Vlkodlaci

České označení pro vlkodlaka bývá vykládáno jako odvození ze slova dlaka – kůže; tento výraz existoval ve staré češtině a zřejmě i ve staroslověnštině. Vlkodlak je v tomto pojetí tedy bytostí s vlčí kůží, eventuálně oděn společenským oblekem z tohoto materiálu.

Některá pojetí vlkodlactví také předpokládala, že před proměnou musí člověk odložit své lidské šaty, a pokud jsou tyto zničeny, zůstane ve vlčí podobě navždy. Netřeba dodávat, že příslušné pojetí neodpovídá realitě.

Do vlčích kůží se občas skutečně oblékali germánští bojovníci – berserkři (třebaže ono "ber" v názvu představuje v tomto případě odkaz na vlkodlakova méně význačného příbuzného – medvěda). Podle Eliadeho bylo oblékání vlčí kůže v minulosti ale mnohem častějším procesem. Někde měl tento zvyk rysy totemismu (identifikace se zvířecím předkem), jindy se jednalo o rituál, jímž muž vstupoval do bojového bratrstva a vyvazoval se z dosavadních příbuzenských vazeb. Ve vlčí podobě se pak bojová bratrstva chovala jako skuteční vlkodlaci – občas docházelo i ke kanibalismu. Příslušná "proměna" člověka bývala obvykle provázena také konzumací opojných nápojů (víno, medovina, ve védské Indii sóma apod.).

Oblékání do vlčí kůže spojené s konzumací lidského masa není přitom pouze záležitostí evropskou, praktikovali ho např. i někteří členové indiánského kmene Kwakiutlů z Britské Kolumbie.

U Nutků a dalších indiánů obývajících oblast dnešního Vancouveru byl vlk považován za průvodce mrtvých. Řada národů Sibiře i Severní Ameriky byla přesvědčena, že vlčí či vlkodlačí charakter mají dvojčata (snad souvisí s tím, že vrhy více mláďat jsou typické spíše pro zvířata než pro lidi). Sališové ve státě Washington dvojčatům pak ani nedávali lidská jména (Zdroj: Clade Lévi-Strauss: Příběh rysa, Český spisovatel, Praha, 1995).

James George Frazer (Zlatá ratolest, první české vydání Odeon, Praha, 1977) uvádí naopak případy, že v některých případech se lovci do vlčích kůží oblékali i po zabití vlka. Muž označovaný jako Zelený vlk byl ještě v 19. stol. při folklórních "obřadech" v Normandii přinášen jako lidská oběť. Není třeba ale dodávat, jak by to dopadlo, kdyby se někdo pokusil obětovat pravého vlkodlaka.

Samostatnou kapitolou je chápání vlkodlaka jako jakéhosi stínového dvojníka či fenomén proměny v šamanismu. Odtud bychom se mohli dostat třeba i k fenoménu Jekyla a Hyda. Příslušná antropologie a související psychologizování však není tím, co nás zajímá. Vlkodlak totiž nepředstavuje žádné lidské alter ego ani projekci nějakých psychických obsahů, jde o nezávisle existující bytost, která má s "lidským" světem nakonec jen velmi málo společného, pokud tedy pomineme, že styčnou plochu nesporně představují vlkodlakovy stravovací zvyklosti.

„Pojem vlkodlaka je rozšířen po celém světě. I hrdina stejnojmenné Ibsenovy dramatické básně Peer Gynt straší dívku Solveig, že k ní přijde v noci vlkodlak, vypije jí krev a její malou sestřičku že celou sežere. V dřívějších dobách docházelo v Evropě k lykantropickým (vlkodlakovým) epidemiím. Nejtěžší vypukla v pohoří Jura r. 1598. Postižení táhli krajem s řevem a štěkotem, vrhali se na zvířata i na lidi, nejčastěji na děti, své oběti usmrcovali, vysávali jim krev a jedli jejich maso." (citováno podle Vladimír Vondráček, František Holub: Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, Columbus, Praha, 1993)
Jak bylo poznamenáno v úvodu této knihy, představovat si lykantropii jako nějakou chorobu je ovšem chybné a navíc vůči vlkodlakům smrtelně urážlivé.

Podle vlků se zřejmě označoval i jeden celý starověký národ. Jméno Dákové (zhruba řečeno předkové dnešních Rumunů) údajně znamená právě vlky. V thrácko-fryžských jazycích snad toto slovo dokonce etymologicky souvisí se slovesem dhau, rdousit (Mircea Eliade: Od Zalmoxida k Čingischánovi, Argo, Praha, 1997).
Dákové se sami podle všeho pokládali buď za vlky, potomky vlků nebo lidi vlkům podobné – vlkodlaky. Tanečníci s maskou vlka jsou jako dekorativní prvek známi již z balkánského neolitu.
Od řeckého slova lykos je zřejmě odvozeno i jméno Lukáni, tedy označení kmene z předřímské Itálie. Ze jména země, kterou obývali, pochází nejspíš jméno Lukáš.
A za potomka šedého vlka se údajně považoval rovněž mongolský Čingischán.

6 komentářů k článku: Vlkodlaci

  1. Renča [9.10.2010]

    Pěkný článek, dík, Kenji :)

  2. Cukýna [9.10.2010]

    O dácích už jsem slyšela, ale nikde nebylo konkrétně rozepsáno, odkud pochází, takže je pro mě novinkou, že z Rumunska. Lykos jsem myslela, že je od Lykanů – lykantropů a že je to z latiny – další novinka. Velice zajímavý a poučný článek, který je moc hezky sepsaný. Těším se na další.

  3. Marilla [9.10.2010]

    O těch dvojčatech jsem neměla ani ponětí :)

  4. moira [9.10.2010]

    moc pěkné… :))

  5. Rushwolf [1.2.2011]

    taky se mi článek zamlouvá a je fajn, že už se objevují podobné články, které se dokáží vymanit ze stereotipů dob minulých, kdy vlkodlak byl chápán jen jako monstrum okusující o úplňku puberťáky/čky s alergií na stříbro…

    zkrátka paráda, fakta a né žádné pohádky vycucané z prstu.

  6. Seris [9.3.2011]

    k prvnimu komentari bych rad dodal, ze terba i draci a podobne bytosti jsou rozepsany v mytologiich a mnohych dilech a podle tohoto se take odrazi i nahled na "vyskyt" techto bytosti :), ale opet, nadruhou stranu, zalezi co si pod timto "oznacovanim bytosti" pomyslime, nas nazor a nas nahled,,, kdyz se bavime o bytostech ciste duchovnich, neinkarnovanych,, jak muzeme vicero hovorit o tom jaky maji vzhled, kdyz jejich podobu jim davame predevsim my sami a mohou mit i tisice podob, byt by se zjvovali v jedne, pro ne, pro jejich energie charakteristicke s rysy, ovsem, i prestoto, jsou to bytosti tvorene energiemi, potazmo,, i nase vyzicka tela jsou energii pomale knitajicich casti,,, no, jen jsem chtel toto malo napsat :).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít