Příběh upíra

To by jeden neřekl, jaké perly najde, když jen tak projíždí Scorpion´s WinCheaterem, když zrovna nepotřebuje cheat ani CD key a z nudy kouká na vtípky, recenze a…povídky samozřejmě! Příběh upíra mě zaujal hned (už jen svým výmluvným názvem) a po přečtění bylo jasné: Tuhle povídku musíme mít tady! Slovo dalo slovu a se svolením autora Snake.AAS je zařazena jako historicky první Fan fiction na tomto webu.

Prolog

Byl teplý červnový večer. Ulice zely prázdnotou, každý seděl doma a díval se na televizi. Tedy, skoro každý. Jednou z postranních uliček noční Prahy zrovna procházel kluk s dívkou. Jmenovali se Daniel a Sára a netušili, že oba brzy budou součástí strašného příběhu, příběhu o lásce, nenávisti, obětavosti a touze po krvi. Příběhu, který se nikdy neměl odehrát.

Sára byla pohledná blondýna s krásnýma modrýma očima. Daniel byl sympatický hnědovlasý student vysoké školy. Poprvé se potkali na maturitním plese a od té doby spolu chodili a plánovali si společný život.

Oba byli zabráni do společného rozhovoru, čehož využil pouliční gauner. Proběhl kolem Sáry a v běhu jí serval z ramene kabelku.

„Jen počkej ty grázle,“ vykřikl Dan a pustil se do jeho pronásledování.

Probíhali uličkami a zdálo se, že zloděj necítí vůbec žádnou únavu. Dan vyběhl na požární schodiště, které vedlo nad plotem, který se zrovna snažil přelézt ten neznámý. Když se mu to povedlo, Daniel seskočil přímo na něj a vrazil mu ránu pěstí.

Ten se ale jen pousmál a promluvil nějakým neznámým jazykem: „Kai sen“trei ahzel ires hkafla.“ A při těchto slovech vycenil obrovské špičáky a zakousl se Danovi přímo do tepny na ruce.

„Kdo k čertu jsi?“ vypravil ze sebe a pozoroval, jak ho opouští síla a upadá do bezvědomí.

Upír se jen ušklíbl nad vykonaným dílem a velmi rychle odběhl, protože slyšel zvuk podrážek dopadajících na dlážděnou cestu. Byla to Sára, která mezitím zavolala policii. Když uviděli na zemi ležet Dana v kaluži vlastní krve, zavolali sanitku a modlili se k štěstěně.

„Víš, co jsi zač. Víš, co máš udělat. Musíš být rychlý a silný, abys porazil neporazitelné a zničil nezničitelné. Pokud to nedokážeš čekají tě hrozné bolesti a pomalá smrt. Teď se prober a přemýšlej.“

Dan se probral v nemocnici na lůžku a přemýšlel co měl ten sen znamenat. Otevřely se dveře a vstoupl muž v bílém plášti.

„Dobré ráno. Já jsem Váš ošetřující lékař. Máte štěstí, že jste to přežil. V životě jsem neviděl něco tak…?“ odmlčel se, „tak neuvěřitelného. Ztratil jste mnoho krve, ale už jste mimo nebezpečí. Mimochodem, je tu někdo, kdo chce s vámi mluvit.“

Do pokoje vešla Sára. V chabém světle probleskujícím skrz stažené žaluzie vypadala krásněji, než kdy jindy. Doktor odešel a Sára se posadila na okraj postele.

„Jak ti je?“ zaznělo z jejích úst, ale než stačil cokoliv říct pokračovala: „Mrzí mě to. Nechtěla jsem, abys riskoval život.“

„Mlč! Tak tohle už nikdy neříkej. Nechci, aby ses obviňovala. Není to tvoje vina,“ s těmi slovy vyčerpáním usnul.

 

Kapitola první – Hrůzné vraždy

O týden později Daniela pustili z nemocnice. Jeho stav se velmi zlepšil. Dá se říct, že nikdy nebyl v tak dobré kondici. Když vyšel před budovu, uviděl lidi, jak spěchají do práce, na nákupy nebo se jen tak potulují a někde uvnitř sebe pocítil divnou prázdnotu, jako by byl jiný, jako by se sem nehodil. Trochu ho to vyděsilo. Zamyšlen bloumal ulicemi a příliš pozdě si uvědomil kde je. Stál na silnici a zleva se k němu blížilo auto. Řidič strhl volant do strany. V tom Dan vyskočil a přes auto udělal parádní salto.

„Co si k čertu myslíš, že děláš?“ zařval řidič. Daniel nechápal co se stalo a zmohl se jen na prosté: „Omlouvám se.“

Když se vrátil domů, byl stále v šoku. Rozhodl se tedy, že si půjde odpočinout. Spal 16 hodin.

„To už je ráno?“ ptal se sám sebe, když se probudil.

Uvařil si kafe a došel si pro noviny.

„To snad ne!“ vykřikl po přečtení prvního odstavce.

Tučným písmem tam stálo: Mladé děvče bylo nalezeno s rozdrásaným hrdlem. Nevěděl jestli je to šílená náhoda nebo něco víc. Když spal, měl velice divný sen. Zdálo se mu, že zabil mladou holku.

„Co když to nebyl sen? Co když to byla skutečnost?“ problesklo mu hlavou.

V noci nechtěl nic riskovat a radši se připoutal k topení. Celou noc se nehnul zbytu. Ráno byla bohužel hlášena další mrtvola.

„Asi to byl jen sen,“ ujišťoval sám sebe. Po několika hodinách vše pustil z hlavy a začal zase normálně žít.

 

Kapitola druhá – Poznání

Tři dny poté byl Dan na oslavě s přáteli a domů se vracel až pozdě večer. Procházel temnými uličkami a modlil se, aby tu nikoho nepotkal.

„Hééj! Ty tam! Stůj!“ ozvalo se za ním.

Otočil se a uviděl čtyři osoby skryté ve stínu. Zrychlil krok. Najednou stál ve slepé uličce. Za ním stáli čtyři frajeři, co se chtěli za každou cenu bít. Došli až k němu. Neměl kam utéct.

„Tys měl nějaký námitky?“ dotázal se jeden.

„Ne, neměl,“ Daniel potichu odpověděl.

„Máš blbej ksicht,“ pokračoval ten první,“?asi ti ho spravíme. Co vy na to kluci?“

„No jasně“ ozvala se trojice hlasů.

Jeden z nich zaú;točil. Daniel uhnul ráně a vymrštil nohu proti ú;točníkově břichu. Ten se svalil na zem. Ostatní na něj zaú;točili taky a za chvíli všichni leželi na zemi. Daniel ani nevěděl, jak to dokázal. Jeden z nich se zvedl a dal se na ú;těk. Dan se navzdory své vůli pustil za ním. Bez větší námahy ho dohonil.

„Kdo k čertu jsi?“

„Tvoje noční můra,“ a při těchto slovech vycenil špičáky a kousl protivníka do krku. Příliš pozdě si uvědomil co to udělal. Stal se zněj upír. Z hrůzou odhodil bezvládné tělo a zmizel v temnotě.

Doma na něj čekala Sára. Neměl náladu sní mluvit, a tak jí řekl, že je mu špatně, a že si musí jít lehnout. Když odešla dlouho přemýšlel.

„Zabil jsi člověka! Co budeš dělat, až zase neovládneš žízeň po krvi? Co když zaú;točíš na Sáru? Dokázal by ses s tím smířit? Proč se nezabiješ, dokud můžeš?“

Tyto a další otázky mu zněly hlavou. Rozhodl se pro sebevraždu. Došel si do kuchyně pro nůž. Přiložil si jej k ruce. Pak si ale vzpomněl na ty dvě zavražděný holky a na toho z metka co zněj udělal tuhle nestvůru.

„To ne! Napřed ho najdu a zabiju, a pak se zabiju sám.“

Dan přestal chodit do školy, neotvíral nikomu. Už od svých 19 let nebydlel s rodiči. Ti se odstěhovali a nechali mu byt. Zkoušel používat své upíří schopnosti. Bude je potřebovat, jestli chce zničit Upíra.

Došlo mu, že čím více adrenalinu má v krvi, tím lepší jsou jeho schopnosti, ale tím se také zvyšuje šance, že ho zcela ovládne vampír vněm. Potom by mohl klidně spolupracovat s tím druhým. A to nechtěl. Musel se naučit ovládnout se. Ale také si uvědomil, že se tomu nevyhne. Upír ho stejně jednou ovládne.

 

Kapitola třetí – Výstroj

Jeho síla a rychlost se neustále zvyšovala. Byl připraven. Vzal si na sebe černé kalhoty a plášť téže barvy. Bylo to hlavně kvůli tomu, aby nebyl ve tmě tak snadno rozpoznatelný. Musel si také obstarat nějaké zbraně.

Na rohu narazil na obchod se zbraněmi. Bylo už pozdě a nikdo nebyl uvnitř. Vyrazil dveře. Uvnitř si vzal dvě dýky, dvě pistole a munici. Vdáli zazněly sirény značící příjezd policejních vozů.

„Sakra, je tu alarm,“ vyběhl ven a vyskočil na střechu domu. „Tohle byla ta zábavnější část, teď ho musím najít,“ pomyslel si.

Nemusel čekat dlouho. Další den byla v novinách hlášena další vražda. Tři vraždy v okruhu jednoho kilometru. Bude někde tam. Před sebe si položil mapu.

„Máme tu nějaký skladiště, hodně domů a jeden klub. Napřed zkusím ten klub, pokud to nevyjde tak ty skladiště, a pak budu zase na začátku. Tak do toho.“

 

Kapitola čtvrtá – Disko-klub

Stál před klubem a přemýšlel jestli má jít předním vchodem nebo střechou. Rozhodl se jít vchodem. Při vstupu do klubu se mu zatočila hlava. Bylo tu hodně lidí, ale neviděl nikoho, kdo by jen vzdáleně připomínal toho, koho hledal.

„Tady není“ ozvalo se za ním.

Otočil se, ale nikoho neviděl. Když se otočil zpátky, stál před ním starý muž.

„Vím koho hledáš, “ řekl.

„Jak to můžeš vědět?“

„Vím toho mnohem víc. Vím, že ho chceš zabít. Vím, že chceš zabít i sebe. Vím dokonce to, co tě zajímá nejvíc. Vím kde je!“

„Tak kde?“

„Pojď za mnou.“ Stařík šel dozadu, a pak dolů do sklepa. ?Jestli chceš vědět kde je, řeknu ti to,“ řekl, když sešli až dolů.

„Ale nebude to zadarmo, co?“ zeptal se Dan.

Stařec však odpověděl: „Ne. Nic za to nechci, až na jednu maličkost.“

„Jakou?“

„Musíš mi slíbit, že ho zničíš!“

„Proto ho hledám,“ odpověděl Dan.

„Ne, ty to nechápeš. On je jiný než ty. To co jsi nebo spíš co budeš, to z tebe udělal on. Tamten se už narodil jako upír. Své schopnosti umí používat pravděpodobně lépe než ty. Ale máš jednu obrovskou výhodu. Ty máš motivaci. Ty ho nenávidíš za to, co ti udělal a za to, že zabil ta děvčata. Můžeš vyhrát, ale musíš věřit. Nyní slib, že uděláš všechno pro to, abys ho zničil a za žádných okolností se k němu nepřidáš.“

„Proč ho chceš tak moc zničit?“ zeptal se Daniel opatrně.

„Mám své důvody. Nechtěj je znát. Nemáme tolik času. Tak co? Slibuješ?“

„Slibuji, že udělám všechno pro jeho zničení.“

„Dobře. Nejdeš ho vjednom skladišti. Tam má své doupě. Máš mapu?“

Daniel vyndal mapu a stařec zakroužkoval místo, kde se schovává. Bylo to jedno z těch skladišť, které si Dan vytipoval. Podíval se do mapy, aby našel nejkratší možnou cestu. Chtěl starci poděkovat, ale už tu nebyl. Jen zakroužkované místo na mapě mu potvrdilo, že to nebyl sen.

 

Kapitola pátá – Neznámý

Skladiště bylo poměrně daleko, a tak si Daniel vzal jednu z motorek, zaparkovaných před klubem. Po chvíli dojel až na místo. Vypnul motor a bajku opřel o plot. Skladiště bylo obehnáno dvoumetrovou zdí. Rozběhl se a vyskočil. Pod sebou uslyšel hlasy. Dopadl na zeď a jen náhodou nespadl dolů.

„Ty si myslíš, že vážně přijde?“ slyšel jeden hlas a vzápětí mu druhý odpovídal: „To nevím, ale víš, že nám šéf řek, ať tu hlídáme a dáváme si majzla. Že prej je dost nebezpečnej. Že z něho udělal taky takovou zrůdu, jakou je on sám.“

To Danovi stačilo k tomu, aby poznal, že se mluví o něm. Chtěl ty dva potichu obejít, ale pak si uvědomil, že by je potom mohl upír zavolat a mimo to musel se ještě procvičit v boji. Hlavně nesmí být slyšet střelba. Seskočil dolů, přímo na jednoho z nich. Než se stačili vzpamatovat, leželi už omráčení na zemi.

„To ujde!“ pronesl sám k sobě.

Vešel do skladiště. Překvapilo ho, jak to uvnitř vypadá. Nebyly tu žádný bedny, ani podobný nesmysly. Nebyl tu zrovna pořádek, ale nebylo to nejhorší. Potichu prozkoumal celou budovu.

„Nikde nikdo. To jsem si mohl myslet.“

„Omyl!“ ozvalo se z ochozu. „Hledáš mě?“

Daniel vzhlédl a poznal, že je to ten, koho hledal. Vzpomněl si na ten okamžik, jak se mu zakousl do ruky a taky na ta slova, která tomu předcházela. Kupodivu jim začínal rozumět: „Přidej se ke mně! Vyhledej mě, až budeš připraven. Budeš žít jen pro smrt druhých.“

Upír seskočil dolů z ochozu a řekl: „Vidím, že jsi se naučil používat dar, jež jsem ti propůjčil.“

„Dar? Spíš prokletí,“ opáčil Dan znechuceně.

„Ne. Je to dar. Zatím to necítíš, ale začínáš se více a více měnit. Už nejsi ten, kdo jsi býval. Za několik hodin sám pocítíš tu moc a dobrovolně se ke mně přidáš.“

Dan si vzpomněl na slib, který dal starci. Upír na něm poznal, co si myslí, poodstoupil a pokračoval: „Vím proč jsi mě hledal. Chtěl jsi mě zabít, ale to se ti nepovede. Mám pro tebe malé překvapení.“

Rozhrnul závěs a Daniel spatřil Sáru, jak je připoutaná k trubce a v ú;stech má roubík.

„Nech ji! Je to jen mezi námi dvěma.“

Upír opáčil: „Ne. My ji budeme potřebovat. Bude tvá první oběť. Tedy když nepočítám toho mladíka, kterého jsi zakousl nedávno v noci?“

Dan vytáhl pistole a zamířil na upíra. Vystřelil. Měl ho na mušce, ale z nějakého důvodu se netrefil. Vystřílel celý zásobník. Upír měl prostřílené triko, ale nebylo na něm znát, že by ho něco bolelo.

„Zbraně, zbraně. Já ti to neřekl? Zapomeň na všechno co si myslíš, že víš o upírech. Nám nevadí stříbro, česnek, zbraně, ba ani sluneční záření nám nic nedělá. Jsme na vyšším vývojovém stupni, než lidé.“

„Když jste na vyšším stupni, tak proč se schováváte?“

Upír mu hned odpověděl: „Schováváte? Snad schováváme. Ty jsi taky upír. I když si to asi nepřipouštíš.“

„Zabiju tě! Připrav se na smrt.“ vykřikl Daniel a rozběhl se na něj. Upír se mu vyhnul. Dan tasil dýky.

„No jak chceš. Když se ke mně nechceš přidat, tak tě zničím.“

Upír vytáhl nůž a zaútočil, ale Dan ránu vykryl a hned zaútočil dýkou proti jeho břichu. Bojovali spolu dlouho. Potom se ale stalo něco neočekávaného. Přiběhl za nimi nějaký upírův poskok a chtěl vystřelit. Dan si ho všiml a hodil po něm svoji dýku. Zasáhla protivníka přímo do krku. Toho využil upír a sekl nožem. Dan uskočil, ale zbraň ho přece jen zasáhla. Na břiše měl krvavý šrám.

„Ale copak?“ posmíval se upír, „vidíš, že mě nemůžeš porazit. Myslíš si, žes mě tenkrát dohnal, protože jsi byl rychlý? To je blbost. Chtěl jsem, ať mě doženeš.“

V Danovi se probudila další vlna vzteku.

Pak si vzpomněl na slova starce: „Ty máš motivaci. Nenávidíš ho za to co ti udělal. Můžeš vyhrát, ale musíš věřit.“

Vstal a podíval se na Sáru. Věděl, že když selže, ona bude mrtvá. Všiml si na zemi ležícího meče. Dal se s upírem znovu do boje a v pravé chvíli vyměnil dýku za meč. Protivník už nedokázal tak lehce odrážet ú;toky. Daniel naznačil výpad a všechnu svoji sílu a rychlost vynaložil do otočení ú;deru. Sekl upíra přes ruku. Ten upustil nůž. Dan neváhal a jediným rychlým úderem mu oddělil hlavu od těla. Bezvládné tělo spadlo na podlahu. Upír byl mrtev. Daniel rychle běžel osvobodit Sáru. Měla na něj mnoho otázek a on jí všechno vysvětlil.

„Teď běž!“ končil svůj příběh, „musím tu ještě něco dokončit.“

Odešla. Dan vzal do ruky nůž. Věděl že to musí udělat. Přiložil si jej ke krku. Do očí se mu vehnaly slzy. Jediné znamení, že je ještě člověk. Řízl a svalil se na podlahu.

 

Epilog

Když Dan nešel, Sára se vrátila do skladiště a tam našla Danovo mrtvé tělo. Pochopila, co musel udělat, ale ani to nestačilo, aby zadržela pláč. Později zavolala policii. Řekla jim, že se zabili navzájem.

Pár dní poté měl Daniel pohřeb. Na náhrobním kameni měl vytesáno: Zde leží nejlepší přítel a syn, jehož odvaha zabránila dalším vraždám v našem městě.

 

 

---

Líbila se vám povídka? Chtěli byste kontaktovat autora? Máte možnost! Snake.ASS se těší na vaše názory na e-mailusnake.aas@seznam.cz