Tvář upíří

Nová báseň písaná v mojej temnej česko-slovenskej štalistike. Napadla ma cez noc, čiže ako vždy – upír a krv.

 Já prahnu po tvé krvy,

proto neudelej ani mrvy.

Nepohni se ani trochu,

nebo ostaneš bez krvy na suchu.

V jediné věci děkuju bohu,

že tolik krvy vypít mohu.

Jsem prostě upír nezmněnný,

sát tvou krev připravený.

Vítr ve vlasech mám, když lítam,

klesnu dole, když už svítá.

Cez den spím v rakvě, nic nedělám,

nebo se ve tmě venuju ženám.

Chutná mi krev horká i sladkastá,

tesák mi vždy při ni narastá.

Oko za oko, zub za zub,

múžu se od krvy klidně nadút.

Já si tvou krev vychutnávám,

když tě to nebolí, nemám zábran.

výléčit se to bohužel nedá,

není to alchymie, elixírni věda.