Anita Blake 1: Provinilé slasti

Ukázky z knih / 6.4.2009 /

Úryvek z první knihy o oživovatelce zombií Anitě Blakeové Provinilé slasti od Laurell K. Hamiltonové. Uveřejněno s laskavým svolením nakladatelství Triton.

Anita Blake 1: Provinilé slasti - Laurell K. Hamiltonová

Schodiště ústilo do čtvercové místnosti, od stropu visela žárovka. Nikdy bych si nemyslela, že jedno matné elektrické světlo může být tak krásné – ale bylo. Znamení, že opouštíme podzemní sály hrůzy a blížíme se skutečnému světu. Chystala jsem se jít domů.

Z kamenné místnosti vedly dvoje dveře, jedny přímo proti nám, druhé napravo. Z těch před námi se linula hudba. Pronikavá, břeskná, cirkusová hudba. Dveře se otevřely, hudba se rozezněla kolem nás. Záblesk jasných barev a stovek přelévajících se lidí. Zazářil nápis „Dům smíchu“. Lunapark pod střechou. Věděla jsem, kde jsme. Cirkus prokletých.

Nejmocnější upíři ve městě spali pod Cirkusem. To si musím pamatovat.

Dveře se začaly zavírat, ztlumily hudbu, skryly zářivé nápisy. Zahlédla jsem tvář dospívající dívky, která se natahovala, aby viděla přes práh. Dveře zapadly.

Opíral se o ně cizí muž. Vysoký, štíhlý, oblečený jako hazardní hráč z říčního parníku. Karmínový plášť, krajky pod krkem spadající až k pasu, rovně střižené černé kalhoty a vysoké boty. Klobouk s rovnou krempou mu stínil tvář, zlatá maska zakrývala všechno kromě úst a brady. Zpod masky se na mne upíraly tmavé oči.

Jazykem kmitl mezi rty, mezi zuby: prodloužené špičáky, je to upír. Proč mě to nijak nepřekvapilo?

„Už jsem se bál, že se mineme, Popravčí.“ Mluvil s jižanským přízvukem.

Winter stanul mezi námi. Upír se zasmál výrazným, štěkavým smíchem. „Tady ten stěhovák si myslí, že tě ochrání. Mám ho roztrhat na kusy, abych mu dokázal, že se mejlí?“

„To nebude potřeba,“ řekla jsem. Zachariáš si stoupl vedle mne.

„Poznáváš můj hlas?“ zeptal se upír.

Zavrtěla jsem hlavou.

„Je to už dva roky. Dokavaď se nevynořila tahleta záležitost, netušil jsem, že ty jseš Popravčí. Myslel jsem, že jseš mrtvá.“

„Můžeme se konečně dostat k věci? Kdo jsi a co chceš?“

„Tak dychtivá, tak netrpělivá, tak lidská.“ Pozvedl ruce v rukavicích a sundal si klobouk. Zlatou masku teď rámovaly krátké, světle hnědé vlasy.

„Prosím, nedělejte to,“ pronesl Zachariáš. „Paní mi přikázala doprovodit tuto ženu bezpečně k autu.“

„Nemám v úmyslu jí zkřivit ani vlásek – dneska v noci ne.“ Sundal si masku. Levou část tváře měl zjizvenou, jakoby odtavenou nebo zkorodovanou. Jen jeho hnědé oko bylo celé a živé, pohyblivé uprostřed kruhu růžovobílé zjizvené tkáně. Takhle vypadají popáleniny od kyseliny. Až na to, že tohle nezpůsobila kyselina, ale svěcená voda.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít