André Wiesler: Pán čarodějnic

Co lze závidět prokletému bratru? Hrdost a starostlivost rodičů, lásku žen, úctu sloužících či jen štěstí při přidání se ke straně toho úspěšnějšího českého královského bratra. Osudy dvou nevlastních bratrů – rytířů Hagena a Albrechta, jednoho stiženého dědičnou kletbou, druhého prostou lidskou závistí, jsou hlavní náplní románu André Wieslera, který si jako pozadí svého vyprávění zvolil dobu husitské revoluce v Českých zemích.

Hagen vyrůstá na hradě Aichelbergu jako chráněnec hraběnky Anny, která jej miluje víc než svého skutečného syna Albrechta. Hagen je duší bojovník a rytíř, zatímco Albrecht by jen seděl v knihách a kul pikle proti Hagenovi. Jejich dětské spory se přenesou až do dospělosti a Albrechtovo pohrdání a závist přerostou ve vražednou, pomstychtivou nenávist.

Albrecht jako příčinu svých věcných neúspěchů vidí Hagena, jako by jeho bratr stál v cestě jeho štěstí, přitom to je právě Albrecht, který hází Hagenovi klacky pod nohy a připraví ho o nejednu lásku. Hagen se narodil jako vlkodlak a naučil se své prokletí kontrolovat, ale násilná smrt milované ženy mu způsobí bolest, při které se přestane ovládat a vybije rodinu domnělého vraha. Uchýlí se do kláštera, aby činil pokání, jeho vina ho však příliš tíží. Vydává se na jakubskou cestu, na které však dochází k poznání, že bůh pro něj zvolil jiné poslání a přidává se ke Zikmundovým křižákům v boji proti kacířským husitům. Pro Albrechta se po smrti Václava IV., kterému se zavázal sloužit a v jehož stínu si chtěl vybudovat svou moc, stává jediným životním cílem Hagenova smrt.

Celé vyprávění stojí a padá na sporu dvou bratrů a všechny další kličky, ať třeba pátrání po vzácné relikvii či záchrana Zikmundova života jsou jen jednotlivosti, ze kterých je příběh slepen, nedrží jej pohromadě žádná ucelená zápletka. Je to jen vyprávění o strastiplné životní pouti jednoho křesťana, který svou nadpřirozenou sílu věnuje bohu a boji proti kacířům. Což však může být pro české čtenáře problém, protože jsme uvyklí nazírat na husity z opačné strany.

Německý autor André Wiesler nás v prvním díle Kronik Hagena von Stein chvílemi zavádí i do současnosti, ve které moderní inkvizitoři získají do rukou právě Hagenovu kroniku a pátrají po vlkodlacích a čarodějnicích. Jejich dlouhodobé záměry jsou však prozatím čtenáři skryty, tak snad dojde k jejich odhalení a případnému propojení s minulostí v dalším díle.

Wiesler obratně zpracoval českou historii do svého románu, využil Husova věznění v Kostnici i třeba pražské defenestrace v roce 1419 a oba hlavní hrdiny k těmto událostem přimotal. Jsem však asi příliš velký bezvěrec na to, abych chápala život člověka, který „když Bůh poručí“, tak nemůže jinak. Obdivuji více hrdiny, kteří se vzepřou svému osudu, až už je jakýkoli, než ty, kteří se řídí „božím vnuknutím“. Nahlížení na husity jako bezbožnou lůzu a sebranku mi taky není vlastní.

Přes své výhrady k ději románu však autorovi nelze upřít poutavost a vytříbený styl, umné přecházení mezi třemi liniemi vyprávění, které nenarušuje celistvost, ale spíš pomáhá připoutat čtenáře k textu. Příběh tak ubíhá velice svižně a čtenář se najednou ocitá u překvapivého závěru, který v něm vyvolá potřebu dalšího pokračování. Pokud se chcete podívat na českou historii i z jiného pohledu a máte rádi magii a nadpřirozeno, neváhejte a sáhněte po Pánu čarodějnic.