Rozhovor s Laurell K. Hamiltonovou

Rozhovory / 22.5.2010 /

Americká spisovatelka Laurell K. Hamiltonová byla hostem pořadu The Author Hour, vysílaného 19. 11. 2009, jehož tématem byli upíři.
Přepis rozhovoru (moderátor Matthew Peterson):

MP: Mým dalším hostem je Laurell K. Hamilton, autorka bestselleru Anita Blake: Vampire Hunter, série, která čítá už 17 knih a několik komiksů od Marvelu. Laurell také píše sérii Meredith Gentry o soukromé vyšetřovatelce, která je zároveň princezna Říše kouzel. Celkově prodala přes 7 milionů knih v 16 jazycích. Díky, že jste dnes tady, Laurell.
LKH: Děkuji za pozvání, Matthew.

MP: Tohle je upírská epizoda, promluvme si tedy nejprve o sérii Anita Blake. Co vás přimělo psát o upírech a nadpřirozených stvořeních?
LKH: O nestvůry jsem se zajímala, co si pamatuju. Vzpomínám si, když mi bylo pět, prosila jsem babičku, abych mohla být déle vzhůru a dívat se na Creature Feature Hour na místní televizní stanici. Zůstala jsem sama ve tmě, a když už to bylo příliš děsivé, utekla jsem do peřin.
MP: (směje se)
LKH: Vždycky mě přitahovaly stvůry a děsivé věci. Nevím proč.

MP: Začala jste s Provinilými slastmi v roce 1993. Psala jste už předtím nebo to byla vaše první kniha?
LKH: Můj první román byl Night Seer, ale byla to spíše tradiční fantasy, něco mezi Tolkienem a Robertem E. Howardem s elfy a trpaslíky a draky a podobnými věcmi. Ale byl to základ pro fantasy trh a já měla krátkou povídku nazvanou Those Who Seek Forgiveness, s postavou jménem Anita Blake. Probouzela mrtvé. Nevěděla jsem o nikom, kdo by něco takového dělal, tak jsem si řekla, „Zkusím něco jiného.“ A tak jsem zkusila napsat knihu, z níž se vyvinuly Provinilé slasti. Byla to moje třetí vydaná kniha, protože jsem napsala i knihu z prostředí Star Trek.
Ta krátká povídka se všem líbila, všichni vydavatelé ji milovali, dokonce ji doporučili na jiné trhy. Ale nikdo to nemohl koupit, protože nevěděli, co to bylo. Je to fantasy? Je to sci-fi? Je to horor? Žánrový mix se neprodával v době, kdy jsem se snažila tu knihu prodat. Nikdo nevěděl, že upíři jsou „in“. Vydavatelé mi tvrdili, že upírský žánr je mrtvý. Od té doby za mnou chodí a říkají, „No, víš, přál bych si vydávat tvé série.“ Protože samozřejmě právě teď jsou upíři neskutečně „in“.

MP: No, to jo. Vaše hlavní postava, Anita Blake, nemůžu si pomoct, ale ona vypadá jako vy, alespoň v těch komiksech. Je to jen náhoda?
LKH: Chtěla jsem, aby měla mou výšku, protože já dělám bojové scény a vybírám zbraně. Udělala jsem to tak, protože moje ruka zkouší zbraně a mé tělo má tu správnou velikost, když dělám bojové scény. Jinak bych musela pokaždé žádat vysoké kamarády.
MP: (směje se) Chápu, já mám černý pás v karate. Dělal jsem bojové scény v jedné z mých knih (Paraworld Zero) a chtěl jsem, aby mi má žena pomohla, ale ona nedělá karate ani nic, takže to bylo velmi obtížné. Říkal jsem si, že bych potřeboval někoho dalšího, kdo by to mohl dělat. Takže úplně rozumím, co tím myslíte.
LKH: Mám ráda svoje vlasy a protože tohle je série, kde ona řeší vraždy, jsou tam všechny druhy upírů a vlkodlaků a všeho, uvědomila jsem si, že pokud ji to chci ztížit, dám jí něco, co mám ráda, tak jsem jí dala své vlasy. Nedávno jsem si nechala vlasy prosvětlit, takže teď méně matu fanoušky. Nemohla jsem změnit její vlasy, tak jsem změnila svoje.

MP: Řekl vám někdy někdo omylem Anito?
LKH: No jasně.
MP: (směje se)
LKH: Jasně, je to určité procento. Někteří lidé se sami přistihnou a zastydí se a řeknou, „Omlouvám se.“ Jiní si to ani neuvědomí a celý rozhovor mi říkají Anito.

MP: Tak to je šílené. No, Anita je silná postava. Je lovkyní upírů. Poslední kniha Skin Trade vyšla v první polovině tohoto roku (2009). Povězte nám trochu víc o téhle knize.
LKH: Skin Trade je kniha, kde jsem musela hodně zkoumat práci taktických týmů jako SWAT, Las Vegas Metro SWAT, jedné z nejprestižnějších či nejpůsobivějších, úžasných SWAT jednotek v téhle zemi. Myslím tím, že oni jsou jednou z TOP. A já jsem dostala to privilegium je navštívit, mluvit s lidmi a pokládat otázky. Vždycky mi to nahání strach, když vím, že v knize budu muset použít detaily z policejní práce nebo něco podobného, protože jsem nikdy nebyla policajtka. A nikdy jsem nebyla v armádě, takže se vždy cítím jako nicka. Ve Skin Trade jede Anita do Vegas. Vegas je město, které tak moc volá po upírech.
Protože můžete být v kasinu a nevědět, jestli je den či noc. Bylo by to velmi snadné mít noční směny, aniž by vaši sousedi tušili, co jste zač. Jasně, v mém světě můžete být upír a je to fajn. Ale Vegas je prostě město, které žije v noci. Takže Anita tam jede, protože sériový vrah jí poslal poštou lidskou hlavu zabalenou v krabici s lístečkem, že na ni čeká ve Vegas.
MP: Čeká na ni.
LKH: On je jediný sériový vrah, který Anitě unikne.
MP: To je zajímavá linie.
LKH: No, unikne, protože policie mi pomáhala s průzkumem a mí fanoušci u policie měli jednu stížnost. Říkali, „Vyřešíte případ v jedné knize a je to. Opravdová policejní práce takhle nefunguje. Nemůžete to vyřešit za hodinu, ani v jedné knize. Zabere to mnohem víc času.“
Takže jsem nechala v jedné knize padoucha uniknout, kvůli těm policistům, kteří říkali, že to dělám moc jednoduché. Ale věděla jsem, že po něm znovu půjdeme.

MP: Píšete další knihy. Brzy vyjde 18. díl Flirt. Je to pokračování toho posledního, nebo je to něco úplně jiného?
LKH: Anita je mysteriózní série, takže každá kniha je samostatná, vyřešíte záhadu a pohnete se dál. Postavy se vyvíjí knihu po knize, ale každá kniha je samostatný celek. Co nejvíc je to možné. Je to těžké. Osmnáct knih v sérii – je to opravdu obtížné podat novým čtenářům dostatek informací, ale ne zase tak moc informací, aby lidé, co čtou každou knihu, neměli pocit, „Tohle všechno už vím.“

MP: Ano. No, vy jste přišla s novými úhly, co se týče mystery. A Anita Blake, myslím, ta postava samotná má tak nějak vytvořený vlastní život. Teď jsou tu i komiksy. Televizní série (byla zrušena, pozn. překl.) Takže to je opravdu něco. Dnes jsem se podíval na web Marvelu a říkám si, „Teda, počkej! To je Wolverine bojující s Anitou Blake?“
LKH: To byla velmi vtipná obálka.
MP: (směje se) Cítil jsem se jako, „To si snad dělají srandu.“ Porve se Anita s Wolverinem? Nebo je to jen vtipná obálka, co tam dali?
LKH: Bylo to uděláno kvůli filmu. Vybrali si některé úspěšné produkty a vložili Wolverina na obálku s hlavní postavou. Wolverine byl vždy můj oblíbenec, protože je malý. Vím, že herec, co ho hraje, měří přes metr osmdesát, ale v komiksu je velký asi jako já, metr osmapadesát, což jsem vždy milovala, protože většina hrdinů z komiksů byli vysocí a já nejsem. Takže to bylo zábavné, když chtěli dát Wolverina s Anitou dohromady na obálku.

MP: Máte další populární sérii, která se zabývá temnou stranou a záhadami. Ne o upírech, ale teď vám vyjde nová kniha Divine Misdemeanors. Povězte nám víc o Meredith Gentry.
LKH: Meredith Gentry, Merry Gentry, je soukromé očko v Los Angeles, ale je taky jediná fae princezna narozená na americké půdě, protože Thomas Jefferson nebyl jen frankofil, ale i faefil, a dovolil jim přijít do této země a mít svou vlastní společnost uvnitř té naší. Ona utekla od fae, protože se ji všichni snažili zabít. Být dědicem trůnu bylo vždy nebezpečné, jestli jste četli skutečnou historii. Když jste dědicem trůnu a nemáte v záloze žádnou politickou moc, většinou vás zavraždí.
MP: No, jasně. A nikdy nechcete sourozence.
LKH: Ne.
MP: Protože to může být sourozenec, který vás zavraždí.
LKH: Takže je soukromé očko s licencí v Kalifornii, ale je zatažena zpět do světa fae, aby se pokusila získat trůn, a procházíme sedmi knihami, než najdeme odpověď na otázky: Získá ho nebo ne? Dokáže to? Přežije tak dlouho? Mezitím se zamiluje, a všichni, které miluje nebo jí na nich záleží, jsou v ohrožení života. Je to další silná postava, která musí dělat věci, které by možná nechtěla, ale dělá, co musí, aby zachránila lidi, které miluje.

MP: Stejně jako ve světě Anity Blake, i ve světě Merry Gentry jsou si lidé vědomi těchto stvoření, že?
LKH: No, chápete, co mě vždy lákalo už od začátku s Anitou i s Merry, je skutečný svět. Kdybych se zítra probudila a fae, upíři či cokoliv byli skuteční a společnost by se s tím musela srovnat. To se mi na tom líbí. Vždycky se mi to líbilo. Nezajímá mě tajná společnost, kde lidé nevědí, že existují. Když se za tebou po ulici belhala zombie, chci, aby přijela policie a pomohla ti. Kdybys tancoval v klubu v L.A. a viděl někoho překrásného, mohl bys říct, „Och! To je víla.“ Prostě mám ráda vzájemné srovnávání fantastického s pozemským, to je, co mě zajímá. Merry jednu chvíli pomáhala s politickou kampaní. Pomáhala získat hlasy mladých.
MP: To je zajímavé.
LKH: Protože je cool být pohádková princezna.
MP: To jo.
LKH: Myslím tím, že to nemusíš přežít.
MP: Musí to mít i nějaké výhody.
LKH: Muži, pravděpodobně, královští strážci jsou největší výhodou.

MP: No, vytvořila jste dobře prodávané světy. Máte plány na nějaký nový svět, novou sérii?
LKH: Mám nějaké nápady, ale upřímně není možné dělat víc jak dvě série najednou. Myslím, že bych přišla i o ten poslední zbytek rozumu. Chápete, Divine Misdemeanors vychází 8. listopadu, to je osmá Merry. A další kniha o Anitě vyjde 2. února. Takže už pracuji na další knize.
Ve svých světech se stále snažím dělat nové věci, které mě zajímají, věci, které jsem dřív nebyla schopná udělat. Nové nápady.

MP: Vytvořila jste spoustu postav, zábavných postav, to je velká pomoc.
LKH: Mám ráda Anitu a její bandu. Ale bylo fajn ji vzít pryč z města, pryč od Jean-Clauda, Pána upírů St.Louis. Bylo fajn mít ji někde jinde jen s Edwardem a agenty, kteří šli po sériovém vrahovi. Bylo to zajímavé.

MP: No, chápu, že lidi pokračují ve čtení. Máte pěknou fanouškovskou základnu, možnost TV seriálu a pokračující komiksy – to jsou věci, které rozhodně vzbuzují zájem.
LKH: No, to je jedna z těch věcí. Někdo vidí jednu epizodu televizního seriálu, vůbec ne toho nejlepšího, a můžete mít víc diváků za jednu noc než má ta nejlépe prodávaná knižní série.
MP: To ano. Dělá to velký rozdíl, můžete také seznámit lidmi se sérií, o které nikdy dřív neslyšeli.
LKH: To je úplná pravda a navíc upíři se stali hlavním proudem. Je to nejdivnější fenomén. Já tohle dělám od roku 1993 a nikdy jsem si nemyslela, že to uvidím. Ale díky – odvážím se to říct? – díky Stmívání, které pobláznilo všechny, a díky Charlaine Harrisové na HBO a všemu. Díky také mému vlastnímu přínosu, a teď tu jsou ještě The Vampire Diaries na CW a vůbec.Viděla jsem malou holku okolo dvanácti let a měla na sobě tričko „Každá holka potřebuje svého upíra.“
MP: (směje se)
LKH: Zasáhlo to celé rodiny, matky, otce, bratry, sestry. Nikdy bych si to nemyslela. Tak jsem bojovala o svou vlastní sérii a všichni říkali, že upíři jsou mrtvý žánr. A teď tu máme, máme… upíry jako prince na bílých koních.

MP: Když jsem byl dítě, upíři byli absolutní zlo a nikdo nechtěl být v jejich blízkosti, protože by  vás zabili. Opravdový trik je, že vy jste je v určitém smyslu polidštili až do toho bodu, kde se do nich můžete zamilovat a oni vás nezabijí. Chápete, může být příjemné být kolem nich, i když jsou trochu nebezpeční. A v tom smyslu se nestávají monstry, kterých se bojíme, ale jsou záhadnými stvořeními.
LKH: Jsou „bad boy“.
MP: Jo, jo. A to tomu pomohlo. Myslím, že to udělalo ten rozdíl.
LKH: Myslím, že máte pravdu. Upír je nový „bad boy“ a většina jich je hezkých a velmi sexy a zamilují se do vás a podlomí vám nohy. Moji nejsou, ne tak moc. Anita opravdu nechce, aby jí někdo podlomil nohy. Merry by to nevadilo, ale mezi těmi atentáty a řešením záhad na to neměla čas.
MP: (směje se) Jo, chápu. Děkuji, že jste dnes přišla, Laurell.
LKH: Také děkuji, že jsem tu mohla být, Matthew.
MP: Bylo mi potěšením.

Zdroj: http://theauthorhour.com/
Překlad: Renča

komentáře 4

  • Marilla 24.5.2010na0.00

    Laurell je prostě skvělá..;)

  • Renča 24.5.2010na0.00

    Zrovna v tomhle rozhovoru ne, ale někde se LKH zmínila, že jí 2 roky trvalo, než udala Provinilé slasti. Jsem jí moc vděčná, že po tolika odmítnutích nevzdala a pořád má elán psát dál :)

  • Cukýna 24.5.2010na0.00

    Tj, nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ona měla tak těžký začátky. Aspoň si teď nakladatelé, kteří ji odmítli, můžou mlátit hlavu o zeď. Báječnej rozhovor.

  • Axia 4.6.2010na0.00

    Myslím, že nejen já jí budeme léta a éta vděční, že to s Anitou nevzdala, protože se z ní stala srdeční záležitost pro stovky a tisíce lidí na světě. A každá holka přece potřebuje svého upíra :-) PS: povídku Those who seek forgiveness si můžete stáhnout na uložto pod přeloženým názvem Ti, kteří hledají odpuštění :-)

Napsat komentář: Renča Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít