Vlčí strach

Už dlouho se na webu neobjevila žádná fikce přímo ode mě, tak tedy napravuji chybu. Krátké hravé dílko psané nezvykle v druhé osobě zobrazuje zběsilý útěk vlka a jeho strach z neznámého.

Les je temný a chladný. V noci strašidelný, vážný, smutný a opuštěný. Běžíš. Kam běžíš? Děsivý zvuk! Otáčíš se, zdviháš čenich. Nic, jen další projev noci. Nebo přeci jenom…? Ne, nemysli, běž dál. Pohni se, přemož strach. Pomalu klaď nohu za nohou, než se zase dáš do běhu.

Opět ty divné zvuky. Ty ale běžíš dál, neohlížíš se. Překážka na cestě. Spatříš ji až příliš pozdě a padáš do vlhkého mechu. Kožich máš plný jehličí a pravá tlapa bolí. Nemůžeš ležet, vstaň! No tak! Hned na všechny čtyři. Vyskočit není tak lehké. Ta bolest!

Zvuky…divné zvuky. Pryč! Utíkej! Přemůžeš se a běžíš. Světlo. Tam před tebou. Vidíš ho? Co je to? Je krásné, láká tě. Na chvíli se zastavíš a přemýšlíš. Máš na vybranou? Zvuky nebo světlo. Více možností není. Co uděláš? Nejistota, strach, nerozhodnost. Světlo!

Znovu se dáš do běhu. Paprsek sílí. Přibližuješ se ty k němu nebo ono k tobě? Je už pozdě zpomalit, vbíháš přímo do něj a bolest mizí. Mizí úplně všechno…