot, čekala jste, že by ta série dosáhla takového úspěchu?
Ne! Bože, bála jsem se, že to nikdo nekoupí. Tedy, obřad svazku v první knize popisuje, jak si hrdina nechá na záda vyřezat jméno své budoucí manželky. Bála jsem se, že to na čtenáře bude moc drastické. Ale během psaní jsem udělala sama sobě závazek – na papír dám vše, co vidím, a vykašlu se na to, jestli to pro někoho bude až moc. Nikdy bych ani netipovala, že tolik lidí shledá příběh Bratrstva tak zajímavým jako já. Jsem za to velmi vděčná.

Vaše příběhy vyvolávají ve vašich čtenářích velmi silné emoce. Konkrétně reakce na příběh Nespoutaného milence se velmi liší – jedni jeho příběh milují, druhé velmi rozčílil jeho konec. Jak vy se díváte na to, že vám čtenáři dali jasně najevo, že to nebyl příběh, který si chtěli přečíst?
No, chápu a respektuji to, jak to oni vidí. Také bych ráda, kdyby se v knihách stalo něco jiného. Věc se má tak, že ty příběhy plynou samy od sebe. Nemám nad nimi žádnou moc a dělám, co mohu, abych je čtenářům představila tak, jak je vidím. Několikrát jsem se snažila ten příběh ovlivnit, přepsat scény podle sebe, přinutit bratry jednat jinak, než jak sami chtěli, ale pak ty příběhy v mé hlavě zmizely. Takže vím, jak se čtenáři cítí, když říkají, že si přáli jiný konec, ale já nemám vliv na to, jak se příběhy vyvinou.

V příběhu Vyvolený milenec píšete o Phurym, kterého jeho pocit, že je neschopný a přebytečný, přivedl až k drogové závislosti, a který zůstal viset na hraně nad propastí sebezničení. Bylo těžké popsat něco tak závažného na pozadí romantického příběhu?
Tak jsem to viděla a tak jsem to napsala. Neměla jsem na výběr. Po celou dobu jsem věděla, kam Phury míří a že ho jeho závislost stáhne do temnot. A také jsem věděla, jak se odtamtud dostane. Jeho vykoupení, stejně jako Zsadistovo, je pro vyřešení jejich sporů velmi důležité.

Všichni bratři mají velmi složitou osobnost a čelí velkým výzvám. Který z příběhů pro vás bylo nejtěžší napsat?
Svým způsobem bylo těžké napsat všechny. Některé, jako Zsadistův Probuzený milenec, v sobě nesly velkou tragédii a to na mě zanechalo dopad. Bratři a jejich shellan jsou pro mě skuteční a vidět, jak si lidé, na kterým vám záleží, procházejí peklem? Jak by to pro vás nemohlo být těžké? Ostatní knihy, jako Butchův Nalezený milenec, si s vámi hrají, protože v sobě mají několik paralelních příběhů. Nakonec je tu Vishous a jeho Nespoutaný milenec. Ten příběh byl pro mě tou nejhorší spisovatelskou zkušeností vůbec. On a já jsme spolu nikdy dobře nevycházeli a sepsat jeho příběh bylo, jako by mi někdo trhal zub. Za tou knihou stojím a jsem na ni hrdá, ale téměř mě to zabilo.

Můžete nám něco říct o Lover avenged, další knize v sérii Bratrstva?
Lover avenged je příběh Rehva. Je zaměřen na něj, na jeho shellan a na Bratry. Díky tomu, že je to napůl sympath, přináší na příběh Bratrstva další náhled.

Kolik příběhů plánujete, že série Bratrstvo černé dýky bude mít?
Původně jsem plánovala deset knih, ale teď, když se objevily další příběhy, to nechávám otevřené. Dokud uvidím příběhy a postavy, a dokud budu schopná to sepsat, budu pokračovat.

K příběhu Bratrstva se přidal jeho souputník, Insider’s guide. Co v něm mohou fanoušci očekávat?
V Insider’s guide jsou moje komentáře ke knize, nové rozhovory s bratry, novela o vztahu Belly a Z, a část pro spisovatele, do níž jsem přidala i původní návrh obsahu série, když jsem s ní přišla za vydavateli… no, čas běží, v roce 2004. Do té knihy jsem sepsala svá tajemství, pohledy a něco dalšího navíc. Jsem přesvědčená, že si to čtenáři užijí.

Svět Bratrstva je obrovský. Máte v plánu sepsat nějaké příběhy mimo Bratrstvo a budou sepsány v žánru romance?
Mám až moc práce s Bratrstvem a v listopadu (roku 2008 – pozn. překl.) se chystám začít další sérii ze žánru paranormal romance. Takže jsem plná. Ale dalším příběhům se nebráním.

Na čem právě teď pracujete?
Právě se plně soustřeďuji na Rehvenge. Začala jsem jeho příběh, Lover avenged, který přijde na pulty v květnu 2009. Bude to jízda, to vám řeknu. Nic jiného bych od něj ani nečekala.

Jací spisovatelé na vás jako autorku měli největší vliv?
Hm, no, můžu vám říct, koho mám ráda. Abych byla upřímná, po obsahové stránce na mě nikdo vliv neměl. Mně se příběhy v hlavě objevily samy. A ten hlas je jen můj, takže není možné se obracet na někoho jiného. Miluji Suzanne Brockmann, Lisu Gardner, mou kritičku Jessicu Andersen. Mám je ráda, protože jejich příběhy ovlivňují spoustu čtenářů, mají spád a jsou plné překvapení. Jen to dobré můžu říct o Christine Feehan. O její práci vám nic neřeknu, protože nečtu jiné autorky upířích příběhů, ale je to úžasný člověk a kamarádka a spisovatelka. Miluji Stephena Kinga. Sue Grafton, Elizabeth Lowell. Nemám moc času číst, takže si musím vybírat. Ale těmto autorům jsem věrná.

Cítím se trochu hloupě, že se vás teď zeptám. Jako bych se ptala matky, jaké je její nejoblíbenější dítě, ale kterého Bratra máte nejradši? Kterého a proč?
Zsadista. Miluji všechny, ale on je můj nejoblíbenější, protože on je velmi podmanivý. On je… úžasný. Když si pomyslíte, jakým mučením musel projít, a kam až došel… Jeho příběh je poutavý. A je to kus.

Co ráda děláte, když nepíšete?
Běhám. Běh miluji. Kromě toho ráda píšu. No, vlastně jsem docela nudná. To zajímavé mi běží v mysli.

Kdo je váš nejoblíbenější upír a proč?
Je to Dracula Brama Stokera, kterého zahrál Frank Langella ve verzi ze 70. nebo 80. let. Langella do té role přitáhl trochu klukovského sex-appealu. Je nebezpečný, sexy a nebere si servítky. Proto je můj nejoblíbenější.

Zdroj: http://lovevampires.com/jrward.html
Překlad: Axia