Ďábel z Hjalta-Stad

Mýty a pověsti / 12.6.2010 /

Dlouhé, temné noci plné nepřirozených duchů a tvorů. Mýty o severských mrtvolách povětšinou patří do starých islandských pověstí, sepsaných mnichy, potomky Norů. Většina z nich byla psána v duchu křesťanské víry. V klášterních knihovnách se z různorodých ság můžeme dozvědět o zhmotněných mrtvých neuložených v rakvích. Některé typy těchto příběhů můžeme nalézt v příbězích zvaných eventyr.

Eventry jsou zaměřené na podivné nadpřirozené události. Lze proto mezi nimi nalézt také příběhy o navracejících se mrtvých.

Draugr, Haugbui
O těchto druzích islandských nemrtvých můžeme slyšet docela běžně. Příběhy o nich jsou docela časté a je také mnoho způsobů, jak se před nimi chránit. Ale co teprve Ďábel z Hjalta-Stad?
Jak moc je tento nemrtvý protřelý? Je možnost se i před ním chránit? A kdo to vlastně byl?

Ďábel z Hjalta-Stad je nejznámějším krvežíznivým mrtvým. Vůbec poprvé se o něm zmiňuje jistý soudce Hansem Wiumem na podzim roku 1750. A to v dopise adresovaném jistému biskupovi. Jeho podoba se zprvu jevila velmi podobně jako obyčejný Draugr. Holohlavý stařec, zabalený v cárech ze šatů, ve kterých byl pravděpodobně pochován, pohybující se po hřbitově v Hjalta-Stad a přilehlém domě. Podobou se podle místních podobal dosti nepříjemnému starci, který byl ještě za života podezříván z čarodějnictví. Toto zjevení bylo ze začátku oplzlé na vyděšené kolemjdoucí, vykřikovalo výhrůžky slušného kalibru a později začalo fyzicky napadat obyvatele a prolévalo jejich krev. 

Podle dokumentů si tohoto Ďábla vzala na starost církev, a že tento případ pojala dosti netradičně, uznává většina zúčastněných. Donutili umrlce akceptovat předvolání a byl nucen objevit se před zástupci zákona.
Danému oživlému nebožtíkovi byly pokládány otázky typu: „Zda je bůh dobrý?“ nebo „ Zdali ďábel vypadá dobře?“
Odpovědi obžalovaného zprvu byly připisovány jednomu zúčastněnému mladíkovi, který se údajně vyučil břichomluvectví. Když byl vyveden, soudce byl nucen uznat porážku a odpovědi brát v potaz. Ovšem není divu, podle jiných svědků by žádný lidský hlas nebyl schopen vydat tak hrozivý řev ďábla (řev byl prý slyšen až v pozdějším čase soudu).
Kdy ďábel z Hjalta-Slad zmizel a jak, není známo. Kniha Islandský folklór a pohádky od Johna Arnasona se o tomto případě dál nezmiňuje a odvolává se na soudcův dopis, takže osud místního přízraku není znám.

Jaký je tedy závěr? Lze věřit či nikoliv příběhu o Ďáblovi z Hjalta-Stad? Byl to všechno podvod nebo mrtvola zlého starce byla skutečným ztělesněním Ďábla? Ať už je pravda jakákoliv, tento příběh slouží jako dobrý příklad pro představu, jak vypadá severský draugra – zlovolné, většinou upírské stvoření, skrývající se v šeru a plížící se s temnými úmysly.
 

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít