Tina Salo 3: Past na medvěda
Předchozí kniha Doušek věčnosti nesplnila moje očekávání, a tak jsem byl velmi zvědavý, zda Petra Neomillnerová bude pokračovat v jeho duchu, nebo zda naváže na daleko lepší první díl Sladká jak krev.
Nebudu nikoho dlouho napínat a můžu jednoznačně prohlásit, že Past na medvěda je rozhodně daleko lepší než dvojka a dokonce i povedenější než úvodní díl celé série.
Budu se opakovat, když připomenu autorčina slova: „Moje série inzerují krev, násilí a sex a to tam opravdu najdete.“ Všeho výše vyřčeného se nám opět dostane měrou vrchovatou, i když ve zcela jiném poměru, než tomu bylo v Doušku věčnosti.
Sex hraje „jen“ roli té příslovečné špetky koření, která dává příběhu tu správnou peprnou příchuť, protože hlavní slovo tentokrát má akce, akce a zase akce, což je dáno hlavně tím, že docela dost prostoru dostane i Kay a jeho krvavé „umění“.
Petra Neomillnerová tentokrát rozhodně nešetří gore efekty a mnoha bytostem bude alespoň na krátkou chvíli dopřán pohled kromě cizích i na vlastní vnitřnosti. Již zmiňovaná akce má hlavu a patu a nejde jen o ducha prosté vybíjení nepřátel a nebojím se napsat, že se pohybuje v intencích toho nejlepšího, co kdy napsal Jiří Kulhánek. A možná je i lepší.
Příběhu pomáhá i to, že není takřka do poslední chvíle jasné, kdo opravdu tahá za nitky a stojí za Bérovými a tím potažmo i Tininými problémy. Samotná Tina sice za vším vidí svého otce, jehož světovládné myšlenky jsou jí proti srsti, ale vývoj děje jí i čtenáře, nutí neustále pochybovat.
Petra Neomillnerová má zkrátka zaděláno na další úspěch a pokud si její série udrží kvalitu a tempo této knihy, rozhodně se máme na co těšit.
Autor článku vás zve na návštěvu vlastního webu věnujícího se sci-fi a fantasy, kde kromě této recenze najdete mnoho dalšího! ;)
