Kde se vzali vlkodlaci

Pověsti o vlkodlacích, mýtických tvorech se schopností přeměny z člověka na vlka a z vlka na člověka, jsou snad jedněmi z nejrozšířenějších pověstí světa, které se v různých obměnách vyskytují všude tam, kde lidstvo sdílelo svůj životní prostor s jednou z nejdokonalejších šelem planety, s vlkem…

Podoba mýtu se v průběhu času vyvíjela a dnes máme obraz vlkodlaka asi nejvíce spojen s díly filmových režisérů potažmo i s díly spisovatelů hororových a fantaskních žánrů. Ve všech těchto dílech bývají vlkodlaci často zobrazováni jako pološílená nelidská monstra magické podstaty, nebo jsou vlkodlaci v mnoha případech zobrazováni jako zcela samostatný živočišný druh. Kde je ovšem pravda a kde vězí kořen všech těchto legend a mýtů, které straší osamělé poutníky putující temnou nocí a dráždí představivost tolika romantických duší? Abychom nalezli odpověď na tuto otázku, je potřeba abychom se společně vydali proti proudu času až na samotný počátek lidských dějin. Máte li zájem vydejme se tedy na cestu… svěcenou vodu a stříbrné kulky si však klidně můžete nechat doma, nebude jich totiž potřeba;-)

První etapa našeho putování začíná cca před 400000 až 250000 lety tedy v době kdy se na scéně objevuje Homo sapiens. V této době se člověk shlukuje do malých tlup čítajících několik málo jedinců a potravu si opatřují především lovem a sběrem. V této době je člověk vystaven mnoha nebezpečím. Ohrožují ho lesní požáry, povodně, bouře, ale také dravci, vlky nevyjímaje. Přesto ale není člověk tak úplně bezbranný… má schopnost, která ho jednou vynese až na samý vrchol potravního řetězce… tou schopností je schopnost učit se a k učení je toho spousty a také je od koho… dá se předpokládat, že ač byli první lidé zcela jistě často kořistí vlků, nemohli si nevšimnout jisté podobnosti s nimi, která spočívala především v sociálním uspořádání “společnosti” a také v podobném způsobu obživy… a právě v otázkách techniky lovu, sledování kořisti a její udolání byli vlci mistry, které se vyplatilo napodobovat a často je i v jejich výpravách za kořistí následovat. Toto soužití s vlky o několik desítek tisíc let později vyvrcholí mimo jiné i vznikem psa domácího. Vraťme se ale k našemu vlkodlačímu bádání.
Lze předpokládat, že s postupem času, jak se u člověka vyvíjely jeho ranné náboženské představy vyvíjely se i první zvěrné kulty a to i tzv. “vlčí kulty”, které se v této ranné době mohli projevovat skrze primitivní šamanské obřady a také různá bojová a lovecká společenstva. Zde si jistě ti hloubavější položí zcela pochopitelnou a zásadní otázku. Jak to můžeme vědět? A jak to probůh souvisí s vlkodlaky? Bohužel jistě to tvrdit samozřejmě nemůžeme, ale to v podstatě ani to že věstonická Venuše je symbol kultu plodnosti. Jedná se pouze o domněnku. I pro tuto domněnku však člověk může mít dobrý důvod a za jedním tímto důvodem se společně vypravíme do Afriky, přesněji do Siery Leone mezi domorodce, kteří ještě donedávna žili na podobné civilizační úrovni jako naši předkové z doby kamenné, abychom se blíže seznámili se společenstvem leopardích mužů. Toto tajné a mnoha záhadami opředené společenstvo existuje dle místních domorodců kam až lidská paměť sahá a mnoho informací o něm můžeme nalézt v knize Otomara Dvořáka “Kdo přichází v hodině vlků”. V podstatě se jedná o skupinu lidí, kteří využívají lidského strachu z leopardů k terorizování okolí a k dosažení zisku a výhodného postavení. Společenstvo má charakter náboženské sekty praktikující šamanské rituály a uctívající leoparda jako jakési posvátné zvíře. Příslušníci společenstva používají amulety vyrobené z leopardí kůže, zubů i drápů, praktikují rituální kanibalismus a místa kde došlo k napadení jejich oběti maskují tak, že vypadá jako by na něm došlo opravdu k napadení člověka divou šelmou. Zároveň tito lidé věří, že pomocí rituálů do nich vstupuje síla leoparda. Místní domorodci tvrdí, že tito lidé dokáží vidět leopardíma očima a mají schopnost do šelmy se převtělit. Nepřipomíná vám to něco? Jen si zkuste místo leoparda dosadit vlka a místo Afriky si představte pravěkou Evropu… je velmi pravdě podobné, že podobné skupiny existovaly v pravěku i na našem kontinentě.

Opustíme-li pravěk a přesuneme-li se do doby z níž již máme určité přesnější informace neunikne nám zde jistá podobnost s tzv. ulfhednary, volně přeloženo “vlčí kůže” Jednalo se o germánské bojovníky, zasvěcené bohu Odinovi, kteří se do bitvy vrhali téměř nazí zahalení pouze do vlčí kůže a prosluli svou odvahou, krvelačností a záchvaty zuřivosti. I v tomto případě se jednalo o jakési “společenstvo” stojící mimo hlavní strukturu kmene a často také mimo zákon jak se můžeme dočíst v pozdějším islandském zákoníku. Tito ulfhednaři se údajně na bitvu připravovali způsobem, který velmi připomíná šamanské praktiky,jež měly navodit pocit, že člověk se opravdu stává šelmou… nejedná se tedy o přeměnu fyzickou v pravém slova smyslu, ale spíše o stav mysli… uznejte ale sami, že přepadnout vaši vesnici horda zanedbaných a pološílených do vlčích kůži oděných maniaků, asi by jste také asi měli jiné starosti než zkoumat, zda jsou to opravdu lidé nebo obludní vlci na dvou nohách.

A zde už se pomalu dostáváme k rozuzlení původu vlkodlaků. I samo slovo Vlkodlak dává tušit, že se jednalo o někoho oděného v kůži, nežli přímo o nějakého bájného tvora. Slovo vlkodlak totiž znamená tolik co “vlčí kůže”. Uvědomíme li si zároveň skutečnost, že slovo vlk bylo u mnoha starověkých i středověkých národů Evropy synonymem pro zločince či vraha, pak odít se vlčí kůží – čili stát se vlkodlakem znamenalo asi tolik jako stát se psancem či člověkem stojícím mimo zákon, ale i řádnou lidskou společnost (viz. článek: http://www.leblog.cz/?q=node/292). Což byl nakonec i případ ulfhednarů nebo zmiňovaných Leopardích mužů. Dá se tedy předpokládat, že nejpravděpodobnější původ vlkodlačích mýtů leží na bedrech prapůvodních, vlčí kulty vyznávajících společenstev a vyvrhelů i zločinců za vlky či vlkodlaky přímo označovaných.

I přes tuto neromantickou skutečnost se i tito vlkodlaci stali vzorem pro mnoho následovníků, byť tito už nepáchají zločiny, ale díky své víře, hodnotám a způsobu života jsou bezesporu právoplatnými následovníky svých dávných předchůdců.

Děkuji Rushwolfovi za možnost publikovat článek na našem webu.

text: Rushwolf AlaWodos © 2009, www.haljaruna.com