Tanya Huffová – Stopy krve

Literární recenze / 1.10.2009 /

Vicki a Henry, soukromá vyšetřovatelka a upír – spisovatel, přátelé, kteří spojí své síly a schopnosti, aby pomohli vypátrat vraha kanadských vlkodlaků. Pojďme si přiblížit další knihu ze série Krevní pouta.

Stopy krve

Henryho pojí s vlčí smečkou dlouholeté přátelství, což se dozvídáme z jeho vzpomínek na jednu událost z 2. světové války. Vzpomínky tentokrát příběh moc nenarušují, naopak dokreslují Henryho minulost a charakter.

Úsměvné je, jak se Vicki vyrovnává s tím, že má strávit pár dnů na venkově. Je to pro ni jako ženskou z velkoměsta zcela cizí prostředí, ve kterém si ještě víc uvědomuje své omezené vidění. A nejen že je na venkově v noci větší tma, ale jsou tu i jiné zvuky a pachy, takže Vicki je ztracená (doslova). „Henry, právě jsem si na něco vzpomněla. Nenávidím venkov.“ (str. 65).

Další pasáž, která vyloudí úsměv na tváři, je pátrání Mikea po Henryho minulosti. Nechce si přiznat, že žárlí, a hájí se, že jen „hlídá záda příteli“. Mike i Henry si každý sám ve svých myšlenkách ujasňují svůj vztah k Vicki, co k ní cítí, a uvědomují si, že se budou muset smířit i s tím „druhým“ v jejím životě.

Linie je příběhu je jasná, vraha zná čtenář s jistotou od poloviny knihy a jen čeká, kdy na něj přijde i Vicki. Je to podobné jako v předchozím díle, kde jsme také věděli v půlce, kdo je kdo. Tím, že „vidíme“ i jednání druhé strany, se trochu ubírá na napínavosti příběhu a nenechává to moc prostoru, aby čtenář sám přemýšlel. Raději mám ten typ detektivky, kde pátrám současně s hlavním hrdinou či hrdinkou a nevídím „za roh“.

Velmi pěkně vykreslené jsou vedlejší postavy, ať už se jedná o Bertie ze střeleckého klubu, snaživého policistu Barryho, nebo členy rodiny vlkodlaků, obzvlášť malého uštěkaného Daniela.

Nevím, zda to byl autorčin záměr, ale na rodině vlkodlaků, jejich vzájemné soudržnosti a na skrývání tajemství jejich identity před lidmi, je možné vidět obecný problém menšin a jejich odstrčení na okraj společnosti. Tady rodina vlkodlaků raději volí život odděleně od lidí, aby předešla „honu na čarodějnice“, klasické lidské reakci na vše neznámé a potenciálně nebezpečné. Na osobě vraha je zase vidět, kam až někoho může dostat slepá víra v boha. Jak někdo dokáže omluvit své chování a jednání, protože je přesvědčen, že vykonává vůli boží.

Pro mne zajímavější díl než ten předchozí. Smečka vlkodlaků přináší řadu vtipných situací a trojúhelník Mike – Vicki – Henry nezůstává pozadu.
Moje hodnocení: 80%

Děkuji Robertu Pilchovi a jeho nakladatelství Brokilon za poskytnutí knihy.

 

Koupit knihu

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít