E. E. Knight – Vlk

Ve vzdálené budoucnosti žijí lidé pod nadvládou mimozemských přistěhovalců, Karanů, kteří se živí lidskou aurou. Do tohoto zničeného postkatastrofického světa se narodí i David Valentin, který řádění Karanů pozná na vlastní kůži již jako malý chlapec. A proto se rozhodne, že zbytek života zasvětí boji proti těmto zrůdným vetřelcům…

Do rukou se mi dostala knížka od amerického spisovatele Knighta s názvem Vlk. U nás ji vydává nakladatelství Triton a první věc, která mě uchvátila (ještě dříve, než jsem knihu otevřel) je její velice povedená obálka od českého umělce Jana Doležálka, která se dá dokonce samostatně koupit jako plakát.

Jak už jsem nastínil v úvodu, celá kniha se točí kolem chlapce Davida Valentina, který vyrůstá v kostele vychováván pastorem a učitelem po té, co jsou jeho rodiče zabiti. Jednoho dne do města přijdou dva muži, kteří znali jeho otce a začnou verbovat chlapce do armády, bojující proti Karanům. A to by nebyl David správný hrdina, aby se k nim nepřidal. Tak začíná jeho pouť, během které podstoupí i změnu tělesné stavby a stane se z něj Vlk, obávaná průzkumná armádní jednotka. Postupem času se seznamuje s novými vojáky, je povýšen a projde si několika nebezpečnými misemi i milostným románkem.

Vlk je čtivá kniha, která spíše připomíná jakýsi vojenský deník, co kapitola, to mise, kterou se více či méně úspěšně podaří vyřešit. První kniha ze série Země upírů mě mile překvapila a i když jsem se po přečtení anotace mírně obával jestli mě bude bavit, hned po několika stranách jsem byl vyveden z omylu a všech XXX stránek jsem přelouskal během několika dní.

Nejedná se o klasickou upíří fantasy, ale ani o žádnou tvrdě militaristickou knížku. Vlk má od každého něco a je příjemně vyvážená, tvoří jakýsi střed mezi těmito tématy, i když ji nedoporučuji číst někomu, komu se armádní prostředí nezamlouvá. Mě osobně se líbila a mohu ji jedině doporučit jak příjemné čtivo na dlouhé večery.