L. J. Smith: Upíří deníky – Návrat

Elena má nyní mysl dítěte, ale vypadá stejně jako dřív. Připadá si však méněcenná, protože je nucena učit se všechno od začátku…

Sedmnáctiletá Elena si kvůli své lásce ke Stefanovi opravdu prošla vším možným. Dokonce i ztrátou paměti poté, co se změnila v upíra, a následnou smrtí, když se pro něj obětovala. Ze záhrobí pomohla zachránit své přátele před prastarým upírem, což mělo za následek její druhé zmrtvýchvstání. Zda to bylo díky Slunovratu, schopnostem Bonnie nebo vyšším silám, zůstavá záhadou.

Damon je přitahován k oknu Caroline vždy, když jsou temné síly nejsilnější a cítí silnou touhu vypít ji až „do dna“. Je vzteklý a má neuvěřitelný hlad. Po vysátí půlky města navštíví celý rozjařený svého bratra a nakonec se do něj taky zakousne. Pocit triumfu mu ale zničí vědomí  toho, že všemu přihlížela Elena, která má nyní dar nahlédnout do duše jakékoliv bytosti, takže jí velice rychle dojde, že uvnitř Damona něco roste a pohlcuje ho to.

Za Elenou přijedou její přátelé a Bonnie si všimne změny Stefana – je vnitřně silnější a sídlí v něm dobro a čistota jako v jeho drahé polovičce. Elenin pohled se často vrací ke Caroline, protože cítí, že s ní něco není v pořádku. V momentě, kdy na ně zaútočí temné síly, Elena se rozzáří, objeví se jí křídla a postaví se zlu na odpor. Nyní už nebojuje pouze s neviditelnými bytostmi, ale i s Caroline, která pronáší slova černé magie.

Název knihy je trefný a hodně nám napovídá o tom, co se bude dít v již pátém pokračování Upířích deníků. Jedná se opravdu o Návrat a není žádným tajemstvím koho – Eleny. Jsem zvědavá, co nás čeká v dalším pokračování (6. díl vyjde v lednu 2011 pod názvem Soumrak), protože konec tohoto dílu je otevřený.

Autorka zacílila převážně na mladší čtenáře, ale pro nadšence žánru fantasy románů s hororovou atmosférou je tento styl také to pravé ořechové. Hned po pár stránkách je patrné, že spisovatelka nemá příliš v oblibě humorné scény nebo jí prostě jen nejdou od ruky. Pátý díl je ve vážnějším duchu, zápletky jsou jednodušší, ale přesto opředené tajemstvím. Díky rychlému sledu událostí se čtenář nemusí probírat nudnými pasážemi jako u některých knih, kdy je sáhodlouze popisováno různé zařízení, ošacení, líčení či složité účesy. Jen co se poodhalí jedna záhada, hned tu máme další. Ne že by vám napětí trhalo žíly, to zase ne, ale jako celek je příběh slušně propracovaný. Tato kniha je zatím nejlepší z celé série, čte se jedním dechem a je plná neočekávaných událostí.

V příběhu se nedozvídáme žádnou důležitou novinku ani o jedné z klíčových postav. Trochu mě mrzí, že jsem se nedočetla nic nového o schopnostech Bonnie a že je nevyužívá v takové míře, jak by mohla, kdyby se o magii trochu víc zajímala. Její postava je zajímavá a je škoda, že se jí autorka víc nevěnuje. Na druhou stranu musím uznat, že postava Eleny si prošla mnoha změnami, s nimiž se spisovatelka výtečně poprala, a čtenář si dovede živě představit, že by to takhle opravdu mohlo být. Neopakuje se v zaběhlém charakteru ani chování, takže je Elena jiná než jaká byla jako člověk, upír či duch. Nyní je znovuzrozená, prošla si různými fázemi své nové existence, ať už nabýváním vědomostí, zkušeností či zmatenými pocity. Postupně se učí komunikovat, zvyká si na oblečení, získává a používá schopnosti. Elenina postava se zkrátka vydařila.

Také doufám, že se dozvíme, co mají znamenat ty chodící a útočící stromy. Čtenář se jen diví, co to má znamenat a jaký to má smysl. Nebylo by to bez nich nakonec lepší? Už jen to, jak malach ze stromů zalézají do Damona a krmí se jeho krví, je divné. Bylo by hezké, kdybychom o malach věděli víc, aspoň jejich vzhled, na který se už jaksi nedostalo. Ovládá je ta temná démonická bytost s orientálním jménem Šiniči, která nutí Damona, aby se krmil až k prasknutí? Šiniči musí být opravdu mocný, když dokáže způsobit, aby Damon zapomněl na vše, co se mu hodí.

Autorka volně navázala na předchozí příběh, takže to působí, jako by pokračování napsala hned za sebou, ale mezi vydáním čtvrtého a pátého dílu uplynulo víc než desetiletí. Čtvrtý díl vyšel v USA v roce 1992 a pátý v roce 2009. Nevidím přílišný rozdíl oproti předchozím čtyřem knihám L. J. Smithové, ale pokud vás bavily, určitě uspěje i tato pátá. Nezdá se mi, že by spisovatelka během této doby příliš vyzrála, stále totiž neodbočila od svého zaběhlého stylu vyprávění, ale na to už bychom měli být zvyklí.  Nedosahuje stejných kvalit jako třeba Patricia Briggsová nebo Laurell K. Hamiltonová, které se věnují hlavní postavě s velkým citem a nezapomínají ani na důležité detaily z osobního života a pestrých myšlenek.

Jako nedostatek shledávám nepřehlednost knih, konkrétně to, jak jdou za sebou. Označení jednotlivých dílů není ani na obálce knihy, ani uvnitř.

Vydal: Fragment; 2010