Pod rouškou noci
Troška poezie od Charibeji…
Spala dívka nic netušící,
vlasy rozhozené na polštáři,
křehká kráska bledých lící
obraz míru v její tváři.
Spala klidně, možná snila
rozkošná mladá dáma,
aniž by však tušila,
že není v pokoji sama.
V temném dívčím pokoji
byl ještě někdo cizí,
kdo s nocí přišel potají,
však k ránu ihned zmizí.
V mžiku stál u postele,
aniž by o tom věděla,
sklonil se k ní směle,
neměla u sebe strážného anděla.
Do jejího nechráněného hrdla
zanořil špičáky téměř něžně,
jistě bránila by se kdyby mohla,
ale změnila se v odsouzeného vězně.
Lehce zachvěly se její řasy
a jako by na chvíli potemněl svět,
povzdechla si – ze sna asi,
když upír polykal její krev.
A když skončil s úkonem svým,
ještě chvíli na ni shlížel,
snad kochal se svým dílem zvráceným,
potom však odešel ani se neohlížel.
Luna oknem dovnitř hleděla,
v pokoji náhle chlad studí,
dívka dál snila a netušila,
že ráno už se neprobudí.
Smutný, ale krásně napsaný.
Nom, takze pekny namet, ja mam rada take basnicky, velmi… tajomne, temne…. velmi len…. ehm trochu mi tam vadil sylabicky system…. pretoze si nemala vo versoch rovnaky pocet slabik aa trochu mi to.,,. pililo usi, oci…. ale inak pekne… kebyze este na tomto popracujes- parada,,,, moj subjektivny nazor.
Mám otázku…mohla bych vaše básně a poezii hlavně o upírech publikovat (samozřejmě se zdrojem) na svém blogu? Odepište mi prosím do komentářů nebo na e-mail. Děkuji :)