Tanya Huffová: Krevní pouta 4 – Spojení krve

„K čertu, Vicki, proč se prostě neobrátíš a nevezmeš do zaječích? Abych mohl udělat to samé i já…“
Bývalá výborná policistka a nyní soukromá vyšetřovatelka Vicki Nelsonová utíká jen před svými osobními problémy, opravdovým hrůzám se staví čelem, to už by mohl její přítel, detektiv Mike Celluci vědět, vždyť se nezalekla upíra, vlkodlaků, démona ani oživlé mumie.

Vicki by však tentokrát nejradši utekla sama před sebou. Trápí ji výčitky svědomí, protože si nestihla promluvit se svou matkou dřív, než zemřela na infarkt. Beze slova Mikeovi či svému upířími příteli Henrymu (přece nepotřebuje chlapa, aby se mu vybrečela na rameni, ona vlastně nebrečí vůbec) odjíždí do Kingstonu zařídit pohřeb, ale události naberou obrátky poté, co se z pohřebního ústavu ztratí matčino tělo.

„Kam se poděli všichni chlapi, kterým jde jenom o postel?“

Čtvrtá kniha série Krevní pouta je mnohem osobnější a emotivnější než všechny předešlé, je to především příběh Vicki. Mrtvá matka a lékařské experimenty jsou jen mrazivým způsobem, jak čtenáři víc odhalit její pocity a duši. Je to nakousnuto hned na začátku, kde Mike i Henry po ní žádají vyjasnění svých vztahů, zatímco ona si nejen nedokáže mezi nimi zvolit, ale ani si připustit vážnost vztahu a přijmou z toho závazek. Chtěla by zachovat status quo, ale oba muži nárokují víc. Vicki víc jak deset let stojí na vlastních nohou, a teď to najednou není dost, s čímž se nedokáže srovnat. Raději řeší problémy druhých, než své vlastní, vyhýbá se rozhovorům s matkou, až ten poslední telefonát propásne. Umanutou snahou o nalezení zmizelého těla blokuje žal, který by měla cítit. Ona si však žádné slzy nedovolí.

„Vždyť já se na horory ani nedívám. Tak proč, k čertu, hraju v jednom z nich hlavní roli?“

Frankensteinovská zápletka s lékařskými experimenty se autorce povedla. Vědci jsou schopni jít ve svém zápalu přes mrtvoly, a to doslova. Jsou horší ti, jejichž motivem jsou sláva a peníze, nebo pro vědu nadšení fanatici? Jednoho zastaví smrt neznámé nevinné oběti, druhého násilná smrt známého, ale zastaví něco osamělého fanatika?

Autorka Tanya Huffová zatím asi nejlépe vystavěla hororovou detektivní zápletku a protkla ji akcí i nezbytnými emocemi. Velká gradace vyprávění nastává v polovině knihy, kdy zmizí Henry. Mrtvou matku už Vicki zachránit nemůže, ale o nemrtvého přítele se připravit nenechá. Od poslední stovky stránek se nedá odtrhnout a při poslední noci máte pocit, že se vezete na zvýšené hladině adrenalinu spolu s Mikem a Vicki. Za kterými dveřmi ve staré ztemnělé lékařské budově připomínající bludiště potkáte svou mrtvou matku? A jak zabijete živého člověka v mrtvém těle?

Věděla jsem, že to bude smutné, že budu zadržovat slzy spolu s Vicki, a až je pustí ona, tak i já (i při druhém čtení). Nemůžu prozradit závěr, ale Huffová vyřešila Vickiiny vztahové problémy velice nečekaně, ale ještě neřekla poslední slovo. Kam se bude ubírat trojúhelník Vicki/Henry/Mike? A jak jim zkomplikují další spolupráci události z konce této knihy?

Co se u českého vydání úžasně povedlo, jsou obálky Lukáše Tumy. Americké originální bych asi v knihkupectví přehlédla, ale ty české prostě zaujmou, a to se nakladatel vyhnul možnosti použití tváří známých z televizního zpracování.

Krevní pouta jsou s každým dílem zajímavější, komplikovanější, překvapivější a vydařenější. Na co ještě čekáte?