Elena Gilbert

Elenino CV – aneb co si Elena Gilbertová z knižní série Upíří deníky od L. J. Smithové psala do deníčku (diktovala do mobilu), když jeli s Damonem a Mattem zachránit Stefana (The Vampire Diaries: The Return: Shadow Souls). Pozor: značně spoileroidní!

Kdo jsem? Jsem Elena Gilbertová, věk: osmnáct let. Nemyslím, že je domýšlivé říct, že jsem pěkná. Abych nevěděla, že jsem, nemohla bych se nikdy podívat do zrcadla nebo slyšet kompliment. Není to něco, na co bych měla být pyšná, je to prostě něco, co jsem zdědila po matce a otci. Mám blond vlasy, které mi padají ve vlnách přes ramena, a modré oči, o kterých někteří říkají, že vypadají jako lapis lazuli: tmavě modré se třpytky zlata. Má andělská tvářička se líbila klukům a já si s nimi hrála. Prostě jsem je využívala, pro popularitu, pro zábavu, pro cokoli. Jsem upřímná, jasné? Považovala jsem je za hračky nebo trofeje.

Celý život jsem věděla, že něco přijde, ale nevěděla jsem co. Cítila jsem, jako bych něco hledala, ale nemohla to najít. Mé pohrávání si s kluky mě nikdy nezasáhlo hluboko v srdci, až se objevil jeden zvláštní kluk. Jeden velmi zvláštní kluk. Jeho jméno je Stefan. Ukázalo se, že není tím, kým se zdá – normální, ale nádherný středoškolák s rozcuchanými tmavými vlasy a zelenýma očima. Ukázalo se, že je upír. A stejné tak jeho nádherný starší bratr Damon. Milovala bych ho, i kdybych věděla už od začátku, že je upír? Ano! Stejně bych se do něj zamilovala. Ale změnilo to řadu věcí a změnilo to mne.

Chápejte, upíři prokazují svou lásku výměnou krve. Problém byl, že jsem pila i Damonovu krev. Opravdu ne úmyslně, ale protože mě pořád pronásledoval, dnem i nocí. Damon říká, že chce, abych byla jeho upírka, jeho Princezna Noci. Což znamená, že mě chce jen pro sebe. Nevěřila bych Damonovi nic, pokud nedá své slovo. On nikdy neporuší slovo. Holka zaplatená se dvěma upíry, to znamená trable, co? Možná jsem si to zasloužila. Zemřela jsem. Nemyslím "zemřela", jako když se vám zastaví srdce a oni vás resuscitují a vy se probudíte a mluvíte o Světle. Já jsem šla do Světla. A zemřela. A když jsem se vrátila – překvapení! Byla jsem upírka.

Damon byl laskavý, když jsem se poprvé probudila jako upírka. Možná je to důvod, proč k němu stále něco cítím. Nezneužil situace, když měl příležitost. Za svůj upírský život jsem toho moc nestihla. Ještě víc jsem se zamilovala do Stefana, protože už jsem chápala, jak těžké to pro něj bylo. Vyslechla jsem své vlastní smuteční rozloučení. Každý by měl dostat šanci to slyšet. Naučila jsem se pořád nosit lapis lazuli, abych neskončila jako škvarek. Měla jsem šanci se rozloučit s mou malou sestřičkou Margaret a navštívit Bonnie a Meredith. A pak jsem zemřela znovu.

Zemřela jsem tak, jak umírají upíři, když nemají lapis lazuli na sluníčku. Nerozpadla jsem se v prach. Bylo mi teprve sedmnáct. Ale slunce mě stejně otrávilo. Odchod byl téměř mírumilovný. Přiměla jsem Stefana, aby slíbil, že se bude pořád starat o Damona. A myslím, že Damon ve své hlavě slíbil totéž vůči Stefanovi. A tak jsem zemřela, Stefan mě držel, Damon vedle mě, a já jednoduše odešla, jako bych usnula. Měla jsem sny, na které se nepamatuji, a pak jednoho dne všichni byli překvapení, protože jsem s nimi mluvila prostřednictvím Bonnie, která je médium, chudinka. Myslím, že jsem dostala práci jako strážný anděl Fell"s Church. V městečku bylo nebezpečí. Museli bojovat a byli si jistí, že prohrají, když jsem byla vhozena do světa živých, abych jim pomohla. A když jsme bitvu vyhráli, zůstaly mi zvlášní schopnosti, kterým nerozumím. Ale byla jsem znovu se Stefanem!

O mých schopnostech – mohu dělat telepatii, když ten druhý je taky telepat – což jsou všichni upíři, ale různí se to podle sdílené krve. A pak tu jsou má křídla. Je to pravda – mám křídla! A ta křídla mají schopnosti, kterým byste nevěřili, jediný problém je, že nemám nejmenší ponětí, jak je použít. Jsou to Křídla Ochrany, a to zní jako něco, což by se nám hodilo na tomhle výletě. Ale nemůžu si ani vzpomenout, jak fungovala ta stará křídla, natož ta nová. A tak jsem znovu člověk, asi tak člověk jako Bonnie.

Když jsem se vrátila ze záhrobí, způsobilo to explozi Síly, kterou mohl spatřit každý na světě, kdo je schopen vidět Sílu. Bylo to tak velké, že to přitáhlo dvě děsivá stvoření z druhé strany světa. Rozhodli se přijít, aby zjistili, co to způsobilo a jak by to mohli využít pro sebe. Nedělám si srandu o tom, že byli z druhé strany světa. Byli to Kitsune, zlí duchové z Japonska. Jsou něco jako naši vlkodlaci, jen mnohem silnější. Tak schopní, že použili Malacha, který může vypadat jako hmyz ne větší než špendlíková hlavička nebo dost velký na to, aby spolkl celou vaši ruku. Malach se přimkne k vaší nervové soustavě a ovládne vás zevnitř. To se stalo Damonovi. Jeden maličký se dostal do něj, takže se Damon stal jen loutkou v rukách Shinichi. (Kitsune se jmenují Shinichi a Misao. Jsou bratr a sestra, ale nechovají se tak.)

Když byl Damon posedlý, prováděl hrozné věci. Týral Matta a mne. I teď vím, že Matt chce někdy Damona zabít. Ale kdyby viděl to, co já – celé to tenké, mokré, bílé druhé tělo, které jsem musela odtrhnout od Damonovy páteře, až omldlel bolestí – pak by Matt rozuměl lépe. Nemůžu obviňovat Damona za to, co udělal, když ho ovládal Shinichi. Damon se zhroutil, brečel. Myslím, že už ho tak nikdy neuvidím. Jestli se mi ale vrátí schopnosti z Křídel, Shinichi bude ve velkém průseru. Když jsme konečně byli schopni bojovat proti Shinichi a Misao, nezabili jsme je. Byli jsme moc morální a laskaví, což byla velká chyba. Damon nebyl jediný, koho malach posedl. Byly tu mladé holky, čtrnáctileté i mladší. A někteří kluci se chovali… bláznivě. Zranili sebe i své rodiny. Dozvěděli jsme se to až po dohodě se Shinichi.

Možná je to nemorální, uzavírat dohody s ďáblem. Ale oni unesli Stefana a Damon – v té době posedlý – jim pomohl. Když byl zase sám sebou, chtěl po nich vědět, kde je Stefan, a aby opustili navždy Fell"s Church. Výměnou za to nechal Shinichiho nahlédnout do své mysli. Kitsune jsou posedlí vzpomínkami a Shinichi chtěl ty Damonovy za posledních pár dní, když byl posedlý. Nemyslím, že Damon o tyhle vzpomínky stál, tak nechal Shinichiho, aby si je vzal, výměnou za informaci o místě, kde je Stefan. Problém je, že jsme věřili Shinichiho slovu, když jeho slovo neznamená nic. A navíc stále využívá ten "telepatický kanál", který otevřel, když nahlédl do Damonových vzpomínek, a bere si další bez Damonova vědomí. To Damona vylekalo, a čehokoli se leká Damon – i když by to nikdy nepřiznal – to mě děsí k smrti.

A co děláme my tři (Matt, Damon a já) uprostřed Tennessee? Míříme k bráně do Dimenze Temnoty – kde je vězněn Stefan. Nemůžu přinutit Damona, aby mi o tom místě řekl víc, ale Stefan je tam, a já se k němu nějak dostanu, i kdyby mě to mělo zabít. I kdybych se měla naučit, jak zabít. Už nejsem tou sladkou dívenkou z Virginie, kterou jsem byla.

Raději nechci myslet na to, v jaké stavu teď Stefan může být. Ale nemůžu se příliš rozzlobit, jinak bych ztratila kontrolu nad svou aurou. Damon mi ukázal, jak držet svou auru uvnitř jako normální člověk. Je pořád světle zlatá a hezká, ale ne jako návnada pro upíry. Je tu totiž další věc, co moje krev a možná jen má aura může dělat. Moje aura láká upíry, a to nejen ke kousnutí, chápete? Líbání a to další. Takže po mně jdou, když to cítí. Jako by svět byl plný včeliček a já jsem jediná květinka. Občas se cítím, jako bych chtěla, aby mě Stefan kousl. Je to skvělý pocit. Dotknout se jeho mysli a… on mi tak chybí!