Dogma

XIII. Století oslavilo svůj návrat opravdu ve velkém. Koncerty, vystoupení v televizi, nový videoklip a v neposlední řadě i nové cd, na které se nyní podíváme trochu blíže.

Po vydání desky Vampire songs v roce 2005 se nám naši jihlaváci opět rozpadli, a to na celé čtyři roky. V roce 2006 následovalo pouze vydání alba Gold, které je až na pořádí písní stejné jako Karneval. A když už se zdálo, že je všemu konec, XIII. Století opět překvapí comebackem v plné parádě. A to i s novým albem s názvem Dogma.

Přiznám se, že z této recenze mám docela strach. Je rozdíl psát o desce, kterou posloucháte deset let, znáte texty všech písní a přesně víte, která skladba co přinese a nic vás už nezaskočí, a o desce, kterou máte doma měsíc a poslechli jste si ji jen párkrát. Je tedy možné, že to co píši teď a postoj, jaký k albu zaujmu, se může během let změnit, ale s tím se teď nedá nic dělat. Dogma mi z reproduktorů zní už asi týden stále dokola a ačkoliv jsem ji po prvním přehrání asi před měsícem odsoudil a hodil do šuplíku, vrátil jsem se k ní a teď si tuto desku nemůžu vynachválit…

Album dlouhé 47 minut začíná pozvolna intrem Labyrinth, na které plynule navazuje první skladba, která otevírá celé cd, dadaistický Kabarette Voltaire. Jako jediná píseň mi hned po prvním poslechu přirostla k srdci. Krom chytlavé melodie a lehce zapamatovatelného textu každého správného fanouška chytí i úžasné kytary, které po dlouhá desetiletí provází celou tvorbu XIII. Století. Pamatuji si, že při prvním poslechu jsem si okamžitě vybavil celou kariéru této skupiny a zasněně si sám pro sebe řekl: "Ano, to jsou oni, a jsou zpět."

Po "řechtacím" pytlíku přichází druhá skladba, Katakomby. Myslím si, že každá druhá skladba tohoto alba by se pro natáčení videoklipu hodila více, nehledě na to, že spousta fanoušků by jistě raději viděla obrazovou podobu písně Hypnotizér nebo Měsíc lovce, než tuto. Laciné basy, česko-anglický text a stupidní narážka na MTV mi tuto píseň opravdu znechutily. A právě Hypnotizér je další nádhernou písní, obzvláště se mi líbí refrén, ale i koncept celé písně včetně pěkných kláves dělá z této skladby další moji novodobou srdcovku. To stejné a mnohem více platí i o písni Černé slzy, která je obzvláště zaměřená na text a klávesy.

La Femme Fatale je spíše jakási pomalá vložka, než plnohodnotná píseň, přesto si zde můžeme zavzpomínat na Petrovu recitaci. Měsíc lovce má ovšem velkou naději zarýt se všem fanouškům pod kůži, nejen díky textu, ale opět také díky klávesové lince. Stejně tak i Prokletí domu slunečnic, což je jednou z vrcholných skladeb celé desky. Čistě klávesová Dogma mi jakožto titulní píseň moc nesedí, přesto sama o sobě nezní špatně a ti, kteří se rádi zamýšlí nad Petrovými texty zde budou jako v ráji. No a stajně tak, jak album začíná, tak i končí, a to outrem Martyrium. Tu pěknou melodii jsem už někde slyšel, jen si teď nevybavím kde.

Závěrečný verdikt nechám na každém z vás, toto album je příliš mladé a neoposlouchané na to, aby se dalo hodnotit. Uvidíme, jak si povede a my mu můžeme jen popřát hodně štěstí. Ale pokud vám můžu doporučit, nezavrhněte ho po prvním poslechu, abyste si ho zamilovali, přehrajte si ho vícekrát. Pro mě osobně bylo zpočátku nemilým, dnes již velmi vítaným překvapením.

Album Dogma můžete prokonzultovat na našem fóru zde. Mno a my příště se podíváme na DVD, která má XIII. Století na kontě…