Upíří sestry: Kapitola 4. – Stará továrna
Jaké informace o upírech odhalí Hardy sestrám Eleně a Kate?
Pokračování příběhu od Salamis.
Podíval se na obě dvě.
„Upíři sají krev, nemůžou jinak, touha po ní je hrozně silná, jak už jste samy poznaly. Většina upírů se jí nechá ovládnout, jiní se rozhodnou pro to, že se naučí tu touhu ovládnout, tak jako vy! Ale ne všem se to podaří. Vadí jim slunce, takže jakmile vylezete na sluníčko, hrozí vám, že se složíte. Česnek, to je další věc, nesmíte jíst jídla s česnekem, to by vás mohlo přidusit nebo přiotrávit. Máte ale výhodu, jako upíři jste odolní, takže do vás někdo střelí, ale nezabije vás to. Pozor, to ale neplatí pro stříbrné kulky, stříbro vás může zabít. To samé platí samozřejmě pro kůly. Přes noc se příliš nevyspíte… řekl bych. U každého upíra je to jiné,“ řekl velice rychle.
„Chápete to?“
Nejistě přikývly.
„Budu vás muset vycvičit… to by mohl být trochu problém, nevím, jak jste tělesně zdatné.“
„Já chodila na kung-fu,“ pochlubila se s úsměvem Elena.
„A já na karate,“ zazubila se též Kate.
„Skvělé,“ usmál se i Hardy.
Pomyslely si, že vypadá celkem příjemně, když jim zrovna nevyhrožuje smrtí.
„Ze všeho nejdřív vás budu muset naučit ovládat se. To je základ.“ Dopil kávu.
„Ale to nepůjde tady… chce to víc místa.“ Zvedl se a ony na něj zůstaly koukat.
„No pojďte…“ namířil si to ke dveřím. „Doufám, že některá z vás má auto,“ dodal, než vyšel na chodbu.
Kate si z hlavy shodila ručník a zamkla byt.
Vešli do podzemních garáží. Kate zamířila ke svému autu – stříbrnému citroenu.
Chtěla si sednout na místo řidiče, ale Hardy ji zastavil.
„Řídit budu já!“
Poslal je na zadní sedadlo a sám si sednul na místo řidiče.
„Kam vůbec jedeme?“zeptala se Elena, když nastartoval.
„To uvidíte.“
Vyjeli z podzemních garáží na sluncem zalitou ulici. Sluneční paprsky prozářily auto. Upírky se zděsily, když si vzpomněly na to, co jim Hardy radil o slunci. Jakmile se jich sluneční paprsky dotkly, začala se jim motat hlava. Slabá záře je takřka oslepila. Hardy rychle zajel na okraj silnice, kde byl stín. Vrátily se k sobě.
„Brzy budete proti slunci odolnější, jen co se ve vás ta nová krev usadí,“ řekl Hardy zepředu.
Jeli asi ještě deset minut, než dojeli do odlehlejší části města. Tady byla většina ulic stejně tmavých a mokrých jako ta včerejší. Několik z nich bylo až nápadně podobných. Do jedné takové zajeli. Na jejím konci stála jakási továrna, velká, ale stará. Omítka opadaná, některá okna vymlácená. Nebylo divu… do těchhle končin moc lidí nezabloudilo… lidí rozhodně ne.
Hardy zajel až dovnitř postraním vjezdem. Vystoupily do velké haly. Všude se válela spousta odpadků a všeho možného, okna byla tak špinavá, že sem sluneční paprsky ani nemohly.
Hala byla obrovská, napravo stál nějaký zrezivělý stroj.
Hardy je dovedl až na konec haly, kde kupodivu stály tři židle. Naznačil jim, aby se posadily. On si ale nesedl .
„Počkejte tu!“ řekl a sešel po schodech do tmavé chodby, kde jim zmizel z očí.
Za chvíli byl zpět a nesl dvě tašky, jedna byla menší a jedna o dost větší. Položil je na zaprášený stolek a otevřel tu menší.
„Tady mám skoro všechny lektvary, mastičky, prášky a jiné věci, většinou jsou na ošetření.“
Začal se v tašce hrabat, až vytáhl malou lahvičku s modrým obsahem a hodil ji Eleně.
„To je, ehm… takový lektvar… trochu otupí vaše upíří smysly, které jsou citlivé na krev. Bohužel to působí jen několik hodin,“ řekl dřív, než se stačily zeptat.
„Je tu ale větší problém… nevyhnutelný,“ zamyslel se zamračeně.
„Jaký?“
„Vaše první vysátí.“
„Co?“
„No, problém je, že musíte někoho vysát. Vaše tělo potřebuje lidskou krev. Po proměně se potřebují upíří „buňky“ usadit, když to tak řeknu, protože jinak začnou vaše tělo napadat zevnitř. Chápete?“
„Takže my musíme někoho vysát, aby nás to nezabilo. Ale jak víme, že když vysajeme jednou, nevysajeme i víckrát?“ znejistěla Elena.
„To zařídím já.“
„Ale koho máme vysát?“zeptala se vyděšeně Kate.
„Mám pro vás dva adepty, jsou to nájemní vrahové, ale nebojte se, proti vám nic nezmůžou…“