Richard Matheson – Já, legenda

Román Já, legenda amerického autora Richarda Mathesona z roku 1954 se stal námětem pro několikeré filmové zpracování. Pojďme se teď trochu blíž podívat na knižní předlohu.

Matheson_legendaRobert Neville je v roce 1976 zřejmě posledním žijícím člověkem na zemi. Přinejmenším v okruhu jednoho dne jízdy autem už pár měsíců žádné jiné živé lidi nepotkal. A před těmi neživými se musí každou noc skrývat, aby se nestal jejich potravou. Hrůzná epidemie Roberta připravila o ženu i dceru a on čím dál častěji přemýšlí, zda by nebylo lepší umřít s nimi.

Každá noc je pro něj stejná, bezútěšná. Poslouchá vážnou hudbu, aby neslyšel křik upírů před domem, snaží se číst knihy, ale nedokáže se soustředit, myšlenky mu bloudí do minulosti a on hledá zapomnění na dně láhve whisky. Občas jeho úvahy sklouznou k sebevraždě – stačilo by jen vyjít v noci ven a bylo by po starostech. Stále lákavější myšlenka. Ale co když jsou někde ještě jiní přeživší?

Při životě ho drží snaha přijít epidemii na kloub, zjistit jak vznikla a proč se tak rychle rozšířila. Možná by pak měl šanci najít lék či protilátku. Česnek sice upíry odpuzuje, ale píchnutí výtažku do žil je nevyléčí. Jak velkou zásluhu na epidemii měl hmyz a prašné bouře? Období odhodlání a bádání se střídají se záchvaty vzteku a hysterií. Obrovskou vzpruhou do žil je nalezení toulavého psa, jediného živého tvora po dlouhých měsících osamění. A co teprve, když po třech letech najde živou ženu…

Robert Neville sice není žádný nebojácný hrdina, ale o to je uvěřitelnější jeho postava je. Má spoustu pochyb o sobě a svém životě, přesto v tom beznadějném světě přežívá. Většina lidí v jeho situaci by naději dávno ztratila a rezignovala.

Přes nezbytnou pochmurnost příběhu mě pobavily Robertovy rozhovory se sebou samým, s jeho vlastním svědomím. Taky jeho snaha o sblížení se s nedůvěřivým psem, konečně nějaká bytost, na kterou mohl mluvit. Celkově velmi dobře napsané scifi s myšlenkovým přesahem a sympatickým hlavním hrdinou.

Srovnám-li knihu s jejím posledním filmovým zpracováním – jedná se o stejný námět, ale jiný příběh, z mého pohledu se zdařilejším koncem.

A rozumná délka 160 stran vás do toho depresivního světa neuvrtá na dlouho.

Vydal: Laser-books, 2008.

Jeden komentář

  • Marilla 3.1.2010na0.00

    Knižní formu jsem nedávno četla, a podle mého se jedná o velmi dobře zpracovanou knihu.;)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít