Případy doloženého inkubátu a sukkubátu

Inkubát a sukkubát, dalek jsa toho, aby vyhynul, vzal na se v devatenáctém století ráz pokrytectví a učenosti a rozšiřuje se s nesmírnou energií. Na důkaz svého tvrzení uvádím dva neporovnatelné příklady, případ pana de Caudemberg, jenž nám sám vyprávěl o svých stycích s Pannou Marií a případ Marie Ange.

Pan de Caudemberg, žák Ecole polytechnique a člen mnoha učených společností, se věnoval studiu spiritismu. Od točících se stolků přešel k automatickému písmu a tak dostal spojení s rodiči a přáteli, které mu vzala již dávno smrt. Ale mimo úkon automatického psaní dosáhl tento spiritista i pocitu polibků svých bratří ze zásvětí.

Jeden z nejzajímavějších výsledků spojení se zemřelými jest, vypravuje pan de Caudemberg, výměna polibku a lichotek, jež vyvolávající pocítí, klade-li ústa na písmo, jež zemřelý napsal, nebo na značku, jež jej představuje. Ale nemusí to býti ani skutečný pohyb, stačí, jak jsem se nesčetněkrát přesvědčil, pouhý úmysl a ústa ucítí brzo výměnu něžnosti, již přijal vzduch. Posílal jsem duším svých zemřelých přátel polibky, jež mně byly vždy citelně vráceny.

V prosinci 1854, jsa se svou sestrou, pokusil se pan de Caudemberg spojiti se s Pannou Marií a otázati se na něco. Připravil se k tomuto pokusu modlitbou a pak nechal ruku bezvládně ležeti. Napsala po chvilce jméno Marie, k němuž připojila znak kříže, ověnčeného růžemi.

„Hluboký cit vděčnosti,“ pokračuje pan de Caudemberg, „mne nutil, abych položil své rty na kříž a políbil jej… Jaké však bylo mé překvapení, když mně byl polibek zřejmě vrácen. Nemohl to býti výplod mé fantasie, protože jsem nic takového nečekal. Přece však, abych překonal své pochyby, učinil jsem tak ještě jednou a polibek byl opětován tak, že jsem o pravosti svého pocitu, jenž mne sladce rozechvěl, nemohl již pochybovati.

Brzo potom, v tichu a tmě, ještě než jsem usnul, přemýšlel jsem s pohnutím na tento případ. A zdálo se mně, že se ke mně přiblížila bytost, již nemohu ani viděti, ani slyšeti ani nahmatati. Náhle mne zalila prudká rozkoš a uvedla mne do takové přemíry štěstí, že se nedalo vyjádřiti než výkřiky a slzami.

Tyto nepopsatelné pocity, jež trvaly téměř půl hodiny, přesahovaly všechno, co jsem dosud zažil a když pak náhle přestaly, zanechaly mne v nevylíčitelně sladké únavě. Tyto rozkoše se opakovaly i druhý den a po všechny dny následující s toutéž vášnivostí a jen málo pozměněny.

Jednoho dne žádal jsem svoji nebeskou přítelkyni, aby mně cosi vysvětlila a ona napsala: Je nám dovolena jen rozkoš, nesmíme však spolu hovořiti. Jednoho večera se polibky zdvojnásobily a přivedly mne do stavu podivného neklidu, který jsem dosud nezakusil a jenž naplnil mou bytost nadpřirozeným štěstím.

Mysterium se dovršilo; nebe a země se spojily v lásce. A od toho okamžiku, až k minutě, kdy píši tyto řádky, neuplynul jeden den, kdy by se nebyl několikrát opakoval tento případ, ne však prchavě a chvilkově, jak by si nezasvěcenci snad myslili, tak, že by jej mohla stěží duše zachytiti, ale opakovaně a se zdvojnásobovanou prudkostí, která potrvávala třeba i několik hodin…

Intensita rozkoše vzrůstala s prodlužováním požitku… A zajímavé jest, že tyto prodlužované rozkoše, tak mocné a živé, nebyly následovány žádnou morální ani fysickou únavou, ani jsem jich nikdy nebyl syt… Orgány, jež pociťovaly rozkoš, zůstávaly vždy nepohnuty a nikdy neprovázel pocity žádný fysický úkaz.

V těch okamžicích vrcholného štěstí, cítíte vedle sebe i proti sobě bytost, jež vás miluje a jež vám podává největší důkaz bezměrné lásky. Cítíte ji, aniž byste se jí mohli dotknouti, aniž byste ji viděli nebo slyšeli, jak dobře to popisuje svatá Terezie a jste jisti, že to je duch. V tom hlubokém a intimním spojení myšlenka odpovídá myšlence a každému zachvění lásky je odpověděno mocnější rozkoší a prudčím polibkem, jehož sladkost cítíte často až v hrdle.“

Jistě nepochybuji o upřímnosti pana de Caudemberg, ale nemůžeme připustiti možnost takové rozkoše a tak skutečné, aniž bychom napřed nezavrhli domněnku jakéhokoliv spojení s Pannou Marií. Ke spojení s tak vysoko stojící bytostí je třeba dlouhého a pečlivého umrtvování a svatosti. Připouštím, že je možno býti naplněn láskou, ale nikdy to nemůže býti křeč rozkoše, tělesný styk i když úd sám zůstal bez pohnutí.

Pan de Caudemberg se mýlí ve fraseologii svaté Terezie, již bere doslovně. Mystické vytržení je vysoko povzneseno nad rozkošnické lichotky. Nedohovořuje se polibky a nikdy by Matka Boží Sedmibolestná nemohla napsati slova, jež jí přisuzuje medium: Rozkoš jest jediným prostředkem, jímž dosáhnete nebes.

Ženy však jdou vždycky ještě dále než muž v experimentální mystice, ať ďábelské, nebo božské. Marie Ange exaltovala opojení milostnými ústy až k milostné křeči.

Narodila se zavinutá, praví její historiograf, dobrý a zbožný muž, který napsal její případ na vybídnutí církevní rady. Roku 1816 (bylo jí sedmnáct let) diktovali jí Ježíš a Marie poselství, která psala podivným pravopisem. Věštila po způsobu dervišů, točíc se bez opory na prstu jedné nohy.

Zdvíhala se náhle se země, vypnutá, ruce vztaženy a její tělo osvětlovalo svou září místnost, ve které dlela. Její opojení rozkoší převyšovalo o mnoho opojení Caudembergovo, a svlékána neviditelným služebnictvem, které ji pak také oblékalo, cítila o mnoho bezprostředněji milostné laskání, polibky tisíckrát skutečnější než mohou býti polibky lidské!

V noci dne 23. října 1816 byl farář z Lignan s jinými ještě osobami v pokoji Marie Ange, jež ležela v extasi a všichni slyšeli polibky, jež Ježíš i Marie kladli na její ústa a pozorovali, že každý polibek zanechal jí na rtu trochu kapaliny, kterou Marie Ange chtivě polykala. Když již jich vypila značné množství a polibky stále pokračovaly, nechala tekutinu stékati po tváři.

Farář k ní přistoupil setřel ji rukou a polkl. Když jich pozřel již značné množství a polibky stále pokračovaly, dal okusiti každému v místnosti. Když polibky pokračovaly a tekutina stále stékala se rtů Marie Ange, zavolal farář lidi z kuchyně. Všichni ochutnali a prohlásili, že je přesladká. Pramen však nebyl vyčerpán a polibky pokračovaly. Farář napustil svůj kapesník, který mám s ostatními relikviemi Marie Ange. Polibky pokračovaly… Polibky hlasitější, než ostatní, byly provázeny sladkým bonbonem.

Možno tvrditi, že žádná svatá nedostala tolik polibků od Pana Ježíše a jeho božské Matky, jako Marie Ange. Marie Ange byla opravdovou nevěstou Páně, jak prohlašovaly lístky, které dostávala; proč bychom se tedy divili, že byla líbána? Je naopak možno viděti v polibcích nepopiratelnou přítomnost toho, jenž se ohlašoval lístkem.

Jednoho dne v červenci 1817 bylo nás osm v bytě faráře v Cazouls; Marie Ange byla v extasi a slyšeli jsme polibky jež jí byly dávány na ústa. Přiblížili jsme se a viděli, že po každém polibku utvořil se jí v ústech bonbon velikosti hrachu. Dostala jich celkem asi sto. Když jimi měla pokrytý jazyk, vyndala jej a jaké bylo naše podivení, když jsme viděli tyto bonbony všech barev, seřazeny podivuhodným způsobem v řádcích.

Pokrytecký diabolism, inkubní mediumita, kde inkubus je cukrářem!

 

---

Zdroj: středověké spisy