Dracula (1931)

Dracula Toda Browninga je prvním filmem, který se mohl honosit jménem transylvánského hraběte, neboť první film natočený na motivy knihy Brama Stokera se nesetkal s kladnou odezvou co se týče autorských práv. Ty získal až legendární představitel Draculy Béla Lugosi.

Nosferatu, eine Symphonie des Grauens F. W. Murnaua je skutečnou první adaptací deníkového románu irského spisovatele. Jenže vdova po Stokerovi odmítla prodat práva, která smrtí svého chotě získala. Němci si tedy museli příběh trochu upravit a to tak, že změnili jména a z Draculy se stal Nosferatu.

Tenkrát se s tím ještě takové cavyky nedělaly, že by se objevila žaloba z plagiátorství. Jak je ale možné, že zatvrzelá vdova nakonec svolila a práva prodala Američanům? Může za to údajně Béla Lugosi, který ženu navštívil. Co se tam tehdy stalo, je záhadou, ale jasné je, že tvůrci dostali zelenou a mohli natočit film vycházející z knihy a použít všechna jména, jež Stoker dal svým hrdinům.

Režie filmu se chopil Tod Browning, režisér, jež se proslavil právě tímto počinem a který doplatil na o rok starší podívanou-nepodívanou. Film Freaks (Zrůdy), jedno z nejkontroverznějších děl té doby zastavilo jeho poměrně slibnou kariéru, která by měla po úspěchu Draculy zaručeně následovat.

A co že bylo v roce 1932, kdy se Zrůdy promítaly, tolik kontroverzní? Mohlo by se zdát, že snad nějaké erotické scény nebo politické názory, ale ani jedno není pravdou. Ve filmu odehrávajícím se v cirkuse totiž vystupovali skuteční postižení lidé, kteří byli vlastně atrakcemi, a to diváci nedokázali překousnout. Chtěli své krásné herce a ne nějaké „podivné kreatury“. Film doslova propadl, zakazoval se a ač Browning natočil ještě čtyři snímky, jeho kariéra tímto filmem padala ke dnu.

Ale zpět k jeho vrcholu a tedy k Draculovi. Obsazení Bély Lugosiho bylo jasnou volbou už jistě jen proto, že získal pro film práva, ale také proto, že se s ním Browning znal již z natáčení svého prvního mluveného filmu The Thirteenth Chair (1929). A nakonec tento tah byl naprosto logický, když Lugosi ú;činkoval v divadelní hře Dracula, která se hrála na Broadwayi. Inu tento výběr tohoto herce se dokonale vydařil a v té době by nikdo lepšího ani nenašel. Jeho uhrančivý pohled nehypnotizuje jen postavy na plátně, ale i diváky sedící v promítacím sále.

Konečná délka Draculy je 75 minut, z čehož je poměrně jasné, že scénáristé museli dlouhou knihu trochu přepracovat a přizpůsobit. Změny jsou patrné již od začátku. Na hrad Dracula totiž nepřijíždí Jonathan Harker, ale Renfield, který se stane šíleným sluhou hraběte.

Neřeší se zde vztah Miny a Jonathana, ani děsivé dilema Arthura Holmwooda, který je nucen zabít nebohou milovanou Lucy, která se stane upírem. Arthur Holmwood byl ve scénáři totiž úplně vyškrtnut. Film se prostě točí okolo hlavní postavy tajemného hraběte z Transylvánie, který se nastěhoval do hrabství Carfax, sousedícím z blázincem, jemuž šéfuje právě dr. Jack Seward.

Dracula se seznamuje se všemi důležitými postavami, až je nakonec představen i profesoru Van Helsingovi, jehož postava se tam vzala v podstatě odnikud. Nutná znalost předlohy? A Van Helsing jako muž, který se vyzná v „temnotách“, odhalí, kdo je ve skutečnosti ten vytáhlý a elegantní cizinec. Trik se zrcátkem je jednoduchý, ale efektní.

Fascinující jsou zde kulisy, v nichž se natáčelo. Ať už samotný hrad Dracula, skutečně příhodné místo, kde by někdo jako upír mohl žít. Rozsáhlé schodiště, obrovské klenby, spousta pavučin a zvířat noci jako jsou třeba pásovci? Podobně je na tom i hrabství Carfax se svými katakombami. Z obou míst dýchá starobylost a tajemnost, přesně takhle by měla vypadat sídla zla.

Vedle hereckého výkonu Lugosiho zaujmou ještě dvě postavy. Tou jednou je Renfield, který je skutečně unikátním bláznem a šílenství mu čiší z očí. Druhou je dozorce v blázinci Martin. Tohle je komediální prvek v celém filmu, takové odlehčení, které tam krásně zapadá. U tohohle človíčka si nejste jisti, jestli je dozorcem nebo chovancem. Svým uřvaným hlasem na sebe poutá pozornost a scéna, kdy mluví se služkou Miny, je skutečně povedená.

Browning si skvěle pohrál s atmosférou, i když je pravda, že hodně za to mohla skutečnost, že triky v té době ještě nebyly tak dokonalého rázu, aby upír někomu rozpáral hrdlo. Ač je to film o krevsajícím tvorovi, této tekutiny zde není ani kapička. Když má dojít ke kousnutí do krku, je zde jen náznak a pak střih, aby si divák mohl hrůznou událost domyslet.

Stejně je to i se samotným zabitím hraběte. Vidíme, jak Van Helsing láme víko rakve a dělá si tak kůl, ale už jen slyšíme, jak ho zaráží do Draculova srdce. Aneb ono staré známé pravidlo, že to, co je jen naznačeno, má mnohdy větší efekt, než když je to ukázáno v celé své „nahotě“. I když alespoň ty dvě malé tečky po kousnutí se objevit mohly?

Ve stejnou dobu, kdy se natáčel tento Dracula, se točil stejný film, který měl však být určen pro Latinskou Ameriku. Vytvářel ho naprosto jiný štáb s jinými herci. Právě herci rozhodně nejsou tím hlavním tahákem. Lugosiho napodobit prostě nedokázali. Ale film má jiné plus.

Browning totiž používá statickou kameru, dlouhé záběry bez jediného zvuku. Dracula pro španělsky mluvící země je dynamičtější, jeho kamera je pohyblivá, což umožňuje zajímavější záběry, než mohl předvést Browning. Ale je jasné, že legenda je jen jedna a tou se stal právě Dracula s Bélou Lugosim.

A stal se legendou právem, stejně jako jí udělal ze své hlavní hvězdy. Pojetí Stokerova románu jako příběhu a ne jako nějaké pověsti je působivé i po pětasedmdesáti letech a Lugosi vás svým výkonem uchvátí. A pokud ú;plně neuchvátí, uznávám, že jeho gesta jsou někdy trochu přehnaná a přehraná, určitě si řeknete, že tenhle chlapík se pro tu roli prostě narodil.

USA, 1931, 75 minut

Režie: Tod Browning

Scénář: Hamilton Deane, John L. Balderston (autoři divadelní hry) a Garrett Fort (autor scénáře) podle románu Brama Stokera

Hrají: Béla Lugosi, Helen Chandler, David Manners, Dwight Frey, Edward Van Sloan, Herbert Bunston