Vlkodlaci v historii II.

Pokračování historie o dlacích – Bestie z Gévaudanu, Gilles Garnier, Noburo ad.

Bestie z Gévaudanu

Máme tu rok 1764 a ve francouzském Gévaudan nám řádí bestie. Mnoho lidí v ní spatřuje démona z pekel, či vlkodlaka. V lesích běhá něco, co bude mít za následek jeden z největších loveckých masakrů v historii Evropy.

Začalo to v Langogne, což je městečko na jihu Francie. Bestii bylo připsáno na konto cirka 120 – 150 obětí, každý si samozřejmě spočítá jedna a jedna. V zemi Ludvíka XV., v zemi sužované hladomorem a bandity, se bestii přišije vše. Do kraje se odvážil nejeden slavný lovec a výsledek…nula. „Boduje“ jen Jean Vaumesle d´Enneval, který opravdu skolí většího vlka, který je pokládán za obávané monstrum. Avšak jen do následujícího července, kdy se rambajs rozjel znova. Další vraždy a jak každému docvakne, bestie tu řádí dál. Do roku 1767 nic, když tu lesník Jean Chastel zastřelil svojí „medvědicí“ (dvojhlavňová puška) bájnou bestii, teda pravda prý posvěcenými kulkami.
Kůže je uchována v Louvru, než je vyhozena kvůli stavu. Vědci se podle dobových rytin domnívají, že šlo nejspíše o zaběhlou Hyenu, jež byla přivezena z Afriky.

Gilles Garnier

Hromadný vrah šestnáctého století, jenž doslova „zabíjel, co žral“ a on zabíjel (nejen) sirotky, či zaběhlé děti. To však v té době hladu a všudypřítomné nouze nebylo tak originální. Šestnácté století bylo, podle dochovaných zdrojů, jen rojem vlkoušů. A o zmizelých duších v odlehlých lesích a pustinách není nouze. Gilles byl chycen, mučen a „nejen“ že se přiznal, ale i povyprávěl o dalších obětích. Ty se již nenašly. Obviněn z čarodějnictví byl upálen roku 1573.

Pak už jen šum a nic víc.

Ták to bylo asi to nejvýznamnější z historie, takže teď trochu ze světa…

Severní Amerika

Máme tu šamany – skinwalkers, pokud chtete kůžochodci. Jedná se o klasický případ totemového šamanismu, fetišem je tu kůže. Střídají se kmeny, oblíbený je velmi kojot. Jde o smíření s totemovým zvířetem.

Absolutním protikladem jsou zuřiví Wendingo (Wendingo Algoquin). Nebezpečná stvoření, jež se živí lidským masem. U mnoha případů z historie se předpokládá, že se jednalo o psychózu jedince, který trpěl asociální poruchou. Poruchou, jež mu dala nadlidskou sílu a zároveň nelidskou agresivitu. Lidsky řečeno Absolutní Antisociál.

Okolo Luisiany se mluvilo o podobné potvoře, která se jmenovala Rougarou.
V okolí Wisconsinu se objevuje legenda o vlkodlaku z Bray Road.

Jižní Amerika

Kanaima, krvavý kouzelník a kanibal. Jaguáří šaman – bojovník.
Taky je tu folklór brazilský, ten uvádí, že sedmé dítě v rodině dokáže měnit formu na kozu, koně, nebo jaguára. Také takzvaný encatado, muž – delfín, je velmi oblíbenou městskou legendou.

Afrika

Zkazy o šamanismu, o krokodýlodlacích, netopýrodlacích, lvodlacích, hyenodlacích a jiných dlacích jsou kmen od kmenu onačejší. Vždy jde o šamanský rituál a převzetí síly zvířete na bojovníka.

Asie

Povětšinou jde o přeživší tribe-šamanismus. Není tu obvyklé spříznění se zvířetem, ale jde čistě o pseudoozdravné využití. Zvířena je odkazem na polyteistická náboženství, největším odkazem jsou indická Ramayana. Ta ve velkém odkazuje na démony a polobohy, již se, třebaže nadneseně, dají považovat za určitou formu zvířecích lidí. Dále tu máme japonské Šintó, to ve velkém hovoří nejenom o lidech měnících se na monstra, jako například Kuma-onna (ženu medvěda), či Jorogumo (pavoučí žena), ale i o něčem horším, o přízračné zvířeně, jež se transformovala na lidské bytosti (respektive humanoidy). Záhodno je uvést Okami-vlky, Kitsume-lišky a Bakeneko. Nakonec mě napadá jeden příběh.

Byl jeden muž, Noburo bylo jeho jméno.

Byl jednou jeden muž, Noburo se jmenoval. Žil sám v malém domku u jezera, všichni se mu smáli, byl už v nejlepších letech a pořád neměl ženu. Samotář Noburo, tak mu říkali ve vesnici. Byl rybářem po otci, vždy ráno chodil do vesnice prodávat čerstvé ryby. Jednoho dne ho muži pozvali do místního šenku. Proč stále nemáš ženu, to se ti holky nelíbí? Smáli se mu a on jen mlčel. Po pitce dostali nápad navštívit veřejný dům. Už od dveří na ně volaly nádherné slečny. Po další misce a scénce komika ji spatřil. Krásné oči a rudé vlasy. Usmívala se. Od té doby ji Noburo navštěvoval. Všichni se podivovali. Říkalo se "snílek Noburo". Chodí jen do domu. Po dlouhé době děvče opustilo dům a počalo život s Noburem. Mnoho listí opadalo. Tak co, Noburo, žena v domě a nemáš synů ani dcer? Říkalo se "chudák Noburo". Jednoho dne se Noburo v šenku rozmluvil. Ostatní poslouchali o bezesných nocích, kdy Noburo slyší podivné vrčení. Říkali "podivín Noburo". Jednoho dne se Noburo rozhodl navštívit kněze. Ten mu řekl, aby domek na noc pozamykal. Noburo se řídil tím, co řekl. Každou díru utěsnil. Nobura vzbudilo silné škrábání. Vstal a co nevidí, liška v ženských šatech. Lišku vyhnal a šel za knězem. Kněz mu řekl, že to byla Kitsu Onna. Ta každou noc vysávala jeho sílu a běhala za ostatními Kitsume.

4 komentářů k článku: Vlkodlaci v historii II.

  1. Catty [14.10.2010]

    krásný.. konečně nekdo kdo sem dal něco pořádného o dlacích :)

  2. Cukýna [14.10.2010]

    Souhlasím. Dlaci jsou zajímavý.
    K tomu Wendigovi bych doplnila, co vím já z knih a filmů: prý to byl člověk, který snědl lidské srdce jiné bytosti a začal mít chuť na lidské maso. Jeho srdce se proměnilo v „led“ a některé pověry pravý, že to byl kanibal a jiné, že se člověk změnil ve zvíře a jeho cílem bylo pozřít co nejvíc lidí. Každopádně, napsal jsi to lehce, stručně, výstižně, takže skvěle. Rougarou mi taky něco říká. Nechceš o tom napsat víc? To je neskutečný, kolik názvů a „potvor“ je v pověrách. A já si myslela, že ti hyenodlaci a další dlaci (kromě vlkodlaků) – jsou výplodem spisovatelů s úžasnou fantasií, a oni to přitom zakládají na mytologii. To s Noburem je teda mazec. Moc pěkný článek.

  3. Lawless [22.7.2011]

    Ne, prosím, nepiš víc!! Teda, prosím, napiš toho víc, pro mě za mě, ale PROSÍM, snaž se trochu. Aspoň trochu. Víš, třeba pravopis, udělat si malinko pořádek v těch faktech o kterejch vlastně mluvíš, klidně k tomu i něco- napsat… Prostě, ne jen přečíst tu knihu, to v dnešní době dokáže docela široká skupina obyvatel.
    Moje jediný štěstí je, že se nebojím překsakovat textem sem a tam a nevím nic o jiných dálavách než je Egypt a Japonsko… Ale dobrá, to už bylo mnohem lepší. A vůbec, MOHLO to být horší. Ten článek mohl být o upírech..! Nic proti.

    Škoda, doufala jsem, že se jednoduše dozvím něco o vlkodlacích.

  4. berenika [13.12.2011]

    Hm, taky jsem se chtěla dozvědět něco víc o vlkodlacích ale zde opravdu nehledat.stokrát omílané historky (tomu se snad ani nedá říkat informace, boha jeho to mi vyhodí i slovníček na seznamu) styl strašný (a to pomíjím hrubky)… Prostě povrchní a zbytečný text. Jo a taky by nebylo od věci jasně uvézti zdroj.Že to bylo z ,,jedné knihy" to fakt nestačí!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít