Rozkoše krve – 8. část

Próza / 30.8.2009 /

Opět neděle, a co to znamená? Že ti z Vás, kteří jsou již nedočkaví, se mohou pustit do čtení dalšího dílu naší upíří povídky. Dnes s malým překvapením ;-)

Chapter 8 – Boris

Les ji uspokojil. Necítila tam žádné lidské pachy, a dokonce ani ten matčin. Opřela se o kůru stromu a vydechla všechen vzduch v plicích. Takto chvíli setrvávala a pak se znovu hluboce nadechla… Nasála všechny pachy v okolí, ve snaze zachytit ten, který potřebovala. Ucítila ho… Byl blízko, dokonce velmi blízko. Upírka se usmála. Její kořist ji nikam neuteče, to už věděla jistě. Mohla ho najít pod zemí, ve vzduchu, kdekoli… Najde ho, a zabije. Táhla ji přísaha a rozkoš, kterou pociťovala vždy, kdy chlemtala lidskou krev.

Šla pomalu, a nepospíchala. Užívala si klidu. Brzo bude po všem. Splní přísahu a bude volná. To chtěla, teď to věděla. Náhle z jejich prsou vyšel záblesk. Před dívkou se zjevil Arcadion. Upírka poklekla a levhart se jí dotknul čumákem. „Jsi skoro u svého cíle,“ ozvalo se jí v hlavě. „Vytrvej. Pomohu ti, zavedu tě tam. I já chci být volný!“ Přikývla a nechala se vést.

V chatě bylo ticho, jen oheň praskal v krbu a jeho plameny se odrážely na zdech v tajemných stínech.
„Už jsi tady, Dru?“
„Překvapen?“
„Ani ne. Na co se chystáš Dru? Zabořit do mě své zoubky?“
„Nechci se pošpinit, Borisi!“
„No tak, Dru… Copak by z nás nebyl skvělý pár?“ zasvítili mu oči.
„Z nás dvou? Po tom, co jsi zabil Arcana? Ne, jsi blázen,“ rázně zavrtěla hlavou.
„Do tebe,“ uklonil se on, ale dostalo se mu jen varování.
„Nedám se ti!“
„Tak si tě vezmu sám,“ zavrčel a napjal se ke skoku. Druella zareagovala rychle. Uskočila stranou a udeřila loktem do zad.
„Ty jsi věděl, že přijdu…“
„Samozřejmě… Už od začátku… od té chvíle, kdy jsi tak nádherně zabila Lucase… Zlomený vaz… Velká tržná rána na hrdle… Zřejmě jsi byla v afektu… Ne, vlastně… Ani ostatní neskončili nejlíp… Zabila jsi taky nevinné, víš o tom?“
„To není tvoje starost,“ odsekla. „Plánoval jsi tohle dlouho… zamanout mě sem?“ ptala se zcela klidně, obhlížejíc i nadále místnost.
„Proč se tak hloupě ptáš?“
„Abych věděla, do jak velkého afektu se musím dostat, abych tě zabila,“ odsekla.
„Není nic, čím bys mě mohla zabít, ale kousnout se nenechám!“
„Ani se k tomu nechystám,“ pozdvihla obočí a rychle podkopla nohy. Přimáčkla mu hlavu k zemi.
„Tohle na mě neplatí, i když mám dobrý výhled,“ ušklíbl se a volnýma rukama vší silou podtrhl nohu.
Neudržela rovnováhu a přepadla dozadu. Boris se posadil na ní. Zkřížil ruce nad hlavou a věnoval surový polibek. Vzápětí se odtáhl z prokousnutým rtem.
„Už to nezkoušej,“ ušklíbla se a vší silou ho udeřila hlavou do čela. Zaskučel a pustil jí, takře zatímco si mnul hlavu, stihla se odkutálet do stínu.
Rozhlédla se. Všude bylo plno harampádí, lžičky, obrazy, staré hrnce, udice,a támhle ležela stará kytara, jejíž struny trčely do všech stran. Struny! Druella se vítězně zašklebila. Popadla dva pruhy látky a obmotala si je kolem dlaní a pak rychle vyrvala několik strun. Vyšla ze stínu, a aniž by čekala, jestli si ji všimne, skočila na něj. Boris se jí ladně vyhnul a Dru skončila na zemi.
„Proč tam tak ležíš,“ smál se. „Takhle mě přece nemůžeš… porazit!“
„Odpočívám,“ odsekla Druella a vyšvihla se na nohy.
Normální člověk by nepostřehl tu rychlost, s jakou se znovu vrhla na chlapa.
Boris nepostřehl tento okamžik a byl tudíž povalen na zaprášenou podlahu domku. Dhampírka mu několikrát obmotala strunu kolem krku.
„No tak, pojď,“ zavrčela zle a utáhla. Muž se zakuckala a chytl se za krk, ve snaze povolit stisk.
„Tohle tě nenapadlo, co?“ zasyčela a ještě víc utáhla.
Boris zachrčel a několikrát sebou škubl. Podél zářezu struny mu steklo několik kapek krve.
„Nepočítal jsi s tím, že by v prázdné rybářské chatě byly struny, že?“ řekla a ztěžka oddychuje vší silou zatáhla. Potůček krve se proměnil v proud a Boris bez života poklesl. Struna pod jeho tíhou lehce projela masem a zastavila se u obratle. Druelliny ruce pokropila krev. Zvrátila hlavu dozadu a rozesmála se plna šílenství. Odhodila tělo a přešla ke krbu, odkud vytáhla hořící poleno. Hodila ho na lenošku a bez ohlédnutí šla ke dveřím. Tam se přeci jen zastavila, ale neotočila.
„Sbohem,“ řekne. „Má pomsta je hotova!“

Zmizela. Občas byla vídávaná, jak běhá bok po boku s levhartem, ale přísahu splnila… Zabila toho, kdo jí odebral její život…

 

Konec.

Jeden komentář

  • Olivia 31.3.2010na0.00

    celá povídka bylana prosto úžasná

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít