Rozkoše krve – 7. část

Sluníčko, moře, palmy…mno bylo krásně, ale dovolená skončila, tak opět hurá do práce. Jak už je u mě zvykem, opět opožděně přidávám další díl povídky od naší Figotky. Tentokrát jsem ale nezapomněl, jen jsem neměl k dispozici net.

Chapter 7 – Mother

Když ze sebe spláchla špínu a alespoň povrchní pach krve, neustále myslela na onen incident tam. Bylo to zvláštní ale, necítila smutek nad mladíkem, jenž se podílel na smrti Arcana, nýbrž nad smrtí těch tří. Uvědomila si, že nechce mařit jiné životy, přestože ji stále něco táhlo k oněm mužům, kteří HO zabili. Přísaha. Byla to přísaha, která ji nutila zabít, ale byla to krev, proč to sama dělala.

Nespokojeně zavrtěla hlavou, ve snaze zaplašit ty vtíravé myšlenky. Chtěla utéct, ale nevěděla kam…. Přisunula si nohy blíž k sobě, v rohu své jeskyně a se zrakem upřeným někam do neznáma se pomalu kývala. Dopředu… zpátky… Dopředu a zpátky. Neregistrovala nic a její rozšířené zorničky napovídaly, že upadla do transu, mimo tělo a veškeré chápání.

Stála v rudé mlze. Otáčela se neustále dokola, jako by někoho hledala a pak se odvážila tiše zavolat: „Arcane!“ V mlze se zjevil stín a ze stínu se zrodila vysoká, světlovlasá postava.
„Jsem tu s tebou.“ Jeho hlas se ozýval z celého okolí. „Poraď mi, prosím! Něco mě táhne… Tam, za jejich krví. Dnes jsem zabila… Nevinné…“ Duch se na ni zvysoka díval, ale neodpovídal. „Arcane… já… Je to prokletí, ale je to rozkoš… Pomoz mi prosím…“ zavzlykala.
„Dala jsi slib, Dru, přísahu…“ odpověděl jí neurčitě. „Ale já nechci!“ „Pak se snaž… Vždy jsi byla silná. I jako Daniela, i jako Druella. Hlídá tě. Tvůj Arcadion. Jen se nenech zaslepit. Vím, kdo mě zabil… a vím, kdo jen přihlížel. Zabij ho, ten, který zasadil poslední ránu a zbavíš se přísahy…“ Pomalu se otočil a odcházel. „Ale kdo to byl? Arcane… prosím!“ Stín pokračoval dál, ale ozvalo se: „Jmenoval se Boris, Dru…“

Procitla z transu. Celá se klepala. Výlet do meziříše, kam patří všechny upíři je těžký, vyčerpávající. Ztrácíš část své síly, energie. Postavila se. Byla malátná a prostydlá. Potřebovala se protáhnout a najíst. Zasmála se, neboť věděla jméno své kořisti a také věděla, kde ji hledat…

Procházela pomalu ulicemi svého města. Mířila ke svému dřívějšímu domovu. Chtěla vědět, jak se má její matka. Žena, která ji zavrhla. Žena, která ji nikdy nemilovala… Ji ne, nýbrž její sestru, Doru. Vznešená rodina McKahenů, která se schovává před světem. Otevřela dveře jejich honosného sídla a uvítal ji domácí skřítek. „Přejete si, paní…?“ Pohrdavě se usmála. „Ale no tak Sange… copak mě nepoznáváš?“ „S…Slečna Daniela?“ vytřeštil oči skřítek a začal se uctivě klanět. „Sange se omlouvá, slečno, Sange vás nepoznal…“ Druella nespokojeně mávla rukou. „Zaveď mě k matce!“ rozkázala.

„Ráda tě vidím matko!“ začal zvučným hlasem k postarší ženě. Její matka, stojící u okna sebou škubla. „Danielo?“ zeptala se nevěřícně a nasadila si brýle. „Ano, máti. V celé své kráse…“ zatočila se před ní a ušklíbla se. Žena se šokovaně posadila a Dru ji napodobila.
„Co se ti stalo? Ach, Danielo, kde jsi byla? Měla jsem takový strach…“ začala, ale byla přerušená. „Již nejsem Danielou, máti. Jsem Druella. Jsem upírem, kterého stvořil ten, koho jsi dala zabít!“ „Cože? Ty ses stala taky? Jak jsi jen mohla? Jsi jako Amaura, která pošpinila náš starý rod! Zanesla sem upíří nákazu!“ prskla žena, ale to už ji přistál políček.
„Jsem jako ona, ale nečistí jste vy! Vy, kteří nepřijali dar! Nechápeš nic a dal jsi Arcana zabít!“ syčela tiše, zatímco si žena mnula tvář. „Dala jsem ho zabít! Příliš dlouhou dobu se otloukal kolem naší rodiny! Ohrožoval nás! Stejně jako Amaura! Jenže Jason podlehl, stejně jako ty! Ty špíno!“ odplivla si. „To ne já matko… ale ty! A teď mi řekni… náš rodinný přítel Boris… žije ještě? Ráda bych ho navštívila!“ „Nač ho potřebuješ, šmejdko?“ „Do toho ti nic není Caroline, matko má!“ „Ani kdys mě měla zabít…“ sykla, ale to už Druella stála u ní za zády a držela za krk.
„Máš štěstí, žes mě zplodila, a tvá krev by mi nechutnala. Je stejně špinavá jako pokolení před tebou a i ty další. Ale poneseme svá prokletí dál a ty to víš… stejně jako to vím já!“ sykla ji do ucha a už tu nebyla. Stará žena se ještě dlouho vzpamatovával z šoku a ještě další léty, kdy žila cítila její silný stisk.

Druella se ocitla před domem. Věděla, že se tam už nikdy nevrátí. Jejím cílem bylo teď najít Borise Bohdanova, Maďara, který zapříčinil smrt Arcana. A tahle smrt bude možná konečnou. Síly přísahy se nezbaví, ale bude konečně spokojená… Věděla to ona, ale nevěděl to onen mladý muž…

 

Pokračování příště…