Amulet – texty písní

 

Soumrak potemněl
a dveře v pantech skřípou.
Hororovej sen!
Siluety vidím stát.

Někde v dálce vyjou vlci,
zapomenut je ten kraj.
A rozvaliny varují
a oči ve tmě kmitají.

Na zdi maska stínů,
co divnej výraz má.
A všude kolem kvílení

a skučení a mráz.

Pak najednou to ticho,
já zakletý jsem v něm.
Můj kaleidoskop přízraků
je hororovej sen!

Samota tíží,
rusalek rej
ve stínu noci
tvůj horový sen,
hororovej sen!

Kroky noční chodbou
a tváře z obrazů.
Světlo staré lampy,
pavučina ve zdech hradů.

Samota a úzkost
a levitace těl.
Rituály pozdě v noci
jsou bez líčidel.

 

[Ref 2x]

Samota tíží,
rusalek rej,
ve stínu noci
tvůj horový sen,
hororovej sen!
 

Samota tíží,
rusalek rej,
ve stínu noci
tvůj horový sen!

 

Hororovej sen! (4x)
 

 

 

Mýty ohňů v nás

a rýha v dějinách
topí se a padá

k nočním nebesům.

Lítost duše má,

půl měsíc dozrává.
Zapomenutý kámen,

co tělo na kříž přibíjí.

Chvíle přišla blíž

a oheň pálí.
Ve světle noci

nářek ztracených.

Jenom vzhůru prostě lační

na oči blíženců.
A duše povolaných

nezadrží stoupat výš.

Tělo na kříži přibitý visí,
tělo na kříži víru má.
Tělo na kříži přibitý visí,
tělo na kříži víru má.

Naděje se skrývá

v kápi pod maskou.
Vše zakryl těžký

kašmírový plášť.

A zuby se smějí

a ú;sta která klamou.
A ruce ve tmě tápou

a jeho stín si dopřává.

Tělo na kříži přibitý visí,
tělo na kříži víru má.
Tělo na kříži přibitý visí,
tělo na kříži víru má.

 

 

Ty Justino, ty naslouchej,
už vychází tvůj černej den
a někde v dálce svítá do nových časů.

Své naděje, co postrádáš

nezahazuj, co nepoznáš.

Divoký havran přináší tvá znamení.

I v hříchu zůstaň stejná

a na osud nezoufej…nezoufej!
Vždyť víš, že neutečeš nikam…neutečeš nikam!
A z dálky přichází zas další šedý den.

Ty Justino, tvé zvonění,
co nohy v tanec promění.
Jsi víla lesů, přicházíš,

když den jde spát.

Jen tisíc nocí protancuj
a nezoufej na osud svůj.
Vždyť tvojí kletbu promění až svítání.

I v hříchu zůstaň stejná

a na osud nezoufej…nezoufej!
Vždyť víš, že neutečeš nikam…neutečeš nikam!
A z dálky přichází zas další šedý den.
Ty Justino!

Ty Justino, kam utíkáš?
Ty cesty světa dobře znáš
a z natažené ruky umíš život číst.

Ten nevěří, kdo nepoznal
tvou pavučinu, kouzel pár.
Jsi víla lesů, čarodějka opuštěných.

I v hříchu zůstaň stejná

a na osud nezoufej…nezoufej!
Vždyť víš, že neutečeš nikam…neutečeš nikam!
A z dálky přichází zas další šedý den.
Ty Justino!
 

 

Pochody bubnů, starý svět,
znamení konce, temný věk,
pochmurné zpěvy havranů
a gotické znaky grimoarů.

Je to jako den, co umírá.
Horoskop hvězdy otvírá,
levitace stolků, ducha stín
a půlnoční rituál.

Apokalypsy horký dech,
nevidíš slunce naposled.
Teď čekají nová převtělení,
amulet v kruhu tváře mění.

Nový příchod a nový pád,
zjevení světlo v temnotách.
Madona se dívá k nebesům
a ruce natažené má.

[Ref 2x]Je to jen dál,

než se tvá duše dívá.
Je to jen víc,

než ti svět může dát.
To znamení má dvojí tvář amuleta.
Je nekonečná věčností,

co amulet ti dá…amulet ti dá.
Get it away!

Pochodeň hoří nad krajem,
zapomenutý je tento den.
Temný anděl ruku podává
a amulety zazáří.

Balada, píseň smuteční,
nenasytná ústa, slova zní,
otevřené hroby vampýrů
a grimoaru poselství.

Je to jen dál,

než se tvá duše dívá.
Je to jen víc,

než ti svět může dát.
To znamení má dvojí tvář amuleta.
Je nekonečná věčností,

co amulet ti dá…amulet ti dá.
Get it away!
 

 

Ten čas, co zůstal v křížů alejí
večer matně bloudí krajem,

úzkost navodí.
Kulty dávných řádů, seance pochodní
Rosenkreuziánů, rytířů staletých.

Kdo zná růže a kříž,
kdo zná růže a kříž.

Země spálená je deštěm

výprav křížových.
Dva jezdci v jednom sedle

o koně se dělí.

Růže u cesty vadnou,

k obloze stoupá dým.
Na spáleništi dějin

zůstal vyvrácený kříž.

Kdo zná růže a kříž,
kdo zná růže a kříž

a růži a kříž.

Tajemství alchymie do veršů ukryté
Magické kruhy řádu,

vše dávno zapomenuté.

Rytíři v bílém rouchu,

ve znaku růže a kříž.
Obřady v temnotě chrámů

a věží kamenných.

Kdo zná růže a kříž,
kdo zná růže a kříž.
 

Kdo zná růže a kříž,
kdo zná růže a kříž

a růži a kříž.
 

 

Luna stříbrná, co září,
stádo koní spoutaných.
Temné bytosti se hlásí,
tlučou ve tvých pokojích.

Vyhaslé jsou oči andělů
a průvod nekončí.
Věčné otázky se jasní
a divoký vítr útočí.

Bohu dej i příchod dešťů,
i stopy historie zná.
Utajený výkřik noci,
bytosti na křídlech letí k nám.

Zklamaná je duše,
hledá klíče k tajemství.
Stačí odhalení jinotaje
a příchod bytostí.

Bytosti z XIII.století.
co přicházejí k nám,

přicházejí k nám!

V koutě krovů ve zdech města,
v šeru tvého svědomí,
v mlze tancující stíny,
tváře temných bytostí.

Bílé masky, černý samet,
temná hvězda ohlásí
těžkou kovadlinu času
a příchod bytostí.

[Ref 3x]

Bytosti z XIII.století.
co přicházejí k nám,

přicházejí k nám!
 

 

 

Tmavý pokoj, déšť a samota,
vzpomínky v čase zapadlé.
Rituál loučení bez věnců pohřebních,
vítr, co odvane všechno dál…všechno dál.

Závěsy na oknech, petlice na dveřích,
a starý vyschlý kalamář.
Vitrína zrcadel a křeslo barokní,
maska knížete odhalí tvář…svoji tvář.

[Ref 2x]

Patří ti všechno, hvězdy a nebe,
patří ti všechno kolem nás.
Pro tebe uchovám hvězdy a nebe,
pro tebe uchovám zemský ráj.

Zemský ráj!

Ročníku víno 1518
a láhev voskem pokrytá je.
Gotické umění na stěnách pokojů,
zlacené kříže volají rituál…svůj rituál.

Mlhavé stíny na stěnách tančí,
ty černá noci sestup k nám.
Prokletý držím se voskových figurín,
knížete temnoty vyvolávám.

[Ref 2x]

Patří ti všechno, hvězdy a nebe,
patří ti všechno kolem nás.
Pro tebe uchovám hvězdy a nebe,
pro tebe uchovám zemský ráj.
 

 

Jména nazpět přečtená,
abeceda svěcená,
oheň v kruhu magie
a Leviatan ožije!

Stopy krve v náručí,
světlo ve tmě naznačí,
kde je cesta z kruhu ven
a Leviatan přiletěl!

Oheň v kruhu dýchá života dar,
oheň v kruhu dýchá života dar!

Koule ze skla zjevení
promění tvá vidění,
Hoří chámy, slova hvězd,
zánik světla, temný věk.

Oheň v kruhu dýchá života dar,
oheň v kruhu dýchá života dar.
Oheň v kruhu dýchá života dar,
oheň v kruhu dýchá života!

Oraculum Grimoar,
Lexikon, svatý Korán,
zmrtvýchvstání na Černý pátek,
oheň v kruhu, co nedá stín.

Říše světla spoutaná,
oči Leviatana,
tváře bohů, stará jména,
kněžka ohně Hekatea!

Oheň v kruhu dýchá života dar,
oheň v kruhu dýchá života dar.
Oheň v kruhu dýchá života dar,
oheň v kruhu dýchá života!

 

 

Kdesi utajená čeká
na svou dobu poznání.
Stvořitel je černý mistr,
který zemřel šílený.

Jméno Demoniac nosí,
listy krví psané má.
Ona temná je jak vampír,
co ti ruku podává.

Drží pevně svoje pouta,
písmo hexagramu má.
Jenom svíce jasný plamen
slunce paprsků nezná.

Ona černá je jak démant
z hlubin země vyrvaný.
A kdo se její cestou vydá,
je na návrat ztracený.

Je vytržená z hlubin země,
černý anděl poznání,
jako horká sopka lávy
valí se.
Demoniac! (8x)

Jako horká sopka lávy,
panna hříchem pokřtěná.
Vytržená z hlubin země,
brána dveří do jinam.

Svojí fantazií bílou
se jí Vetvai dotýká.
Ona pozná klíče k tajemství,
co nikdy nevydá.

Je vytržená z hlubin země,
černý anděl poznání,
jako horká sopka lávy
valí se.
Demoniac! (8x)

Je vytržená z hlubin země,
černý anděl poznání,
jako horká sopka lávy
valí se!

 

 

Mosty jdou,

čas překlenou,
legendám zapomenou.

A křídla noci obejmou tě,
pustá krajina a temno lesů smutek rodí
Transilvania!

Je prokletá a tajemná,
je země pověr nezbavená,
kamenné zdi hradu stojí nepokořené.
Jsou cesty které končí v horách
Transilvanie.

Všechny hvězdy vyjdou
a noc začíná.
Tajemná je země Transilvania.
Jé ó Transilvanie!

Zasněná a hledaná,
je staletá, ukrývaná.
Vítr smutné písně zpívá,
bloudí krajinou.
Ve sněhu jdou stopy vlčí
tichem přede mnou.

Všechny hvězdy vyjdou
a noc začíná.
Tajemná je země Transivania.
Jé ó Transilvanie!