Zamyšlení se nad upíry

Na návrh Renči vkládám i sem článek, který jsem sepsal do návštěvní knihy na stránkách fangtasia.cz. Navazuje na naskenovaný článek o Krvavých nemocech z časopisu Pevnost, ve kterém se mimojiné píše o existenci upírů a jejich expanzi na zemi.

Docela zajímavý článek, ten o Kravých nemocech, o upírech a pandemiích. Upřímně jsem rád, že jsem zůstal ušetřen filmů jako Blade či Den mrtvých, Doomsday apod., neboť jde imho o tisíckrát omílané téma a scénáristé a režiséři se pouze předhánějí v tom, kdo natočí atmosféričtější a dražší světovou katastrofu. Postapokalyptický žánr je moje velmi oblíbené téma, dá se říct, že vede i nad upířinou, takže se tu pokusím rozvinout určitou myšlenku, spojením těchto dvou témat dohromady. Vezměme si fiktivní scénář, na zemi se objevil upír, postava, živící se lidskou krví. Nebudeme uvažovat o existenci tvorů, živící se krví zvířecí, neboť tací existují, a zatím jsme se od nich žádné expanze nedočkali. Takže máme tvora, který ke své existenci potřebuje lidskou krev (většinou je tak upír definován). Každému ihned naskáčí scénáře nejrůznějších knih (Dracula, True blood, atd atd atd, dneska jich je na trhu moc) či filmů (s odporem jmenuji Stmívání, Já, legenda (možná), Blade, atd.). Pokaždé je ale scénář jiný, někde o existenci upírů nemají lidé ani tušení, někde žijí v souladu se světem, někde vyvraždí celé lidstvo… Poslední myšlenka by se dala okamžitě zavrhnout, dokud se budou upíři živit lidskou krví, nikdy nás nevyvraždí, co by pak jedli…? Zároveň pochybuji, že by se kdy odhalili světu, neboť by to pro ně bylo velmi nebezpečné. Nejprve by se to vlády G8 snažili utajit, ve spolupráci s celou EU a dalšími organizacemi by začalo nikým netušené vyvražďování upírů a přeživší upíři by byli podrobeni pokusům v laboratořích. A i kdyby se o tom dozvěděli běžní občané, po několika vraždách lidí by se do upírů pustili také. A žádný logicky myslící upír by tohle neriskoval, tudíž i tato varianta je zavřená. Zbývá poslední, žít na okraji společnosti a živit se tak, aby o sobě nedali znát. Oběti zabíjet a schovávat těla, kvůli vpichům od zubů, nemožnost žít v lidské společnosti, protože by si jich určitě někdo všimnul, zkrátka by je čekal nelehký život. Proč ne, žít se dá i tak, ale co z toho pak ten upír má? Nežije, ale přežívá, nucen se neustále skrývat a živit se jen příležitostně. I přes nepříjemné vyhlídky pro upíry tím chci říct, že tohle je to jediné, co je čeká, takže my osobně se ničeho bát nemusíme, pokud si nás nějaký ten žíznivý špičák nevyhlídne jako svoji oběť. A nevěřím tomu, že by se je za ta léta nepodařilo vysledovat a prozkoumat (i ta Transylvánie je dnes technologicky přecejen o kousek dál), imho prostě neexistují (kolika lidem jsem tím sebral iluze?).

Zajímavější scénář by ale nastal v případě, že by vampýrismus byla nemoc. Nejprve epidemie, poté expanze do celého světa a následná pandemie. Vědci by samozřejmě přišli na to, proč se tak děje, najít lék je ale druhá věc. Tady hodně záleží na tom, jak by ona nemoc měnila lidskou genetickou dispozici. Pokud by z nás udělala krvelačné stvůry, tak ani ti odolní jedinci by proti tisícům stvůr neměli šanci (scénáře filmů jako Země mrtvých neberu v potaz, poté vysvětlím). No a pokud by z nich udělali nemyslící pomalá stvoření, člověk by je vyhubil a znovu osídlil planetu. V prvním případě bychom ale byli ztraceni, neboť jsme jen lidé. A ti dělají chyby, chtě nechtě je dělají stále, a jediná taková by nás stála život. Případní vampýři by jednali pouze instinktivně (předpokládá se zmenšení jejich IQ, v případě zachování rozumu by se odehrával scénář, popsaný výše) a tím chybu neudělají, člověk ji udělá, dříve či později ano. Lidstvo není v dnešní době schopno přežít v izolaci od vnějšího zamořeného světa a i kdyby se to podařilo, nebude to na vždy. Přirozenou cestou by došlo k přemnožení, a i v případě regulace porodnosti by stačil jeden neúrodný rok a zbytky civilizace zemřou hlady. Prostě člověk není tvor, který by přežil na ploše několika čtverečních kilometrů v uzavřeném ghettu. Samozřejmě je mnoho aspektů, které mohou ovlivnit následný průběh, ale v zásadě to vždy skončí stejně.

Upíři samotní jsou téma na dlouhou diskuzi, za upíra se dle definice považuje ten, kdo se živí lidskou krví. Krom toho, že pro člověka je lidská krev životu nebezpečná (nemoci apod.), je mnohdy chutná (vlastní zkušenosti), ale nemá v sobě ty látky, které by z ní učinili drogu, takže člověk se na ní závislý nestane a při životě ho neudrží. Tzn. upír musí být tvor, který má jinak uzpůsobený organismus pro přijímání živin a energie. Dle dalších definic by měl být upír mrtvý. Trochu jsem nepochopil, proč by se měl mrtvý tvor nadále něčím živit. Jelikož v něm jako v mrtvém neprobíhají trávicí ani jiné procesy. Atd atd atd, nechci nikomu brát iluze, ani se s nikým přít o (ne)existenci těchto tvorů. Faktem ale zůstává, že koníček je to výborný a zábavný. Rád bych mimo jiné dodal, že jsem se v životě nezúčastnil žádné přednášky na jakékoliv upíří téma, takže všechno tohle jsou jen moje filozofické myšlenky. Které se nemusí shodovat s těmi vašimi, jen se na celý problém chtěl aspoň jednou podívat objektivně.

Jo, bylo by fajn, kdyby existovali upíři, ne že ne. Nejdřív by vám vysáli rodinu, příbuzné, přátele a pak vás :-) Nebo by z vás udělali taky upíry, to by bylo ještě lepší. Což je také zajímavá myšlenka. Představte si, že vy sami jste byli transformováni v upíra. Co vás čeká, hm? V prvních chvílích vám to asi tak nepřijde, splní se vám sen, všechno bude super, konečně jste to, o čem jste tak dlouho četli. A co teď? No, domů se vrátit nemůžete, tohle byste jen těžko vysvětlovali a pokud byste byli vážně nesmrtelní/mrtví, pohled na to, jak kolem vás umírají vaši přátelé či rodina by vás brzy zdrtil. A hlavně by se to jednou dostalo ven, chtě nechtě ano, a skončili byste hluboko pod zemí v amerických výzkumných laboratořích. Takže tohle padá. Musí se najít lepší varianta a…hm, co to je za pocit…dostáváte hlad? Super, jde se jíst, čím se asi tak upír živí…jé, krví, lidskou. Ne každému vadí pohled na krev, většině lidí ale bude zaručeně vadit pohled na mrtvého člověka, kor když jste jej o život připravili vy sami. Víte, že jej musíte zabít a schovat, protože kdybyste ho nechali žít, bude to všem podezřelé, zvětší se policejní dohled nad oním místem a sjedou se sem stovky upírologů z celého světa, a vy byste se holt museli stěhovat, což se vám ještě nechce. Takže sníte člověka, pak dalšího, a co děláte mezi tím? No docházím k závěru, že se takový upír musí po letech hodně nudit. Uděláte si kamaráda, možná dva, ti si jednou udělají další, až z vás bude celé společenství, které ale nikdy nebude schopno žít na jednom místě, neboť byste se hodně rychle prozradili. Takže vás i tak čeká život samotáře. Jak nakonec skončíte? Sami, uvězněni ve svých myšlenkách a vzpomínkách. Touží někdo po takovém životě? U některých by se možná ten život až tak nezměnil a pokud někdo žije podobný život jako člověk, podobně by jej prožíval i jako upír, u většiny lidí by ale nakonec došlo k závažnému psychickému selhání. K tomuhle člověk není předurčen, není a nikdy nebyl. Přejme si, aby podobná témata zůstala vždy jen jako fantazijní námět pro spisovatele, vždyť krás noci si může člověk užívat i za života.

Ačkoliv to sem dávám až teď, psal jsem to včera (publikováno 15. 3. – pozn.red.) asi ve tři v noci, když mi díky sněhové kalamit spadl net. Jakoukoliv případnou další diskuzi se nezdráhám rozvíjet, jsem komunikativní typ ;-)