Lovec: Epizoda IV – Lov na lovce

Opíral se zády o stěnu a naslouchal zvukům v temnotě. Zhluboka se nadechoval, snažil se o maximální prokysličení krve hraničící téměř s otravou kyslíkem. Uklidňovala ho jen chladivá tíha revolveru Manurhin 73, krátká ale nesmírně účinná zbraň. V domě se neozval ani hlásek, zato v jeho hlavě docházelo k hlučnému výčtu názorů…

Nejhorší na tom bylo, že jeho druhé já mělo pravdu. Vrátil se zpět o těch pár hodin a jasně viděl, kde udělal chybu. Mobil používaný čistě jen na pracovní záležitosti začal zvonit. Pravda spíše vyhrávat 16-ti hlasou melodii, soundtrack z Dooma. Stiskl tlačítko se zeleným sluchátkem a přimáčkl mobil na ucho.

Ozval se cizí ženský hlas a nezněl vůbec nepříjemně, spíše naopak. Hlas byl naprosto kouzelný, a tak přemýšlel, jak asi vypadá osoba, které patří. Brzy se to měl dozvědět, protože si s ním ujednala pracovní schůzku. Na místo dorazil o deset minut dříve, jen tak pro jistotu. Ona přišla na vteřinu přesně.

Hlas měla stejně okouzlující jako postavu, středně vysokou, štíhlou a atletickou. Černé vlasy tvořily naprostým kontrast s jejím obličejem. Měla ho velmi bledý, snad jen o odstín od jejích krásných pravidelných zubů. Ovšem její tváři dominovaly tmavé hypnotické oči s odstínem do fialova.

Sedla si naproti něj, překřížila nohy a přešla rovnou k věci. Jednalo se o starý zámek či spíše velký panský dům. Připadl jí jako jednomu z potomků původního majitele. Opravdu vypadala jako aristokratka, nejspíš by zní i tekla modrá krev, ale radši to nezkoušel.

Během prohlídky domu se jí zdálo, že se něco ve stínech pohybuje a vždy, když se podívá blíže, tak zmizí. Našla si odborníka na zjišťování přítomnosti nemrtvých, který jí nejen potvrdil přítomnost nemrtvých, ale dokonce dal číslo na odbornou deratizaci. Číslo na něj. Nemrtvých v domě bylo jen několik, lehká práce na pár desítek minut. Po vyčištění si domluvili schůzku. Vzal si od ní klíče a ihned vyrazil, aby neztrácel čas a mohl ji zase vidět.

***

Brána šla otevřít docela ztěžka, přestože byla před krátkým časem otevřena. Pod panty napadala menší hromádka spadané rzi. Svůj velký, černý, terénní automobil zaparkoval před domem, vystoupil ven a rozhlédl se po okolních zahradách.

Pozemky se rozpínaly do dálky a vypadaly jako džungle, všude samá tráva, keře a stromy. Samotný dům byl opravdu gigantický, třípatrový a na protější straně měl dokonce věž. Na to, že se o něj dlouho nikdo nestaral, vypadal docela dobře. Pravda, před nastěhováním by bylo potřebné vyměnit střechu a zrestaurovat fasádu.

Zámek ve dveřích šel snadno odemknout. Lovec vstoupil dovnitř. Nepřekvapil ho zatuchlý vzduch ani velmi vysoká prašnost. Prostě jako ve všech dlouho nepoužívaných domech. Okny potaženými vrstvou špíny pronikalo jen slabé světlo. Celý dům tonul v šeru, protože elektřina zde vůbec neexistovala. Za chvíli si jeho oči přivykly a on vyrazil vyřešit pár ploužících se problémů.

***

Uvědomil si, že je v pasti, až když ho zombie obklíčily v obýváku. V každé ze čtyř chodeb stály čtyři zombie a pomalu se k němu začaly stahovat. Vyskočil na pevný, dubový stůl uprostřed místnosti a čtyřikrát po sobě vystřelil tak rychle, že to zaznělo jako jeden dlouhý výstřel. Dvěma zombiím olověná smršť urazila části hlavy, třetí o hlavu přišla a čtvrté chyběl hrudník. Ještě, že si náboje dělám podle mého receptu, pomyslel si, když probíhal právě uvolněnou chodbou.

V kuchyni na něj čekalo nepříjemné překvapení. Pětice nahých mužů na něj vrhla zlé pohledy. Revolver dvakrát vystřelil a lovec prudce zatočil doprava. Pětice ho totiž upozornila na jeden zásadní problém. Odborník byl buď naprosto neschopný a nebo ji lhal. Nebo žádný nebyl a ona lhala jemu. Fakt, že je v tomhle domě pět ghůlů, nebyl vůbec potěšující.

Ghůlové totiž nevznikají samovolně. K jejich vzniku není nutná jen samotná přítomnost nekromanta, ale i jeho soustředěná práce. Hodně muziky za hodně peněz. Zapudil neveselé myšlenky, z kapsy vytáhl rychlonabiječ. Tlačítko na levé straně uvolnilo západku, švih zápěstí vyhodil bubínek do strany. Zacinkání patron na zemi zaniklo v klapnutí, se kterým se bubínek vrátil do lůžka. Tři zbylí ghůlové se opatrně pustili za ním.

A teď se krčil přitisknutý ke stěně a poslouchal. Jestli uslyší šoupání masa po podlaze pak je to zombie. Ale jak se pohybuje ghůl? Nemají sice takovou výdrž jako zombie, ale zase jsou o hodně inteligentnější a rafinovanější.

Náhle zpozorněl, slyšel pohyb. Spíš ho cítil než slyšel. Chvíli počkal a vyskočil do pokoje s namířenou zbraní. Něco přiletělo a srazilo ho k zemi. Spatřil před sebou postavu a vystřelil. Ghůlovi explodovalo břicho a rána ho odhodila přes celou místnost, kde se zastavil o zeď.

Díky Bohu za ráži .357. Rychle vstal a podíval se na tmavý předmět, který ležel vedle něj. Nechápavě na něj zíral a pak si uvědomil že je to…bota. Ještě z ní čouhal kus nohy zakončený kotníkem.

Otočil hlavu ve směru zvuku šoupání a viděl, jak se chodba do kuchyně plní chodícími mrtvolami. Vytáhnul z pouzdra na pravém stehně Vymazávač. Upilovanou dvojhlavňovou brokovnici se speciální municí, která těly nemrtvých prochází jako nůž máslem a nadělá z nich řešeta.

Vyrábět si vlastní náboje je nezbytnost každého lovce nemrtvých. Při střelbě neupravenou municí jste mohli zjistit, že na odesláni nemrtvých zpět do latentního stavu je třeba více munice, než bývá po ruce. Namířil a vystřelil z obou hlavní naráz. Celou chodbu zaplnily broky, které se zastavily až v kuchyňské zdi.

Nejbližší zombie odletěly dozadu, kde srážely za nimi stojící zombie, všechny děravé jako cedník, a padaly jako kostky domina. Jakmile se začaly zombie skládat na podlahu, lovec zalomil brokovnici, ze které vyletěly prázdné brokové patrony, a než stačily dopadnout na zem s tichým zacinknutím, zavíral znovu nabitou brokovnici. Rychle ji strčil do stehenního pouzdra a z opaskového vytáhnul revolver.

Z kuchyně se ozývalo další šoupání, proto vyrazil po schodech nahoru k velkým, dřevěným, dvoukřídlým dveřím. Když se otevřely, odhalily mu obrovský sál, ve kterém stály tři masivní, dlouhé stoly. Na stěnách viseli obrazy předchozích majitelů. Na držácích odpočívaly i různé chladné zbraně, jako meče, šavle, halapartny a dokonce několik starých křesadlových loveckých pušek.

Ze stínu na protější straně se odpoutal ghůl, přešel ke krbové římse, ze které sundal šavli, zatočil s ní v ruce a vykročil směrem k lovci. Lovec také vykročil. Když byl asi patnáct metrů od ghůla, pozvedl revolver a dvěmi kulkami poslal ghůla přes půlku sálu zpět do stínu u krbu.

„Já na boj z blízka moc nejsem. Já nejradši střílím, jak sis již určitě všiml,“ řekl, když tělo narazilo hlavou do dřevěného obložení síně.

Dveře, kterými sem vešel, se rozletěly a do síně se vevalila nová vlna nemrtvých. Vás snad rekrutovali ze všech hřbitovů z okolí. Přehodil si revolver do levé ruky a pravou vytáhl Vymazávač. Vystřelil nejprve z jedné hlavně a pak tři rychlé výstřely na nejbližší cíle.

Ve směru hlavně brokovnice zela v zástupu nemrtvých celkem solidní průrva, která se pomalu začala zacelovat jak nemrtvými ze zadních řad, tak zvedajícími se zombiemi, které byly jen povaleny padajícími těly. Jedno z těl, které bylo přestřeleno v pase, se k němu vydalo rozhodným plazením, zanechávajíce za sebou slizkou stopu.

Síní zazněly tří zadunění z revolveru a jedno z brokovnice. Opět ustoupil, nejdříve nabil brokovnici a pak revolver. Vypálil z obou hlavní na skupinku zombií, která se k němu nebezpečně přiblížila.

Nezbývalo mu nic než opět ustupovat dozadu a při každém kroku vypálil jeden projektil ráže .357, který zombiím pří zásahu hlavy zanechal na ramennou jen pahýly a při zásahu do těla jim kus masa vykousnul a odhodil je několik metrů zpět, srážejíce při tom zombie za nimi jako kuželky.

Po čtvrtém výstřelu mu něco podrazilo nohy. Při nečekaném pádu se tvrdě udeřil do hlavy a začal panicky kopat do těla, které měl pod nohama. Ve chvíli se však vzpamatoval a přestal kopat do těla ghůla, který sem doklouzal po podlaze. Místo toho zastřelil dvě nejbližší zombie.

Zatímco nabíjel obě zbraně, vstal a zády se opřel o dřevěné obložení. Důležité je mít kryté záda – pravidlo tři. Potěšilo ho, když zpozoroval, že jich už moc nezbývá. Vystřelil šestkrát po rozptýlených zombiích, na které bylo škoda soustředěné síly broků. Během několika sekund dopadlo na zem šest těl a každému chyběl nějaký kousek těla.

Vymazávač vyprázdnil do skupiny družných zombií. Pak jej strčil zpět do pouzdra a pouzdro zapnul, protože brokové patrony mu již došly. V síni se nenacházel krom něj už žádný další stojící.

Začal přebíjet revolver, když zaslechnul podivný zvuk, jako kdyby někdo táhnul pytel po zemi. Postřehl jednu potvoru, která se k němu plazila, protože jí nic jiného nezbývalo. Chyběly jí totiž nohy. Vzal šavli z rukou ghůla, přišel k ní a jedním seknutím ji rozťal hlavu v půli.

O ghůlovi za sebou vůbec nevěděl, dokud ho nepopadly ruce za krk a nezačaly škrtit. Pravou rukou se zaháknul za ghůlovy ruce, škubl sebou doprava a praštil ghůla levou rukou do nosu. Ghůl ho pustil a upadl.

Lovec se v otočce sehnul a z pravé boty vytáhnul ú;točný nůž Seal Pup se dvanáct centimetrů dlouhou čepelí. Skočil na ghůla a zarazil mu nůž do oka až na doraz. Vytáhnul ho, očistil o košili jedné mrtvoly a zasunul zpět do boty. Shýbnul se pro upuštěný revolver a vyrazil ke dveřím ukrytým v obložení, kterými přišel ghůl.

***

Na schodech za dveřmi už byla velká tma a ne šero jako ve zbytku domu. Vytáhnul baterku a vyrazil po starých, dřevěných schodech dolů. Neustále měl pocit blízkého nebezpečí. Když sešel po vrzajícím schodišti až k základům budovy, cihly zmizely a dřevěné schodiště nahradily schody vytesané do skály.

Čím šel hlouběji, tím víc teplota klesala a od ú;st mu stoupala pára. Konečně dosáhnul na dno. Zde, naproti schodům stála jen vlhká stěna, potažena plísní, a v ní proražený vchod. Proč to někdo postavil? K čemu to sloužilo? Nic z toho nevěděl. Vyrazil tedy kupředu a opatrně se plížil podél vlhkých stěn s napnutým kohoutkem revolveru.

Měl pocit, jakoby se za rohem mihotalo světlo a tak raději zhasnul baterku. Ano, určitě tam bylo světlo. Držel se dál podél stěny jak nejtišeji mohl. Plížil se chodbou a všimnul si, že se blíží na její konec, který ústí do rozlehlých prostor. Minul výklenek, ve kterém stála socha, a zvědavě se sunul ke konci chodby. Zde ve stínu tiše vyčkával a čekal, co se bude dít.

V tom ho popadly dvoje ruce za každou paži a mrštily s ním do místnosti. Několikrát se setrvačností převalil a díval se do ústí chodby. Vynořily se z ní dvě ú;plně stejné postavy. Jedna z nich patřila soše z výklenku a ta druhá postava musela stát ve výklenku na druhé straně tunelu. Ta socha nebyla vlastně nic jiného než mimořádně velký a silný ghůl. To je teda pěkný průser. Vyskočil na nohy, postavil se do bojového postoje.

„Zatancujeme si, tygři?“ Nečekal na odpověď, vyrazil proti jednomu z nich a špičkou boty ho kopnul do kolena. Zasažený ghůl poklekl a lovec ho kolenem zasáhnul do nosu. Ghůl udělal menší polosalto a praštil zady na zem.

Mezitím se mu druhý ghůl dostal do zad a vyrazil. V půli kroku nadskočil, když ho lovec z otočky kopnul do břicha. Nakopnutý lehce zavrávoral, ale zůstal stát na nohou. Lovec skočil nazad a nůžkami kopnul ghůla do spodní čelisti. Ten se vymrštil, prohnul záda a ztěžka na ně dopadl.

První ghůl se malátně zvedl a pokročil k lovci. Lovec se přikrčil, z pravé boty vytáhnul nůž a skočil ghůlovi do náručí. Ghůl něco takového nečekal a pod tíhou klesl na kolena. Podíval se zuřivým šklebem lovci do tváře. Ten se na něj zářivě usmál a zarazil mu nůž do levého oka. Ghůl znehybněl a padl na zem.

Druhý ghůl se na něj opět vrhnul ze zadu. Lovec neměl čas uhnout, místo toho ghůlovi zachytil ruce. Ghůl nezaváhal a pokusil se lovce kousnout do krku. Lovec ho však chytil levou rukou za bradu a snažil se mu v tom zabránit.

Mrtvolák se začal zaobírat levou rukou, která mu držela bradu a pustil lovcovu pravici. Lovec toho využil a zarazil mu nůž, který neustále držel, do týlu. Ghůl se zhroutil k zemi. Vojenský výcvik se vždycky hodí. Lovec se vymanil z jeho držení a sebral revolver.

V tom se obě těla zvedly ze země a postavily se. Jednoočko se na něj ušklíbl. A tomu druhému vyrůstal z hlavy nůž jako podivná houba. Do hajzlu. Co to s nima je? Namířil na jednoho revolver a vystřelil. Pro jistotu třikrát. Ghůl dopadl na zem a chyběla mu hlava a velký kus hrudníku s levou rukou. A teď to samé s tebou. Další tři rány. Další kousky ghůla na zemi.

Sáhl do kapsy kalhot. Kurva, žádný náboje. Zastrčil revolver do pouzdra na opasku a šel najít svůj nůž. Našel ho u zdi, kam odletěl nejspíše poté, když se ghůlova hlava střetla s kulkou.

„škoda že tu nejsi, ty mrcho. Nejraději bych tě zabil,“ zavrčel nahlas, když si vzpomněl na krásnou tajemnou, kvůli které se sem dostal.

„Tak to můžeš zkusit,“ řekl hlas se shora krypty.

K zemi se začala od stropu snášet postava v plášti. Lehce přistála uprostřed velké místnosti, jakoby skočila z jednoho metru a ne minimálně ze sedmi.

„Jen jednu otázku.“

„Vážně? Jedna ti stačí?“ zeptala se ironicky.

„Pro koho děláš?“ ignoroval její provokaci.

„Pro jisté lidi, které ohrožuješ, a ti by tě rádi viděli mrtvého. A taky udělám něco pro sebe, když zabiji jednoho z posledních lovců nemrtvých.“ Na tváři se ji rozlil spokojený ú;směv.

„Ale je tu jeden problém,“ připustil lovec, „a to, že se mi nechce umřít“.

„Tak pojď, zatancujeme si tygře,“ napodobila ho. „Veškerá má psychická síla vzala za své, když jsem podporovala ty dva ghůly.“

„Tak to snad půjde, protože já vystřílel všechny náboje,“ souhlasil lovec.

Ozval se zvuk, jako když čepel upouští pouzdro. Na její ruce se objevily, jako břitva ostré drápy. Lovec si rozepnul kabát a odhodil ho. V podpaží mu viselo pouzdro a v něm vyčkávala počerněná mačeta, vyrobená ze slitiny stříbra. Uchopil ji do ruky a lehce s ní zatočil.

 „Teď je to fér.“ Rozhodl a vykročil k ní.

S nelidskou rychlostí se k němu vrhla a ohnala se po něm jedním pařátem. Poprvé zakolísala, když ho pařátem nezasáhla, a podruhé, když ji utnul malíček a prsteníček. Vůbec si nevšimla, že by se pohnul, prostě se vždy objevil mimo její dosah.

„Když zabíjíš démony, často se stane, že něco z nich přejde do tebe. A já jich zabil spousty.“ Vysvětlil, když si všimnul jejího překvapení. S potěšením si všimnul, že se ji v očích objevil strach.

„Au! Jsi dobrý a velmi velmi rychlý. Ale musím ti něco říct.“ Oči ji fialově vzplanuly, když k němu napřáhla ruce, a nebylo v nich po strachu ani stopy. „Lhala jsem!“

Lovcem mrštila o zeď tlaková vlna a vyrazila mu dech z plic a mačetu z ruky. Zlehka se k němu blížila. Elegantně a opatrně. Usmála se na něj a odhalila dlouhé špičáky. Pozorovala, jak se snaží popadnout dech. Zastavila se před ním jen na pár kroků. Lovec se na ní podíval a tiše, sípavě zašeptal:

„Musím ti taky něco říct.“ A při těch slovech si sáhnul bleskurychle do levé boty a vytáhl malého, dvouhlavňového Deringera ráže .38 a zamířil na ni.

První kulka ji prolétla hlavou a mrštila s ní dozadu. Druhá ji za letu vykousla srdce i s levou plící. Na zem dopadla jen hromádka popela.

„Taky jsem lhal…“