Elizabeth Kostova – Historička

Americká autorka Elizabeth Kostova nás ve své prvotině uvádí na pouť za zlem, za objevením hrobky Vlada Draculy a jejího nemrtvého obyvatele.

Příběh začíná v roce 1972, kdy dcera amerického diplomata najde v otcově knihovně velice starou knihu s dřevorytem draka a několik zažloutlých dopisů začínajících slovy „Můj milý nešťastný následovníku“. Když se na ně zeptá otce, ten jí přizná, že v 50.letech mu na univerzitě jeho profesor historie těsně před svým záhadným zmizením svěřil tyto dopisy zároveň se svým přesvědčením o tom, že Vlad III. Dracula stále žije. Když pak o pár měsíců později tajemně zmizí i dívčin otec Paolo, pouští se i ona sama do vlastního pátrání.

Příběh se tak odehrává ve třech časových rovinách současně, což může na čtenáře působit trochu zmatečně. Máme tu vyprávění profesora Rossiho z 30.let, Paola z 50.let a jeho dcery z let sedmdesátých, přičemž se všechny propojují až v samotném závěru.

Vyprávění lze pokládat za směs historického románu, cestopisu, detektivky a thrilleru. Především celý ten Paolův příběh, který dostává v knize nejvíce prostoru, jeho náročná cesta pomocí malých indicií ke konečnému cíli, mi připomínala Brownovu Šifru. Na rozdíl od Browna je však toto vyprávění mnohem pozvolnější.

Putujeme velkou částí Evropy, autorka zachycuje pohnutou historii 15.století na Balkáně, ale také politické rozdělení Evropy v 50.letech. Je poznat, že autorka po těchto zemích sama cestovala a že nepopisuje život Maďarů, Rumunů a Bulharů jen tak někde „od stolu“, stejně tak, že historii a zvyky obyvatel Balkánu pilně studovala.

Co mi na příběhu vadilo, bylo neuvěřitelné množství náhod, díky kterým se události posouvaly dál. Může to někomu připadat zvláštní, ale jako čtenářku fantasy mě neudivuje sama existence Vlada Draculy, či jeho možná přeměna ve vlka či v mlhu, ale právě to několikero „osudných náhodných setkání“.  A taky, přece každý znalec upírů ví už od kolébky, že upír nemůže existovat bez hlavy. Proto jsem žasla, že hrdinům příběhu tak dlouho trvalo, než přišli na to, co to ti mniši v Istanbulu hledali za poklad.

Mám ráda Vlada Draculu, jak ho ve svých románech ztvárnila Jenny Nowak. Tohle je zcela jiné pojetí Vlada jako krutého vládce, jehož zlo je šířeno až do současnosti. Záleží na Vás, které pojetí máte raději, zda to romantické nebo to jakoby „skutečné“. Ale líbit se Vám stejně jako mně mohou oboje.

Román se brzy dočká i svého filmového zpracování.