Alyson Noëlová: Napořád
První díl nové knižní řady Nesmrtelní ocení především čtenáři Stephenie Meyerové a její série Stmívání. Sedmnáctiletou Ever trápí po automobilové nehodě, při které zahynuli její rodiče, mladší sestra a pes, pocit viny za to, že jako jediná přežila. Navíc se z ní po nehodě stala jasnovidka, slyší myšlenky jiných lidí a vidí jejich auru.
Cizí myšlenky na ni dotírají na každém kroku, a proto se Ever stále víc uzavírá před světem. Okolní hlasy se snaží přehlušit muzikou burácející ze sluchátek, která skoro nesundává z uší. Všechno se ale změní, když potká Damena, který jediný dokáže zklidnit její mysl a ztišit hluk v její hlavě. Ani on není jako ostatní smrtelníci, jeho svět plný tajemství a zázraků Ever neobyčejně přitahuje, zároveň v ní však vyvolává znepokojivé otázky…
Ukázka:
Zarazím se na prahu a mám co dělat, abych to všechno vstřebala. Rafinovaně tkané tapiserie, starožitné koberce, broušené lustry, zlaté svícny, těžké hedvábné závěsy, sametový divan, stůl s mramorovou deskou, na které se vrší tlusté knihy. Dokonce i zdi, celý prostor mezi dřevěným ostěním a štukovou lištou pod stropem, jsou pokryté ohromnými obrazy ve zlatých rámech – a všechny zachycují Damena v kostýmech, které jdou napříč několika stoletími, včetně jednoho, kde sedí na bílém hřebci, u boku stříbrný meč a na sobě přesně takový kabát, jaký měl o halloweenském večeru.
Přistoupím k němu, očima hledám tu díru na rameni, to roztřepené místo, které žertem přičetl na vrub dělostřelecké palbě. Polekám se, když ji přesně na tom místě najdu na obraze, a jak tak po něm přejíždím prstem, fascinovaná, hypnotizovaná, napadá mě, jakou šílenou, promyšlenou boudu to ušil, přičemž sklouznu prsty až úplně dolů, k mosazné tabulce na spodním okraji, na které stojí:
DAMEN AUGUSTE ESPOSITO, KVĚTEN 1775
Obrátím se k obrazu vedle a srdce mi buší, zatímco zírám na portrét Damena bez úsměvu, upnutého ve strohém tmavém obleku, obklopeného modrou barvou. Na tabulce stojí slova:
DAMEN AUGUSTE, JAK HO ZACHYTIL PABLO PICASSO ROKU 1902
A sousední obraz nese hutnou texturu kudrlinek, které vytvářejí podobiznu označenou cedulkou:
DAMEN ESPOSITO, JAK HO NAMALOVAL VINCENT VAN GOGH
A tak to jde dál, na všech čtyřech zdech jsou vystavené Damenovy podobizny, jako by je namalovali všichni velcí mistři.
Klesnu na sametový divan, zrak zamžený, kolena roztřesená, v hlavě mí víří tisíc různých možností, všechny stejně absurdní. Pak popadnu knihu, kterou mám nejblíž, otočím na titulní stránku a čtu:
Pro Damena Augusta Esposita.
Podepsán William Shakespeare.
Upustím ji na zem a sáhnu po další, Větrná hůrka, Damenu Augustovi, podepsána Emily Brontëová.
Každá z těch knih je věnovaná Damenu Augustovi Espositovi, nebo Damenu Augustovi, nebo jenom Damenovi. Všechny podepsané autory, kteří jsou víc než století mrtví.
Připravuje: Argo, září 2010
Vypadá to zajímavě, hm… a hlavně, když jsem hned v úvodu četla, že pokud má někdo rád Stmívání, tak se mu to bude líbit, to pro mě bylo rozhodující. Doteďka jsem o týhle knize neměla ani páru, ale teď jí musím mít. Díky za doporučení.
Ten úvod je anotace ke knize, ne moje doporučení, já knihu nečetla, a co jsem se dívala na ohlasy na Amazonu, tak průměrné.
Hm, tak já si počkám, až jí přečteš, pokud se k tomu chystáš. Tvýmu úsudku bezmezně důvěřuji. Zatím mám co číst, a pokud dočtu ten štos, co se mi tu nakupil dřív, než se k tomu dostaneš ty, tak to risknu :-)
Mám plnej knižní rozvrh až do konce roku, a Napořád tak asi vynechám. Ale pokud "bezmezně důvěřuješ mému úsudku" (díky), tak si kup a přečti Ošklivé (viz fórum-knihy-copak doporučujete), dnes jsem to dočetla a bylo to skvělé;)
U týhle knihy jsem taky přemýšlela, jestli za to stojí. Ok, tak to si jí pořídím :-) Co doporučuješ ty, to se mi vždycky líbí.