Richelle Mead: Vampýrská akademie 4 – Krvavý slib

Ukázky z knih / 2.8.2010 /

Přinášíme vám ukázku ze čtvrtého dílu Vampýrské akademie, kterou chystá k vydání nakladatelství Domino na 30. sprna 2010.

Kdysi, když jsem chodila do deváté třídy, musela jsem napsat rozbor básně. Stálo v ní: „Když nemáš oči otevřené, nepoznáš rozdíl mezi sněním a bděním.“ Tehdy to pro mě nic moc neznamenalo. Koneckonců jsem chodila do třídy s jedním klukem, který se mi líbil, tak kdo by ode mě mohl očekávat, že se budu soustředit na rozbor literatury? Ale teď, po třech letech, jsem tu báseň zcela pochopila.

Poslední dobou mi totiž můj život připadal jako hrozný sen. Někdy jsem si říkala, kdy už se probudím a zjistím, že nedávné události se ve skutečnosti nikdy nestaly. Jistě jsem jako nějaká princezna začarovaná do věčného spánku. Každým dnem čekám, až tenhle sen – ne, noční můra – skončí, a já budu žít se svým princem šťastně až navěky.

Ale žádný happyend se nekonal a ani v nejbližší budoucnosti se zřejmě konat nebude. A můj princ? To je dlouhý příběh. Můj princ se proměnil ve vampýra – ve Strigoje, abych byla konkrétní. V mém světě existují dva druhy vampýrů. Morojové jsou živí vampýři, ti hodní, kteří ovládají živlovou magii a nezabíjejí pro krev, kterou potřebují k životu. Strigojové jsou nemrtví vampýři, nesmrtelní a zvrácení. Zabíjejí pro potravu. Morojové se rodí. Strigojové vznikají – buď přinucením nebo dobrovolně.

A můj milovaný Dimitrij se stal Strigojem proti své vůli. Proměnili ho při bitvě, která se strhla na záchranné misi, jíž jsem se také účastnila. Strigojové unesli z mé školy Moroje a dhampýry a my jsme se je vydali zachránit. Dhampýři jsou napůl vampýři a napůl lidé obdařeni lidskou silou a odolností a morojskými reflexy a smysly. Dhampýři se cvičí, aby se z nich stali strážci – elitní bodyguardi, kteří chrání Moroje. To jsem já. A byl to i Dimitrij.

Po jeho proměně ho zbytek morojského světa považoval za mrtvého. Určitým způsobem mrtev opravdu byl. Ti, kteří se stanou Strigoji, ztratí veškerý smysl pro morálku a už nežijí tak jako dřív. Dokonce i když k proměně nedojde dobrovolně, nic se na tom nemění. Jsou potom zlí a krutí jako všichni Strigojové. Jejich dřívější osobnost úplně zmizí, takže je mnohem snazší myslet si, že dotyčný odešel do nebe nebo do dalšího života, než si představovat, jak za nocí číhá na své oběti. Já ale nedokázala na Dimitrije zapomenout, ani se smířit s tím, že je v podstatě mrtvý. Miluju ho a mezi námi panoval takový soulad, že jsem někdy jen stěží rozeznávala, kde končím já a kde začíná on. Nedokázala jsem si ho vyrvat ze srdce – i když teď je z něj stvůra. Vím, že pořád ještě někde je. Nezapomněla jsem na rozhovor, který jsme spolu jednou vedli. Oba jsme se shodli na tom, že bychom radši byli mrtví – opravdu mrtví –, než chodili po světě jako Strigojové.

Jakmile jsem překonala smutek a oplakala jeho dobrotu, o niž přišel, rozhodla jsem se, že budu ctít jeho přání. I když už v něj nevěří. Musím ho najít. Musím ho zabít a osvobodit jeho duši z toho temného a nepřirozeného stavu. Vím, že ten Dimitrij, kterého jsem milovala, by to tak chtěl. Ale zabít Strigoje není lehké. Jsou šíleně rychlí a silní. Neznají slitování. Už jsem jich zabila dost, což je celkem šílené na někoho, komu je čerstvě osmnáct. Uvědomovala jsem si, že zabít Dimitrije bude to nejnáročnější – jak fyzicky, tak psychicky.

Emocionální důsledky se vlastně dostavily ihned poté, co jsem se k tomu rozhodla. Vydat se za Dimitrijem obnášelo změnit v životě spoustu zásadních věcí. A to ani nepočítám, že je velmi pravděpodobné, že při střetu s ním přijdu o život. Studovala jsem, abych se stala strážkyní, a do maturity mi zbývalo už jen pár měsíců. Každý den, kdy jsem zůstávala na Akademii svatého Vladimíra – dobře ukryté a chráněné škole pro Moroje a dhampýry – představoval den navíc, kdy Dimitrij žije ve stavu, v jakém by žít nechtěl. Milovala jsem ho natolik, že tohle jsem odmítala dopustit. Takže jsem brzy ze školy odešla a vydala se mezi lidi. Opustila jsem svět, v němž jsem žila skoro po celý svůj život.

To, že jsem odešla, ale znamenalo, že jsem byla nucena opustit ještě něco, nebo spíš někoho: svou nejlepší kamarádku Lissu, známou též jako Vasilisa Dragomirová. Lissa je Morojka, poslední ze svého královského rodu. Bylo určeno, že se po maturitě stanu její strážkyní, jenže mou budoucnost s ní zničilo rozhodnutí, že budu pronásledovat Dimitrije.

Kromě našeho přátelství je mezi mnou a Lissou unikátní spojení. Každý Moroj se specializuje na jeden ze čtyř živlů – zemi, vzduch, vodu nebo oheň. Až donedávna jsme mysleli, že existují pouze tyto čtyři elementy. Pak jsme ale objevili pátý: éter.

To je Lissin živel. Jenže na světě je jen málo těch, kteří ovládají éter, takže jsme o tom nic moc nevěděli. Většinou to vypadalo, že se váže k psychickým schopnostem. Lissa umí používat vynikající nátlak, což je schopnost vnutit svou vůli téměř komukoli. Také dokáže uzdravovat. Právě tahle její schopnost způsobila mezi námi něco podivného. Technicky vzato jsem totiž umřela při autonehodě, při níž zahynula i její rodina. Lissa mě přivedla, aniž by si to uvědomila, zpátky ze světa mrtvých. To mezi námi vytvořilo psychické pouto. Od té doby vždycky dokážu určit, kde se Lissa zrovna nachází a na co myslí. Poznám, co cítí, když se dostane do maléru. Nedávno jsem rovněž zjistila, že dokážu vidět duchy, kteří ještě neopustili náš svět. Zpočátku mě to znepokojovalo a snažila jsem se to blokovat. Celému tomuhle fenoménu se říká, že jsem stínem políbená.

Díky našemu poutu stínem políbené jsem její ideální strážkyní, protože když jí něco hrozí, okamžitě se to dozvím. Slíbila jsem, že ji budu po celý život chránit, jenže pak Dimitrij – vysoký, nádherný a odhodlaný Dimitrij – všechno změnil. Stála jsem před strašlivou volbou: dál chránit Lissu, nebo osvobodit Dimitrijovu duši. Musela jsem se mezi nimi rozhodnout a to mi zlomilo srdce. Vše se ve mně svíralo a z očí mi tekly slzy. Loučení s Lissou bylo utrpení. Byly jsme nejlepší kamarádky už od školky a můj odchod byl šokem pro obě. Abych byla upřímná, Lissa vůbec netušila, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Svůj vztah s Dimitrijem jsem tajila. Byl můj instruktor, o sedm let starší než já, a navíc byl také přidělen k Lisse jakožto její strážce. A tak jsme se oba snažili bojovat s naší vzájemnou přitažlivostí, neboť jsme si uvědomovali, že víc než na cokoli jiného se musíme soustředit na Lissu. Navíc jsme se setkávali se spoustou dalších problémů v našem vztahu studentka – učitel.

Když jsem si ale držela od Dimitrije odstup – ačkoli o své vlastní vůli –, čím dál víc jsem to dávala za vinu Lisse, přestože jsem jí to nahlas neříkala. Nejspíš jsem si s ní o tom měla promluvit a vysvětlit jí svou frustraci z toho, že mám celý život nalinkovaný. Nepřipadalo mi fér, že zatímco Lissa si může žít po svém a milovat koho chce, já budu muset vždycky obětovat vlastní štěstí tomu, abych ji chránila. Jenže je moje nejlepší kamarádka a já nesnesla pomyšení, že bych jí ublížila. Lissa je příliš zranitelná, protože používání éteru má nepříjemné vedlejší účinky, které způsobují, že dotyčná osoba zešílí. Takže jsem v sobě dusila svoje pocity, dokud ve mně nevybuchly, a já jsem pak nadobro opustila Akademii i Lissu.

Jeden z duchů, které jsem vídala – kamarád Mason, jehož zabili Strigojové –, mi pověděl, že Dimitrij se vrátil do své rodné země, na Sibiř. Krátce poté Masonův duch konečně nalezl klid a opustil tento svět, aniž by mi dal další vodítko, kam přesně na Sibiři mohl Dimitrij jít. Vydala jsem se tam tedy naslepo a musela si poradit se světem lidí a jazykem, který jsem neuměla. To všechno, abych splnila slib, který jsem dala sama sobě.

Po několika týdnech putování na vlastní pěst jsem konečně dorazila do Petrohradu. Pořád jsem ho hledala a nenacházela, ale moje odhodlání najít ho se nezmenšilo, ačkoli jsem se děsila toho, až ho potkám. Protože jestli se mi vážně povede uskutečnit tenhle šílený plán, pokud skutečně zabiju muže, kterého miluju, bude to znamenat, že Dimitrij zmizí ze světa. A já si nejsem jistá, jestli v takovém světě chci žít.

Nic z toho mi nepřipadalo skutečné. Ale kdo ví? Třeba to opravdu skutečné není. Možná se tohle všechno děje někomu jinému. Možná si to jenom představuju. Možná se co nevidět probudím a zjistím, že s Lissou i Dimitrijem je všechno v pořádku. Všichni budeme pohromadě a on se na mě bude usmívat, držet mě za ruku a říkat, že všechno bude zase dobré. Možná to celé byl jenom sen.
Ale pochybuju o tom.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít